Ukrajina má nejsilnější armádu v Evropě, NATO ji proti Rusku potřebuje. Kreml se bojí, že Zelenskyj neblafuje

Volodymyr Zelenskyj to řekl ve Varšavě polským novinářům, pak v Davosu, pak z tribuny mnichovské bezpečnostní konference. Pokaždé jinými slovy, pokaždé se stejným jádrem: ukrajinská armáda je dnes nejsilnější v Evropě, Aliance ji potřebuje jako štít proti Rusku a členství v NATO není vyjednávací karta, kterou lze odhodit výměnou za příměří. Moskva tomu zjevně věří, jinak by zákaz ukrajinského členství nevkládala mezi klíčové podmínky jakéhokoli urovnání.

Téměř milion vojáků a válka jako učebnice

Když Zelenskyj v lednu 2025 v rozhovoru pro TVN24, Onet a Rzeczpospolitou prohlásil, že „v Evropě dnes není větší armáda než ukrajinská“, neopíral se o propagandistické číslo. Mluvil o téměř milionové obranné síle, kombinaci aktivních vojáků, mobilizovaných záloh a teritoriální obrany, která od února 2022 vede vysokointenzivní konvenční válku proti druhé největší armádě světa.

Pro srovnání: Bundeswehr měl k 31. červenci 2026 necelých 187 tisíc vojáků. Polsko teprve buduje ambici stát se jednou z nejsilnějších armád na kontinentu. Francie disponuje profesionální, ale početně menší silou. Žádná z těchto armád nemá to, co ukrajinská: tři roky nepřetržité bojové zkušenosti s dronovými roji, masovou dělostřeleckou válkou, elektronickým bojem a adaptací na podmínky, které si západní plánovači dosud simulovali jen ve cvičeních.

Důležité je rozlišení: „nejsilnější“ neznamená, že Ukrajina vede ve všech parametrech výzbroje. Západoevropské armády mají silnější ekonomickou základnu, část špičkových kapacit i technologický náskok v některých kategoriích. Ukrajinská převaha leží jinde, v mase, v mobilizační schopnosti a v reálné válečné zkušenosti, kterou nelze koupit ani nacvičit.

Proč NATO Ukrajinu potřebuje, a proč to říká i NATO samo

Zelenskyj v únoru 2026 na mnichovské konferenci formuloval tezi ostře: „Evropa potřebuje Ukrajinu.“ Nebyla to jen rétorika prezidenta ve válce. Washingtonská deklarace NATO z července 2024 výslovně uvádí, že silná, nezávislá a demokratická Ukrajina je „životně důležitá pro bezpečnost a stabilitu euroatlantického prostoru“ a že ukrajinský boj přímo přispívá k euroatlantické bezpečnosti.

Aliance přitom už nepracuje s Ukrajinou jen jako s příjemcem pomoci. Ve Washingtonu zřídila NSATU pro koordinaci vojenské podpory a JATEC, centrum, které přenáší poučení z ukrajinského bojiště do aliančního plánování a výcviku. Generální tajemník Mark Rutte v únoru 2026 uvedl, že 99 % veškeré vojenské podpory Ukrajině přišlo od spojenců a partnerů NATO. Vztah je oboustranný: NATO drží Ukrajinu při životě, Ukrajina drží Rusko vázané na frontě a generuje poznatky, které Aliance sama nemá.

Podle dat SIPRI vzrostly evropské vojenské výdaje v roce 2025 o 14 %, 29 evropských členů NATO utratilo dohromady přes 14 bilionů korun. Ukrajina sama vydala na obranu přes 2 biliony korun, tedy 40 % HDP. Evropa se přezbrojuje rychleji než kdykoli od konce studené války, ale samotné rozpočty negenerují bojovou zkušenost. Tu má Ukrajina.

Sedm výroků, jedna linie

Síla Zelenského pozice nespočívá v jedné mediální replice, ale v konzistenci. Časová osa to ukazuje jasně:

• 15. ledna 2025, Varšava: „V Evropě není větší armáda než ukrajinská.“
• 22. ledna 2025, Davos: Členství v NATO závisí hlavně na USA a postoji Trumpa, ale cíl nezpochybnil.
• 17. února 2025, Kyjev: „Potřebujeme NATO nebo spolehlivou alternativu,“ milionovou armádu, zbraně, financování, případně cizí kontingent.
• 25. února 2025, Kyjev: Zástupce šéfa prezidentské kanceláře Ihor Žovkva oficiálně potvrdil, že plné členství v NATO zůstává na pořadu dne.
• 2. března 2025, Reuters: Zelenskyj řekl, že pokud by Ukrajina dostala členství v NATO, „splnil by svou misi“.
• 21. července 2025: Pokračující integrace s NATO zařazena mezi diplomatické priority státu.
• Únor 2026, Mnichov: „Ukrajinská armáda je nejsilnější armádou v Evropě. Evropa potřebuje Ukrajinu.“

Toto není blafování. Blaf se opakuje jednou, dvakrát, pak se stáhne. Kyjev svou pozici zopakoval sedmkrát za třináct měsíců, na různých fórech, různým publikům. Přitom realisticky přiznával, že rozhodnutí o pozvánce leží na spojencích, ale nikdy neustoupil od samotné aspirace. Historický základ je navíc starší než válka: už bukurešťská deklarace NATO z roku 2008 obsahovala slib, že se Ukrajina členem stane.

Čeho se Moskva bojí, a proč to víme z jejích vlastních podmínek

Přímý veřejný výrok, v němž by Kreml přiznal „strach“, pochopitelně neexistuje. Ale existuje něco výmluvnějšího: seznam ruských požadavků. Reuters v srpnu 2025 popsal podmínky, které Moskva klade jako předpoklad jakéhokoli urovnání: žádné členství v NATO, neutralita Ukrajiny, limity pro velikost ukrajinské armády a zákaz západních vojáků na ukrajinském území.

Každý bod tohoto seznamu je přesným zrcadlem toho, co Zelenskyj požaduje. Kyjev chce NATO nebo tvrdé bezpečnostní záruky, milionovou armádu, západní zbraně a případně spojenecký kontingent. Moskva chce přesný opak. Čím tvrdší je ruský tlak na neutralitu, tím zřetelněji ukazuje, že ukrajinské prohlášení o NATO nečte jako prázdnou rétoriku, ale jako reálnou strategickou hrozbu.

Pokud by šlo jen o blaf, Kreml by ho nemusel vkládat mezi podmínky míru. Stačilo by počkat, až Kyjev couvne. Jenže Kyjev necouvá, a Moskva to ví.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Vstup Ukrajiny do NATO během aktivní války je politicky nepravděpodobný; to přiznává i Kyjev. Proto paralelně běží hledání alternativní architektury: deklarace G7 z Vilniusu 2023 počítá s bilaterálními závazky zahrnujícími moderní zbraně, výcvik, zpravodajství, kybernetickou obranu, rozvoj obranného průmyslu a okamžité konzultace při dalším ruském útoku.

Pro Českou republiku by případné budoucí členství Ukrajiny v NATO neznamenalo automatickou mobilizaci. Článek 5 říká, že každý spojenec přijímá takovou akci, jakou považuje za nutnou; pomoc může, ale nemusí zahrnovat použití ozbrojené síly. Změnila by se ale geografie kolektivní obrany: těžiště aliančního plánování by se posunulo výrazně na východ a nároky na logistiku, zásobování i připravenost by vzrostly.

Jedno je ale zřejmé už dnes. Ukrajina není žadatel o charitu, je partner, který tři roky zadržuje armádu, proti níž se celá Evropa přezbrojuje. A Zelenskyj to říká dost dlouho a dost nahlas na to, aby to Moskva přestala považovat za blaf.