Ukrajina mobilizuje muže, ale brzy může dojít i na ženy. Experti varují, že bez nich válku nevydrží

3. února 2026 prezidentský dekret č. 41/2026 prodlužuje všeobecnou mobilizaci o dalších devadesát dní. Odvodu podléhají muži ve věku 25 až 60 let. Ženy nikoli. Přesto tři dny po podpisu dekretu publikuje Atlantic Council analýzu, jejíž teze zní nekompromisně: bez povinného zapojení žen do podpůrných vojenských rolí Ukrajina dlouhodobě neudržitelně generuje sílu. Nejde o volání po ženách v zákopech. Jde o personální ekonomiku války, ve které muži sedí v týlových kancelářích, zatímco frontové jednotky nemají koho vystřídat.

Co dnes platí: muži na odvod, ženy na registr

Současný právní stav je jednoznačný. Mobilizaci podléhají zdravotně způsobilí muži ve věku 25 až 60 let bez zákonného odkladu. Muži ve věku 18 až 24 let mohou nastoupit dobrovolně na kontrakt. Ženy povinný odvod nečeká, jedinou výjimkou je povinný vojenský registr pro ženy s medicínskou a farmaceutickou kvalifikací.

V praxi to znamená, že stát o ženách s relevantním vzděláním ví, eviduje je, ale nepovolává. Přesto v ozbrojených silách k březnu 2025 sloužilo přes 70 000 žen dobrovolně a více než 5 500 z nich přímo na frontové linii. Kapacita existuje. Systém ji zatím plně nevyužívá.

Co navrhují experti, a proč právě teď

Calin Trenkov-Wermuth, bývalý hlavní poradce pro správu bezpečnostního sektoru v americkém Institutu míru, a Sofia Kryštal, někdejší koordinátorka pracovní skupiny USIP pro budoucnost ukrajinského bezpečnostního sektoru, zveřejnili v únoru 2026 na platformě Atlantic Council konkrétní návrh: povinná služba žen ve věku 25 až 60 let ve vybraných nebojových rolích.

Co si pod tím představit:

• logistická centra a komunikační uzly,
• zpravodajská a analytická pracoviště,
• výcviková velení a administrativní pozice,
• hraniční a checkpointové služby,
• týlové zabezpečení a ochrana zázemí.

Smysl je prostý. Každá žena, která převezme pozici v zázemí, uvolní muže pro rotaci na frontu. Trenkov-Wermuth a Kryštal výslovně zdůrazňují, že Ukrajina „nemusí zrcadlit ruský model masové mobilizace“, potřebuje chytřejší řízení síly. Rusko je populačně větší protivník a válku vede jinou metodou opotřebení. Kyjev si nemůže dovolit jen dál vtahovat další muže bez změny alokace personálu.

Časový horizont jejich varování není „kolaps za týden“. Mluví o letech odstrašení i po případném příměří, o strukturální erozi bojeschopnosti: horší rotace, přetížení, dezerce, vyšší ztráty. Zelenskyj sám v únoru 2025 hovořil o potřebě „milionové armády“ jako alternativy k bezpečnostním garancím, které zatím nedostal.

Stát už buduje půdu, jen to tak nenazývá

I bez formálního ženského odvodu Kyjev podniká kroky, které snižují práh pro budoucí širší zapojení obou pohlaví. V dubnu 2025 prezidentská kancelář oznámila vznik center přípravy občanů k národnímu odporu ve všech regionech. V březnu 2026 prošel zákon č. 13347, který zavádí povinný předmět „Základy národního odporu“ pro studenty bez ohledu na pohlaví.

Paralelně ministerstvo obrany 23. února 2026 ohlásilo „komplexní reformu mobilizace“ pod vedením vicepremiéra Mychajla Fedorova. Konkrétní návrh zákona o povinné službě žen v otevřených zdrojích zatím chybí. Ale infrastruktura, registr, výcviková centra a genderově neutrální vzdělávací osnovy, už stojí.

Praktické překážky přitom nejsou zanedbatelné. Ministerstvo obrany v letech 2024 a 2025 nakoupilo ženské oblečení a výstroj za více než 230 milionů hřiven a stále testuje další typy. Liudmyla Darahanová, zmocněnkyně pro genderovou politiku v armádě, v září 2024 přiznala, že až do roku 2022 existovala interní směrnice rozlišující mužské a ženské důstojnické pozice, navzdory zákonu o rovnosti z roku 2018.

Izrael, Norsko a ukrajinská realita

Genderově neutrální branná povinnost není utopie. Izrael ji má od vzniku státu, Norsko ji jako první země NATO zavedlo v lednu 2015. Obě země ukazují, že širší talent pool normalizuje službu a zvyšuje kvalitu personálu.

Přenositelnost má ale limity. Izrael i Norsko budovaly systém v mírovém nebo stabilizovaném prostředí po desetiletí. Ukrajina řeší akutní válku opotřebení, v roce 2025 generální štáb evidoval 61 605 bojových střetů a téměř 1,9 milionu ostřelování. Zavedení nové kategorie odvedenců uprostřed takového tlaku vyžaduje nejen politickou vůli, ale i logistickou kapacitu, kterou stát teprve buduje.

Co to znamená pro Česko

Český zákon o branné povinnosti už dnes počítá s odvody občanů ve věku 18 až 60 let obou pohlaví, ovšem pouze při stavu ohrožení státu nebo válečném stavu. Ukrajinský případ může českou debatu posunout v otázce, zda se obrana státu má chápat genderově neutrálně i v praxi, nejen na papíře.

Česká vojenská pomoc Ukrajině dosáhla podle MO ČR 17,4 miliardy korun, k tomu téměř 1,6 milionu kusů velkorážové munice dodané v rámci české iniciativy za rok 2025. Munice a technika kupují čas. Ale samy o sobě nenahradí vnitřní reformu, bez které Kyjev nedokáže efektivně využít ani to, co od spojenců dostává.

Nejrealističtější první krok není „ženský odvod na frontu“. Je to formalizace podpůrné služby s kodifikovanými výjimkami pro matky, samoživitelky a pečující osoby, po vzoru odkladů, které už dnes platí pro muže. Otázka nezní, jestli k tomu Ukrajina dospěje. Otázka zní, jestli to stihne dřív, než personální eroze předběhne diplomacii.