Ukrajinci ochromili už polovinu ruských rafinerií. Tím to nekončí, to nejhorší Kreml teprve čeká

Čísla se v médiích často míchají, takže je třeba je rozlišit. Jedna věc je počet zasažených rafinerií, a tam je bilance pro Moskvu zdrcující. Druhá věc je podíl celostátní kapacity, který v daný moment skutečně stojí. Podle agentury Reuters vyřadily samotné dronové útoky v srpnu 2025 zhruba 1,2 milionu barelů denně, tedy asi sedmnáct procent ruské rafinérské kapacity. V nejhorších dnech se výpadek blížil jedné pětině. A třetí věc je dlouhodobý trend: Mezinárodní energetická agentura (IEA) v říjnovém reportu uvedla, že přetrvávající útoky snížily ruské zpracování přibližně o půl milionu barelů denně, vedly k nedostatku paliv a poklesu exportů ropných produktů. Tohle není jednorázový požár. Je to systematická kampaň, a její další fáze teprve přichází.

Jak přesně drony ochromují rafinerie

Nejde o symbolické zásahy plotů a skladů. Ukrajinské drony míří na klíčové technologické uzly, bez nichž rafinerie nemůže fungovat. V únoru 2025 zasáhl dron rjazaňskou rafinerii tak, že vzplanula hlavní destilační jednotka CDU-6 o kapacitě 170 tisíc barelů denně, skoro polovina celého závodu. V srpnu pak přišla na řadu kujbyševská rafinerie, kde byly poškozeny obě primární destilační jednotky, každá o kapacitě 70 tisíc barelů denně, plus sekundární technologie.

Podle dat IIR Energy citovaných deníkem The Wall Street Journal se opakované škody týkají destilačních jednotek, skladování i nakládacích terminálů. Srpnové dronové útoky tvořily 48 procent celkového dopadu na ruské rafinérské odstávky v daném měsíci. Transněfť, ruský monopolní provozovatel ropovodů, podle Reuters varovala producenty, že při dalších zásazích může být nutné omezit i samotnou těžbu ropy.

Proč to nejhorší teprve přijde

Síla ukrajinské kampaně nespočívá v jedné superzbrani. Spočívá v tom, že se neustále vyvíjí. Starší drony závisely výhradně na GPS, a Rusko nad svým územím rozjelo masivní rušení satelitní navigace. Jenže výrobci jako Culver Aerospace už přešli na zcela jinou architekturu navigace:

• Protirušicí anténa potlačuje směr, odkud přichází rušení, takže dron neumlčí běžný GPS jammer.
• Záložní signál přes Starlink poskytuje alternativní polohovou referenci, když GPS selže úplně.
• Porovnávání terénu s předem nahranými mapami, princip známý z řízených střel jako TERCOM nebo DSMAC: dron porovnává obraz pod sebou s digitální databází a koriguje trasu. Tohle se elektronickým bojem vypnout nedá, protože klíčová data jsou uložená přímo v dronu, ne posílaná satelitem.

Další plánovaný skok jsou turbojetové varianty blížící se rychlosti zvuku. Podle výroků šéfa Culver Aerospace Oleha Krota pro The Wall Street Journal by měly být nasazeny do konce roku 2026. Praktický důsledek: kratší čas nad cílovou oblastí, menší reakční okno pro protivzdušnou obranu, vyšší šance na průnik k cílům hluboko v ruském vnitrozemí. Současně se škáluje výroba, Culver míří na 14 tisíc kusů ročně rozložených do 21 tajných továren, aby přežila ruské protiúdery.

Co to dělá s Ruskem

Kreml situaci veřejně bagatelizuje. Mluvčí Peskov tvrdil, že zásobování palivy je pod kontrolou. Realita na zemi vypadá jinak. BBC Verify zdokumentovala fronty na čerpacích stanicích, uzavírání menších pump, růst cen a přídělový režim na okupovaném Krymu. Reuters psal o nedostatku benzinu A-95 v částech jižního Ruska, na okupované Ukrajině i na Dálném východě.

Rusko se brání několika způsoby najednou: zvyšuje zpracování v dosud fungujících rafineriích, prodlužuje zákaz exportu benzinu a podle IEA zvažovalo rušení cel v dálněvýchodních přístavech, aby podpořilo dovoz paliv z Číny a Jižní Koreje. Nominální rafinérská kapacita, asi 327 milionů tun ročně, je sice vyšší než reálné zpracování kolem 260–270 milionů tun, a domácí poptávka činí jen 110–120 milionů tun. Určitý polštář tedy existuje. Jenže právě ten polštář se pod systematickými údery tenčí a jeho údržba stojí čím dál víc peněz, které Moskva potřebuje na válku.

BBC Verify přitom výslovně upozorňuje, že kampaň proti rafineriím sama o sobě Rusko na kolena nesrazí. Reálný efekt je jinde: dražší obrana obřího území, komplikovanější vojenská logistika, nižší komfort pro domácí trh s palivy a rostoucí tlak na exportní výnosy, které financují válečnou mašinérii.

Co to znamená pro české pumpy

Přímý dopad na Česko je po odstřižení od ruské ropy výrazně menší než před dvěma lety. Vláda ČR uvádí, že od dubna 2025 je Česko schopné pokrýt celou potřebu neruskou ropou přes ropovod TAL, až do osmi milionů tun ročně. České pumpy proto reagují spíš nepřímo, přes cenu ropy Brent a evropské marže u paliv. IEA v roce 2025 popisovala převis světové nabídky, který tlumil cenový efekt geopolitických šoků, i když ztráta ruských ropných produktů držela trh s palivy napjatější.

Navíc se blíží další sankční vlna: EU od ledna 2026 zakáže dovoz ropných produktů vyrobených z ruské ropy a od září 2025 snížila cenový strop na ruskou ropu. Pro Kreml to znamená, že i kdyby rafinerie opravil, bude mít stále méně zákazníků ochotných jeho produkty kupovat.

Válka úderů a protiúderů

Rusko samozřejmě nejen přijímá rány. Vede systematickou vzdušnou kampaň proti ukrajinským městům a infrastruktuře. Světová banka vyčíslila škody na ukrajinské energetice do konce roku 2024 na přes 20,5 miliardy dolarů a celkovou desetiletou potřebu obnovy na téměř 588 miliard dolarů. Přímo Culver Aerospace přišel o jednu ze svých dvou tehdejších továren po ruském balistickém útoku a výroba spadla o 85 procent. Firma ale přežila, rozšířila se do desítek skrytých provozů a dnes vyrábí víc než před zásahem.

Právě v tom je podstata celého příběhu. Ukrajina nemá větší ekonomiku, víc lidí ani víc zbraní. Má ale schopnost inovovat rychleji, než Rusko stíhá reagovat. Nárůst ze čtyř zásahů kritické infrastruktury v roce 2023 na stovky útoků v roce 2025 ukazuje trajektorii, kterou Kreml zatím nedokázal zlomit. A s každou další generací dronů, rychlejší, chytřejší, odolnější proti rušení, bude obrana ruského ropného průmyslu stát víc peněz a přinášet méně jistoty.