Ukrajina dostane nové klony střel pro S-300, které s USA tajně vyvíjela dva roky. Platit za ně bude i Evropa

Dne 6. září 2024, po jednání kontaktní skupiny pro obranu Ukrajiny v Ramsteinu, pronesl tehdejší americký ministr obrany Lloyd Austin větu, která tehdy zapadla mezi desítky jiných slibů. Řekl, že USA a Evropa pracují na náhradě za střely S-300 a R-27. Žádné podrobnosti, žádné názvy, žádné termíny. Od té chvíle uplynulo 742 dní, než se z mlhavé zmínky stal konkrétní akviziční krok: americký State Department 18. září 2026 notifikoval možný prodej celého balíku protivzdušné munice a techniky, jehož jádrem je položka označovaná jako S-300 Clone. Nejde o doslovnou kopii sovětské střely 5V55. Jde o novou konstrukci s modernějším navedením, která má zapadnout do stávajících ukrajinských odpalovačů a udržet je v boji v době, kdy západní interceptory zůstávají kriticky vzácné.

Co víme o S-300 Clone, a co zůstává utajené

Označení „klon“ svádí k představě, že někdo v americké továrně přetiskl sovětský výkres. Realita je jiná. Podle serveru Defense Express jde o nově navrženou střelu s vylepšeným naváděním a vyšším výkonem, určenou pro ukrajinské komplety S-300, které Kyjev provozuje od sovětských dob. Původní 5V55R měla podle databáze CSIS dosah kolem 75 kilometrů a dokázala zasáhnout cíle letící rychlostí do 4 300 km/h. U nové střely žádné veřejné číslo k dosahu ani výškové obálce nezaznělo; Hamilton v srpnu 2026 mluvil pouze o „lepší schopnosti“.

Balík přitom zdaleka není jen o jedné střele. Obsahuje také:

• střely GAM-67,
• laserem naváděné raketové systémy s prodlouženým dosahem,
• improvizované odpalovače ITEL 1.5,
• modifikační sady pro mobilní odpalovací zařízení,
• radary RPS 202 určené proti dronům,
• software a servisní podporu.

Celé to vypadá spíš jako komplexní upgrade ukrajinské protivzdušné obrany než jako izolovaný nákup jednoho typu munice.

Dva roky v šedé zóně mezi tajemstvím a veřejností

Projekt nebyl nikdy zcela tajný. Austinova zmínka v Ramsteinu proběhla před kamerami. Co zůstalo skryté, byly podstatné detaily: kdo střelu vyrábí, kolik stojí, jaké má parametry a kdy bude hotová. Ty začaly prosakovat až v létě 2026.

5. srpna 2026 vystoupil v pořadu PBS NewsHour analytik Robert Hamilton a popsal americko-ukrajinské úsilí o novou variantu střely pro S-300. Zmínil tempo výroby (100 až několik stovek kusů ročně) a předpokládané zavedení „blízko konce tohoto roku“. O šest týdnů později přišlo formální americké schválení.

Dvouletý interval mezi prvním veřejným přiznáním a akviziční notifikací odpovídá spíš cestě od politického zadání k první velké objednávce než hotovému sériovému programu. Ukrajinský ministr obrany Rustem Umerov mezitím v červnu 2025 představil širší iniciativu licenční a společné výroby ukrajinských zbraní v partnerských zemích formátu Ramstein, financovanou partnery. Střely byly jednou z kategorií.

Proč za to platí i Evropa

Americké schválení počítá s kombinací dvou zdrojů peněz: prostředků z amerického programu Foreign Military Financing pro Ukrajinu a evropských příspěvků. Konkrétní evropský plátce pro S-300 Clone veřejně pojmenovaný není, ale finanční rámec pro to existuje a je masivní.

Evropská unie má pro roky 2026–2027 otevřený Ukraine Support Loan s rámcem až 90 miliard eur, z toho indikativně 60 miliard na obranné nákupy. Přímo 18. září 2026, ve stejný den, kdy Washington notifikoval prodej, Evropská komise oznámila vyplacení 3,3 miliardy eur na obranu Ukrajiny a navázala na dříve schválených 6,1 miliardy eur určených explicitně na protivzdušnou a protiraketovou obranu. Peníze z Bruselu tedy míří přesně do kategorie, do které S-300 Clone spadá.

Most přes propast, ne zázračná zbraň

Klíčová otázka zní: změní tyto střely něco? Odpověď vyžaduje kontext. Ukrajinský prezident Zelenskyj podle agentury AP uvedl, že dodávky střel protivzdušné obrany v první polovině roku 2026 spadly na třetinu oproti stejnému období o rok dříve. Patriot PAC-3 zůstává jediným systémem v ukrajinské službě schopným ničit ruské balistické střely typu Iskander-M nebo hypersonické Zirkony, a Lockheed Martin plánuje navýšení výrobní kapacity na 2 000 kusů PAC-3 MSE ročně až do konce dekády.

S-300 Clone tuhle díru nezacelí. Sto až dvě stě střel ročně je užitečných pro zalepení největší mezery v dlouhodosahové vrstvě obrany měst a energetické infrastruktury, ale celostátní deficit nepokryje. Hodnota projektu je jinde: Ukrajina nemusí lovit po světě poslední postsovětské zásoby a nemusí čekat, až se rozběhne masová výroba západních interceptorů. Má vlastní odpalovače, vycvičené obsluhy a zavedenou logistiku. Nová střela do nich jednoduše zapadne.

Kdy dorazí první kusy

Přesné datum dodání zveřejněno nebylo. Hamiltonův odhad z srpna 2026 (zavedení ke konci roku) je třeba brát jako orientační, ne jako závazný harmonogram americké vlády. Zářijové schválení je teprve akviziční krok; dodavatelé mají být vybíráni soutěží, pak přijde kontraktace a výroba. První omezená série může realisticky dorazit na přelomu let 2026 a 2027, širší zavádění pak v průběhu roku 2027.

Pro Ukrajinu to znamená měsíce čekání, během kterých bude její protivzdušná obrana dál fungovat s tím, co má. Pro Rusko to znamená, že systémy S-300, které Moskva považovala za dožívající sovětský relikt, právě dostaly druhý život, a účet za něj posílá Washington společně s Bruselem.