Ukrajinci na východní frontě sestřelili další Su-35, pilot neměl šanci. Rusové přichází o letouny, které nemají čím nahradit

Zpráva přišla 8. července 2026 v podvečer, krátký post ukrajinského letectva na sociálních sítích, bez souřadnic, bez fotografií trosek, jen strohé konstatování: na východním směru byl zničen ruský víceúčelový bojový letoun Su-35. Žádné detaily o použité zbrani, žádné upřesnění lokality. Přesto právě tato zpráva rezonuje víc než mnohé jiné sestřely. Su-35S totiž není řadový stroj, který lze snadno nahradit z výrobní linky. Je to páteř ruského vzdušného krytí nad frontou, a každý ztracený kus zužuje prostor, ve kterém se Rusko cítí ve vzduchu bezpečně.

Co víme o sestřelu, a co ne

Ukrajinská strana nezveřejnila ani přesné místo zásahu, ani prostředek, kterým byl Su-35 zasažen. Osud pilota rovněž oficiálně potvrzen nebyl. Ruský provojenský kanál Fighterbomber, který běžně komentuje ztráty VKS, uvedl, že pilot přežil. Ověřit to nelze, ale i pokud ano, stroj sám je nenávratně pryč. A právě v tom spočívá jádro problému: Su-35S po zásahu nešlo zachránit. Letoun za odhadovaných 2,1 miliardy korun skončil jako statistika.

Podle databáze Oryx, kterou citovaly Novinky.cz, mělo Rusko před tímto sestřelem vizuálně doložených osm ztracených Su-35S. Pokud se i červencový případ promítne do evidence, jde nejméně o devátý kus. Při odhadované flotile 111 až 118 strojů to znamená ztrátu zhruba osmi procent celkového stavu. Na první pohled číslo, které nezabíjí. Na druhý pohled číslo, které bolí, protože každý z těch strojů plnil funkci, kterou levnější letouny nezastanou.

Proč je Su-35 pro Rusko tak cenný

Su-35S není jen stíhačka. Podle samotného Rostecu, státního zbrojního konglomerátu, jde o platformu určenou k získání kontroly nad vzdušným prostorem, krytí úderných skupin, průzkumu do značné hloubky od frontové linie i k přesným úderům na pozemní a vodní cíle. V praxi to znamená jediné: bez Su-35 se ruské úderné balíky skládající se z bombardérů Su-34, které shazují klouzavé bomby s moduly UMPK, dostávají do zranitelné pozice.

Su-34 sám o sobě nemá šanci přežít v prostoru, kde operuje moderní protivzdušná obrana. Potřebuje krycí stíhačku, která drží perimetr, varuje před hrozbami a případně odrazí ukrajinský odpor. Tou stíhačkou je právě Su-35. Když jich ubývá, Rusko musí volit: buď posílat úderné letouny bez adekvátního krytí, nebo je stahovat dál od fronty. Obojí snižuje účinnost klouzavých bomb, které jsou dnes jedním z nejúčinnějších ruských nástrojů na frontové linii.

Pro srovnání: Su-34 stojí odhadem kolem 900 milionů korun. Su-35 vyjde na víc než dvojnásobek. A obtížnost jeho výroby je nesrovnatelně vyšší.

Výroba běží, ale po kapkách

Bylo by nepoctivé tvrdit, že Rusko Su-35 nevyrábí. Vyrábí. Rostec v roce 2026 veřejně oznámil předání nové dávky Su-35S ministerstvu obrany 14. dubna a další 23. června. Jenže v obou případech chybí klíčový údaj: kolik kusů dávka obsahovala. Žádné číslo, žádná fotogalerie plné pojezdové dráhy. Jen tisková zpráva s obecnou formulací.

To samo o sobě vypovídá. Kdyby šlo o desítky strojů, Rostec by to s radostí vytroubil do světa. Kusové tempo a utajené počty naznačují, že výroba probíhá spíš v řádu jednotek strojů za dávku.

A pak je tu ještě hlubší problém, dodavatelský řetězec. Podle studie britského think-tanku RUSI z roku 2025 zůstává výroba letounů Suchoj kriticky závislá na zahraničních obráběcích strojích, měřicí technice a subkomponentech. Síť zahrnuje více než 1 300 dodavatelů. Jen měřicí přístroje od americké firmy Keysight dodané ruským entitám v roce 2024 dosáhly hodnoty přes miliardu korun, z toho odhadem čtvrtina směřovala k subjektům napojeným na výrobní řetězec Suchoj.

Analýza organizací IPHR a NAKO identifikovala v Su-35S celkem 891 zahraničních komponent od 138 firem. Téměř 59 procent z nich spadá do přísněji kontrolovaných exportních kategorií. Sankce výrobu nezastavily, ale udělaly ji křehčí, dražší a hůř škálovatelnou. Každý nový Su-35 je malý průmyslový zázrak, který vyžaduje obcházení sankcí, hledání alternativních dodavatelů a zdlouhavé testování domácích náhrad.

Ukrajina vyrovnává nevýhodu chytře

Jak je možné, že země s výrazně menším letectvem dokáže sestřelovat nejmodernější ruské stíhačky? Odpověď neleží v jednom zázračném systému, ale v kombinaci vrstev. Ukrajina vybudovala síťovou protivzdušnou obranu, která propojuje radary, pozemní systémy a stíhačky do jednoho obrazu bojiště.

Ukrajinské ministerstvo obrany samo označuje systém Patriot za nejúčinnější prostředek a připomíná, že už dokázal zničit ruské bojové letouny. Zda právě Patriot zasáhl i tento Su-35, oficiálně potvrzeno nebylo, stejně jako případná role stíhaček F-16, které Ukrajina provozuje. Podstatné je něco jiného: Ukrajina nemusí mít vzdušnou převahu, aby Rusku způsobovala bolestivé ztráty. Stačí jí výběrová záloha na správném místě ve správný čas.

Nepřímou roli hraje i mezinárodní podpora. Český prezident Pavel a ukrajinský prezident Zelenskyj v únoru 2026 jednali o české účasti v programu PURL, tedy financování střel pro protivzdušné systémy. Česká muniční iniciativa pokračuje, stejně jako projekty s drony a společná výroba munice. Přímá vazba na konkrétní sestřel doložena není, ale každá dodaná střela a každý financovaný projekt posiluje vrstvu, která ruské letouny ohrožuje.

Ztráty bolí, ale ruské letectvo nekončí

Důležité je nepropadnout iluzi, že ruské vojenské letectvo je na kolenou. Není. Analytici RUSI ve své studii z roku 2025 upozorňují, že moderní flotily VKS (včetně Su-35S, Su-30SM2, Su-34M a Su-57) se od začátku plné invaze navzdory ztrátám celkově mírně zvětšily. Rusko doplňuje stroje, i když pomalu a draze.

Jenže právě v tom „pomalu a draze“ tkví strategický význam každého sestřelu. Su-35 není MiG-29, který lze vytáhnout ze skladu. Je to moderní platforma s avionikou závislou na stovkách zahraničních komponent, jejíž výroba vyžaduje přístup k technologiím, které sankce cíleně omezují. Rusko své Su-35 doplňuje po kapkách, a Ukrajina je ničí po kusech. Matematika tohoto souboje zatím nehraje jednoznačně pro žádnou stranu, ale trend je jasný: cena každé další ruské mise nad frontou roste.

Devátý sestřelený Su-35 sám o sobě válku neotočí. Ale pro ruského velitele, který plánuje zítřejší úderný balík Su-34 s klouzavými bombami, to znamená jednu krycí stíhačku méně, a jedno rozhodnutí navíc, které může stát životy jeho pilotů.