Ukrajinci si s ruskou PVO doslova pohrávají. Nejdříve ji v noci na Krymu oslepili, potom smetli velitelská centra i radary

Když v noci na pondělí 2. června 2026 začaly nad severozápadním Krymem a azovským pobřežím explodovat drony, necílily na zákopy ani na sklady munice. Cílem byly oči, uši a nervy ruské sestavy, tedy systémy, které mají nepřátelské drony včas zaznamenat, navést na ně obranu a předat rozkaz k palbě. Ukrajinská strana v jedné operační vlně zasáhla prostředky bodové obrany, pobřežní radary a velitelská stanoviště rozmístěná od krymského Vydne přes Mižvodne až po doněcké Šyrokyne a Mariupol. Nejde o náhodný seznam cílů. Je to chirurgický řez do řetězce, který drží ruskou obranu Krymu a týlu pohromadě.

Co přesně v noci padlo

Generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny potvrdil pro noc na 2. června zásah systému Pancir-S1 u obce Vydne na severozápadě Krymu. Podrobnější výčet přidal velitel Sil bezpečnostní služby (SBS) Robert „Maďar“ Brovdi na svém telegramovém kanálu. Jeho seznam vypadá jako mapa toho, co ruská sestava potřebuje ke každodennímu fungování:

• Pancir-S1 u Vydne, bodový protivzdušný systém se senzory, kanony a 12 střelami, určený k ochraně klíčových objektů.
• Pobřežní radaryNěva-B a Něva-B2M u Mariupolu, radiolokátory pro sledování pobřežní a hladinové situace; varianta B2M je verze s takzvaným horkým zálohováním.
• Velitelský bod 1. divizionu 92. brigády říčních člunů Dněperské flotily u Mižvodne, spolu se specializovaným remorkérem projektu 1454 v téže lokalitě.
• Velitelsko-štábní technika 5. samostatného praporu řízení 3. armádního sboru v Šyrokyne, podle Brovdiho po upřesnění 22 zasažených cílů, včetně 7 velitelsko-štábních vozidel APE-5 a 11 nákladních vozidel.
• Dílna dronů 589. motostřeleckého pluku v Doněcku a sklad dronů u Šachtarského.

Geograficky jde o čtyři odlišné sektory: severozápadní Krym, azovské pobřeží u Mariupolu, doněcký týl u Šyrokyne a samotný Doněck. Síťově vybrané cíle, ne plošný nálet.

Proč zrovna senzory a velení

Pancir-S1 má vlastní přehledový a naváděcí radar i elektrooptický systém. Na papíře je to stroj, který má právě drony a střely chytat. Jenže když se sám stane prvním cílem koordinované vlny, nemůže plnit roli štítu pro cokoliv dalšího. Databáze Oryx eviduje už 46 vizuálně potvrzených ztrát Pancirů-S1 od začátku invaze, a to jde o konzervativní minimum, protože počítá jen případy doložené snímkem nebo videem.

Pobřežní radary Něva-B plní jinou, ale neméně důležitou funkci. V dokumentaci ruského státního Rosmorportu figuruje Něva-B jako součást monitoringu a teleřízení pobřežního radiotechnického postu v systému řízení lodní dopravy. Přeneseno do vojenského kontextu: tyto radary pomáhají udržovat přehled o tom, co se děje na hladině a nízko nad ní. Jejich vyřazení spolu se záložní variantou B2M znamená díru v pokrytí, kterou nelze zacelit pouhým přivezením nového kusu techniky. Radar potřebuje stožár, napojení na síť, obsluhu a kalibraci.

A pak jsou tu velitelské uzly. Sedm zničených vozidel APE-5 v Šyrokyne není jen sedm kusů plechu. Jsou to pojízdné štáby, přes které proudí rozkazy k podřízeným jednotkám. Bez nich se komunikační řetězec trhá, rozhodování se zpomaluje a improvizace nahrazuje plán.

Kampaň, ne izolovaný nálet

Noční úder nezačal z ničeho. Už 30. května Brovdi popisoval vícenásobné zásahy hluboko v ruském týlu pod koordinací nově vytvořeného Centra hlubinného úderu SBS. Analýza Critical Threats/ISW z 27. května 2026 konstatovala, že ukrajinské střednědobé údery na jaře 2026 už měly „měřitelné operační dopady“ na klíčové ruské pozemní trasy ke Krymu a do okupovaného jihu.

Logika je zřejmá: Ukrajina se nesnaží zničit všechno najednou. Systematicky rozebírá články řetězce (senzory, prostředky bodové obrany, velení, logistiku dronů), které umožňují zbytku ruské sestavy vůbec fungovat. Ukrajinský ministr Mychajlo Fedorov pro tento přístup používá termín „logistická blokáda“. Noc na 2. června je dalším stavebním kamenem téhle kampaně.

Rusko doplňuje, ale nestíhá zacelovat

Kreml na ztráty nereaguje pasivně. Rostec v březnu 2026 oznámil dodávku nové várky systémů Pancir-SMD, v únoru pak dodávku raket pro celou rodinu Pancir, včetně miniraket navržených přímo pro boj s malými drony; ty mají navýšit zásobu z 12 na 48 střel na jedno vozidlo. Technicky je to odpověď přesně na typ hrozby, která v noci na 2. června udeřila.

Jenže nahradit kus techniky je jedna věc. Obnovit funkční uzel (vycvičenou osádku, maskované stanoviště, napojení do sítě velení, u pobřežních radarů celou infrastrukturu postu) je věc podstatně jiná. A právě na to ukrajinská strana sází. Každý zničený Pancir, každý vyřazený radar a každé spálené velitelské vozidlo znamená, že příští útočná vlna narazí na o něco tenčí obranu. Lokálně, v konkrétním sektoru, na konkrétní hodiny a dny.

Český rozměr

Česká obranná spolupráce s Ukrajinou je veřejně doložená: už v roce 2022 Ukroboronprom a česká mezivládní agentura AMOS oznámily vznik obranného klastru zahrnujícího i vysoké technologie. Firma LPP Holding v květnu 2025 uvedla, že na Ukrajinu dodala stovky dronů řízených umělou inteligencí, a v září 2025 tvrdila, že její drony ukrajinská armáda nasazuje při vzdušných úderech na ruské cíle. Pro tuto konkrétní noční operaci ale veřejný zdroj přímou vazbu na český systém neprokazuje. České ministerstvo obrany uvádí, že většina převodů vojenského materiálu proběhla v utajovaném režimu. Co přesně z Česka na frontě létá, se tak veřejnost dozví nejspíš až po válce.

Severozápadní Krym je dnes o něco slepější a hlušší než před pondělní nocí. Není to zhroucení celé ruské obrany poloostrova, ale je to další průnik do sítě, která drží okupaci pohromadě. A každý takový průnik dělá ten příští o trochu snazší.