Ukrajina je solidární i v době války. Nabídla Francii hasiče proti požárům, které nezvládá. Má s tím 30 let zkušeností

Když se v červenci 2026 rozlil oheň jihozápadem Francie a pohltil desítky tisíc hektarů lesa, Paříž sáhla po všem, co měla k dispozici: od klasických Canadairů přes vojenský transportní A400M schopný shodit dvacet tun retardantu na jeden průlet až po zahraniční letadla a vrtulníky koordinované Evropskou komisí. Přesto kapacity nestačily. A právě v tu chvíli se na scéně objevila země, od které by většina lidí pomoc nečekala: Ukrajina, stát, který sám denně hasí následky ruských útoků. Nabídka, kterou Kyjev Francii předložil, má kořeny starší než současná válka a říká o ukrajinském záchranářském sboru víc, než by se na první pohled zdálo.

Gironde v plamenech: proč Francie volá o pomoc

Čísla, která na konci července 2026 zveřejnilo francouzské ministerstvo vnitra, mluví jasně. Od začátku roku shořelo ve Francii přes 116 tisíc hektarů, plocha větší než celý okres Plzeň-jih. Jen v Gironde spolkl oheň přes 32 tisíc hektarů a vynutil evakuaci téměř 220 tisíc lidí. Plameny se přibližovaly k metropoli Bordeaux, četnické hlídky obcházely dům od domu, drony přenášely evakuační hlášení nad vesnicemi, kde už nestačil megafon.

Francie aktivovala mechanismus civilní ochrany EU. Přes něj přijala letadla a hasičské posily z několika evropských zemí. Nasazení vojenského A400M jako improvizovaného hasicího letounu ukazuje, jak daleko za běžný scénář situace zašla. Nejde o izolovaný lokální požár. Jde o národní krizi, při které stát škáluje prostředky způsobem, jaký nemá v posledních dekádách obdobu.

Telefonát z Kyjeva: nabídka, která překvapila

Doložitelným bodem, kdy Ukrajina Francii nabídla hasičskou pomoc, je telefonát Volodymyra Zelenského s Emmanuelem Macronem z 1. srpna 2022, tehdy Gironde rovněž sužovaly rozsáhlé požáry. Oficiální zápis hovoru na webu ukrajinského prezidenta potvrzuje, že nabídka padla. Konkrétní parametry (kolik hasičů, jakou techniku, v jakém termínu) veřejný primární zdroj neuvádí. Stejně tak se nepodařilo dohledat, že by Francie nabídku formálně přijala.

To ale na síle gesta nic nemění. Představte si kontext: v srpnu 2022 zuřila na Ukrajině plnohodnotná válka pátý měsíc. Ruské rakety dopadaly na města, infrastruktura se rozpadala, záchranáři kopali v troskách obytných domů. A přesto Kyjev řekl: máme lidi, máme zkušenosti, můžeme pomoct. Nejde o prázdnou diplomatickou zdvořilost. Ukrajina tím vysílá signál, že nechce být jen příjemcem evropské solidarity. Chce ji aktivně vracet.

Tři dekády v terénu, doma i za hranicemi

Ukrajinská Státní záchranná služba (DSNS) není improvizovaná jednotka. Její kořeny sahají do devadesátých let a institucionální kontinuita pokrývá zhruba tři dekády. V tom spočívají ony „zkušenosti“, o nichž se mluví; nejde o jedno přesné výročí, ale o generaci záchranářů, kteří prošli domácími i zahraničními krizemi.

Konkrétní zahraniční mise jsou doložené:

• Řecko, srpen 2021 – stovka ukrajinských záchranářů s kompletním vybavením pomáhala hasit lesní požáry.
• Turecko, 2021 – nasazení při ničivých požárech v jižních provinciích.
• Izrael, Gruzie, Polsko, Černá Hora – další země, kde ukrajinští hasiči zasahovali v různých obdobích.

Nejde tedy o rétoriku. Když Zelenskyj v září 2021 ve svém projevu ke Dni záchranářů zmínil zahraniční působení DSNS, mluvil o reálných operacích s reálnými lidmi. Ukrajina je navíc od roku 2023 zapojena do mechanismu civilní ochrany EU, což znamená standardizované postupy, interoperabilitu s evropskými sbory a možnost koordinovaného nasazení přes Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné situace (ERCC) v Bruselu.

Země pod palbou, která stále funguje

Statistika DSNS k 24. květnu 2026 je ohromující. Od začátku plnohodnotné ruské invaze v únoru 2022 sbor evidoval 264 319 výjezdů. Uhasil 35 072 požárů. Zachránil 7 518 osob. Poskytl 349 002 psychologických intervencí. Každé z těchto čísel za sebou skrývá konkrétní trosky, konkrétní lidi, konkrétní noci pod sirénou.

A právě v tom je jádro příběhu. DSNS není sbor, který by měl volné kapacity na rozdávání. Je to organizace, která pracuje na hranici únosnosti, a přesto si drží schopnost vyčlenit specializované týmy pro pomoc za hranicemi. Kombinace masivního domácího nasazení a paralelního udržování mezinárodních modulů je něco, co by leckomu připadalo nemožné. Ukrajina to dělá.

Co to znamená pro Evropu a pro Česko

Mechanismus civilní ochrany EU, jehož je Ukrajina součástí, funguje jednoduše: postižená země požádá o pomoc, účastnické státy nabídnou lidi a techniku, Komise koordinuje a spolufinancuje. Má 37 účastníků. Když nestačí národní nabídky, sahá se do strategické rezervy rescEU. Francie tento systém aktivovala v roce 2022 i v roce 2026.

Pro Česko to má praktický rozměr. Pokud by středoevropský stát zasáhla živelní katastrofa (a vzpomeňme na povodně, které Česko pravidelně trápí), mohl by teoreticky přijmout pomoc i od Ukrajiny. Zní to paradoxně u země, která sama potřebuje podporu. Ale právě proto je to tak silné. Ukrajina tím říká: jsme součást evropské bezpečnostní architektury, ne jen její klient.

Gironde mezitím dál hoří. Plameny se rozprostírají v regionu, kde leží i citlivé obranně-průmyslové provozy, včetně zařízení ArianeGroup v Saint-Médard-en-Jalles spojeného s mezikontinentálními raketami M51. Přesné vzdálenosti ohně od těchto objektů nejsou veřejně známé, ale samotný fakt, že požár tlačí na širší strategické zázemí Bordeaux, dodává krizi rozměr, který přesahuje civilní ochranu.

Ukrajina nabídla pomoc zemi, která je jedním z jejích klíčových spojenců. Neudělala to z přebytku, ale z přesvědčení. A právě to je na celém příběhu to nejpodstatnější: solidarita má největší váhu, když ji projevuje ten, kdo sám stojí v ohni.