Ukrajina trpí pod ruskými útoky: 126 balistických raket za jediný měsíc bere veškeré naděje, ale Rusku brzy dojdou

Už k 20. červenci ukrajinské letectvo evidovalo 107 balistických raket vypálených na ukrajinské území. Únor 2026, do té doby rekordní měsíc, skončil na 118. Poslední červencový týden přidal další desítky startů a finální součet podle monitorovacího projektu Oko Gora dosáhl 126. Číslo samo o sobě děsí. Ještě víc ale děsí to, co stojí na druhé straně rovnice: Ukrajina v tu chvíli neměla čím balistické rakety srážet. Při jednom z posledních červencových útoků se podařilo zachytit jedinou střelu z 27. Zbytek dopadl do obytných čtvrtí, na infrastrukturu, na životy lidí, kteří neměli kam utéct.

Města pod palbou: stovky zasažených budov, desítky mrtvých

Prezident Zelenskyj po útoku z 19. července popsal více než stovku poškozených objektů v Kyjevě a Kyjevské oblasti. Rusko podle něj „sází na balistiku“, a právě balistické střely způsobují nejhorší škody, protože letí příliš rychle na to, aby je zachytily běžné systémy protivzdušné obrany.

Začátek července přinesl podobný obraz. Polská analytická skupina OSW po útoku z 5. a 6. července popsala poškození zhruba třiceti obytných budov, desítky raněných a mrtvé, včetně zásahu skladu munice v blízkosti obytné zástavby. A 1. srpna přišel další masivní úder: 35 balistických raket a téměř 190 dronů. Bilance: devět mrtvých, čtyřicet zraněných, zasažené domy v Kyjevě, Brovarech a Vyšnivém. Zelenskyj ten den řekl větu, která shrnuje celý problém: „Střely pro Patrioty ve světě jsou. Důležité je, aby partneři učinili rozhodnutí.“

Proč Ukrajina ztratila schopnost srážet balistické rakety

Ještě v lednu 2026 analytický monitor Kyiv Dialogue zaznamenal úspěšnost proti balistickým cílům blížící se 40 %. Pravděpodobně to souviselo s čerstvou dodávkou střel PAC-3 pro systémy Patriot, jediné západní technologie, která dokáže balistickou raketu typu Iskander-M spolehlivě zachytit.

Pak se situace zlomila. Nikoliv technologicky, ale muničně. Zelenskyj už 3. června přiznal, že měsíční objemy PAC-3 dodávaných Ukrajině byly několikrát seškrtány kvůli válce na Blízkém východě, kde tytéž střely potřebovali další spojenci. Mluvčí ukrajinského letectva v červenci otevřeně hovořil o kritickém nedostatku interceptorů. Patrioty stály na pozicích kolem Kyjeva, ale neměly čím střílet.

Výsledek? Balistické hlavice procházely do hustě osídleného prostoru prakticky bez odporu. Nízká míra zachycení přestala být abstraktní statistikou a stala se přímým přenosem ztrát do ulic ukrajinských měst.

Dochází Rusku skutečně rakety?

Nejde o to, že by Moskva za pár dní vystřílela poslední Iskander. Jde o něco subtilnějšího, ale strategicky zásadního.

Ukrajinská vojenská rozvědka DIU v červnu 2026 odhadla ruskou měsíční výrobu na 55 až 60 raket Iskander-M plus až 50 střel pro systémy S-300 a S-400, které Rusko přestavělo na útočné zbraně proti pozemním cílům. Dohromady to dává kapacitu kolem 100 balistických startů měsíčně, pokud Moskva současně udržuje zásoby na stabilní úrovni.

Jenže červenec přinesl 126 startů. To je o čtvrtinu víc, než kolik Rusko podle těchto odhadů dokáže měsíčně vyrobit. Analytici z ISW i serveru Militarnyi z toho vyvodili, že Moskva musela sáhnout do nahromaděných zásob. A právě tady se ukazuje mechanismus, který stojí za formulací „brzy dojdou“:

• Rusko pracuje v cyklu akumulace, masivní salva, doplnění.
• Při tempu 126 raket měsíčně zásoby klesají rychleji, než je výroba stíhá obnovit.
• Čím víc se rezervy tenčí, tím menší budou příští salvy a tím delší budou mezery mezi nimi.

Úplné vyčerpání všech balistických prostředků z dostupných dat neplyne. Reálné je ale opotřebování připravených zásob pro velké koordinované útoky. Dříve než „nula raket“ uvidíme pravděpodobně menší salvy, delší pauzy a větší podíl levnějších dronů typu Šáhid. Pro Rusko to znamená ztrátu schopnosti provádět masivní údery, které přetíží obranu pouhým počtem.

Závod, který rozhodne o přežití ukrajinských měst

Klíčová otázka teď nezní jen „kolik raket Rusko ještě má“. Zní: stihnou spojenci dodat protibalistickou obranu dřív, než si Moskva znovu nahromadí další velkou salvu?

Krátkodobě existuje jediná cesta: politické rozhodnutí uvolnit hotové střely PAC-3 ze spojeneckých skladů. Zelenskyj o to apeloval 1. srpna a jednání v USA na konci července potvrdila, že americká strana si je naléhavosti vědoma. Ukrajina sama už hledá mimořádné cesty: začátkem července oznámila plán nakoupit kolem 100 střel PAC-3 MSE z prostředků evropského úvěru.

Dlouhodobě se mluví o licenční výrobě Patriotů přímo na Ukrajině. Experti ale varují, že i v optimistickém scénáři jde o 18 až 24 měsíců na spuštění pilotní linky. Aktivní radarová hlavice PAC-3 patří k technologicky nejsložitějším komponentům západní výzbroje. Navíc by ukrajinská továrna byla sama cílem ruských úderů. Pro rok 2026 je licence irelevantní.

Do hry vstupují i severokorejské rakety KN-23, které Rusko nasazuje stále častěji. Podle analýzy ukrajinského ministerstva obrany nejde o přímou kopii Iskanderu, ale o příbuzný systém s podobnými schopnostmi. Moskva tak diverzifikuje zdroje a snižuje závislost na jediné výrobní lince, což paradoxně potvrzuje, že tlak na zásoby je reálný.

Co to znamená pro Evropu

Přímá balistická hrozba pro střední Evropu z těchto útoků neplyne. Nepřímý dopad je ale zásadní. Každá střela PAC-3 dodaná Ukrajině chybí v zásobách NATO. Každý měsíc, kdy ruská výroba běží na plné obrátky, posouvá bezpečnostní rovnováhu na kontinentu. A každý odklad politického rozhodnutí o dodávkách interceptorů prodlužuje okno, ve kterém ukrajinská města zůstávají bez ochrany.

Červenec 2026 ukázal obě strany téže mince: Rusko dokáže udeřit silněji než kdykoli předtím, ale za cenu, kterou si dlouhodobě nemůže dovolit. Otázka je, zda Západ využije čas, který mu tenčící se ruské zásoby dávají, nebo zda ho promarní.