Ukrajinci nemají slitování, paralyzují Putinovi ropný průmysl. Čtvrtá největší rafinerie Ruska musela zcela zastavit provoz

V noci na 26. srpna 2026 dopadly ukrajinské drony na areál závodu LUKOIL-Nižegorodneftěorgsintez v Nižněnovgorodské oblasti, vzdálený přes 850 kilometrů od ukrajinských hranic. Podle agentury Reuters poškodily několik zpracovatelských jednotek, na místě vzplanuly nejméně dva požáry a vedení rafinerie rozhodlo o úplném zastavení zpracování ropy i výroby produktů. Nešlo o preventivní opatření, závod musel přestat fungovat, protože mu to technologie už nedovolila. A nebyl to první zásah. Totéž Kstovo hořelo už 2. července, kdy ukrajinský generální štáb potvrdil zasažení destilační jednotky AVT-6. Ukrajina se na stejné cíle vrací znovu a znovu.

Systém, ne náhoda

Kstovo není izolovaný případ. Jen pár dní před posledním útokem, 21. srpna, zasáhly drony rafinerii Lukoilu v Permu, kde vyřadily klíčovou destilační jednotku CDU-4, která pokrývala téměř 40 % kapacity závodu. Přitom druhá velká jednotka CDU-5 stála od 29. července. Satelitní analýza skupiny Dnipro Osint odhadla, že mimo provoz je zhruba 86 % primární kapacity permské rafinerie. Obě rafinerie navíc propojuje železniční logistika: Lukoil od roku 2017 přepravuje těžké ropné meziprodukty z Kstova do Permu k dalšímu zpracování. Zásahy do obou závodů se tedy vzájemně násobí.

Ukrajinské ministerstvo obrany průběžně zveřejňuje měsíční bilance: 13 zasažených ropných a plynárenských zařízení v lednu a únoru, 10 rafinerských cílů v březnu, nejméně 14 rafinerií a terminálů v dubnu. Reuters mezi lednem a květnem 2026 napočítal zásahy do 16 rafinerií a přes 40 odstávek primárních jednotek. Tohle není příležitostné ostřelování. Je to koordinovaná kampaň, která Rusku vrstvu po vrstvě odebírá schopnost přeměnit surovou ropu na použitelné palivo.

Čtvrtina rafinace v troskách

Čísla mluví jasně. Už v květnu Reuters počítal, že plně nebo částečně vypadla kapacita přesahující 83 milionů tun ročně, zhruba čtvrtina celé ruské rafinace. Souběžné výpadky podle téhož zdroje zasáhly přes 30 % ruské výroby benzinu a asi 25 % nafty. Analytická firma Kpler v červenci popsala ruské rafinerské běhy na úrovni 3,8 milionu barelů denně, nejníž za jednadvacet let. Z celkové napadené kapacity kolem 4,3 milionu barelů denně mohlo být efektivně mimo provoz 1,5 až 2 miliony barelů denně.

Důležité je rozlišení: Rusko nepřestalo těžit ropu. Surovina proudí z vrtů dál. Jenže bez fungujících rafinerií je to jako mít pole plné obilí a žádný mlýn. Armáda nejezdí na surovou ropu, potřebuje benzin, naftu a letecké palivo. A právě tuto přeměnu Ukrajina systematicky ničí.

Fronty u pump a dovoz paliv

Důsledky se projevují přímo na ruských silnicích. Reuters v srpnu popsal moskevské čerpací stanice, kde řidiči stáli ve frontách dlouhých až kilometr. Některé pumpy omezily prodej na 30 až 60 litrů na vozidlo, jiné nabízely jen naftu, další zavřely úplně. A nejde jen o Moskvu; v červenci Reuters zmapoval nedostatek paliv a prodejní limity napříč ruskými regiony.

Moskevská rafinerie, zasažená opakovaně, podle Reuters nebude schopna obnovit provoz dříve než v roce 2027, tedy minimálně šest měsíců odstávky. Průměrná cena benzinu v Rusku k polovině června stoupla o 6,6 % od začátku roku. Rusko zavedlo exportní restrikce na paliva a (v ironickém obratu pro ropnou velmoc) začalo paliva dovážet. Ropné a plynárenské daně přitom tvoří zhruba čtvrtinu federálního rozpočtu. Každý měsíc, kdy rafinerie stojí, znamená menší příjmy a vyšší náklady.

Co to znamená pro Česko

Přímý dopad na české pumpy je omezený. Česká vláda v dubnu 2025 oznámila, že se země definitivně zbavila závislosti na ruské ropě díky projektu TAL-PLUS a dodávkám západní cestou. Evropská komise navíc od poloviny června 2026 zpřísnila pravidla pro dovoz rafinovaných produktů z ruské ropy, takže přímý obchodní kanál je fakticky uzavřený.

Nepřímý přenos ale existuje. Reuters koncem července upozornil, že útoky na rafinerie v Rusku i na Blízkém východě drží evropské marže benzinu a nafty velmi vysoko. Pokud ruské výpadky přetrvají (a nic nenasvědčuje tomu, že by Ukrajina kampaň hodlala zpomalit), zvýšené marže se promítnou i do cen na evropských čerpacích stanicích. Ne dramaticky, ale měřitelně.

Ukrajina Rusko neláme jedním úderem. Láme ho tím, že mu měsíc po měsíci odebírá schopnost zásobovat vlastní armádu i vlastní obyvatele palivem, a Rusko zatím nenašlo způsob, jak tomu zabránit.