Video: Podzemní ofenziva, Ukrajinci prošli 15 km pod řekou Oskil a vynořili se Rusům za zády. Přes 100 jich zabili a 30 zajali

Nebyla to metafora ani propagandistická zkratka. Slovo „podzemní“ tu znamená doslova to, co říká: boj v trubce o průměru zhruba 1,2 metru, dva až čtyři metry pod povrchem, bez signálu GPS, s omezeným rádiovým spojením a s plynovou maskou na obličeji. Operace pojmenovaná po slovanském bohu podsvětí Velesovi využila existující plynárenskou infrastrukturu, konkrétně plynovod Šebelinka–Ostrohožsk, k tomu, aby se ukrajinské jednotky dostaly na pravý břeh Oskilu a vynořily se tam, odkud Rusové měsíce pronikali do týlu Kupjansku.

Trubka, kterou Rusové používali jako dálnici

Kupjansk je logistický uzel v Charkovské oblasti a Rusko se ho snaží dobýt od roku 2022. Jedním z nejnebezpečnějších způsobů, jak ruské jednotky pronikaly do města a jeho okolí, byla právě síť plynovodů pod Oskilem. Podle Národní gardy Ukrajiny Rusové využívali potrubí od Lymanu Peršoho směrem k Radkivce a lesům severně od Kupjansku; vstoupili pod zem na jedné straně řeky a vynořili se v ukrajinském týlu. V některých úsecích mělo potrubí až deset výstupů na povrch, což znamenalo, že hlídání jednotlivých otvorů drony nestačilo. Jak popsal mluvčí Chartii Volodymyr Dehtiarjov pro Army FM, bylo nutné „vzít si trubku“ fyzicky pod kontrolu.

A přesně to Chartiia udělala.

Šest měsíců ve tmě

Operace Veles běžela podle mluvčího sboru od začátku roku 2026. The Atlantic uvádí zhruba šest měsíců podzemních bojů ke stavu z října 2026, přičemž Chartiia pracovala s mapou nejméně 57 trubek v zóně bojů a ke dni zveřejnění měla znovu pod kontrolou asi 14,5 km (9 mil) potrubí.

Příprava nebyla triviální. Vojáci procházeli fyzickým i psychologickým výcvikem pro boj ve stísněném prostoru. Sapéři a ženisté připravovali trasu, podpůrný prapor zajišťoval vlastní technická řešení pro navigaci, komunikaci a životní podporu v prostředí, kde běžná elektronika selhává. Bojovníci nesli plynové masky, kyslíkové masky a ochranu sluchu. Používali i velkorážné kulomety a granátomety, což v trubce o průměru 1,2 metru vyžaduje mimořádnou odvahu i disciplínu.

Na začátku fungoval moment překvapení. Rusové netušili, že se Ukrajinci pohybují v „jejich“ plynovodu opačným směrem. Později už o bojích pod zemí věděli, zkoušeli protiopatření, obcházeli poškozené úseky a znovu se napojovali do potrubí. Ale iniciativu už ztratili.

Jak vznikla bilance

Podle sboru Chartiia a jeho mluvčího dosáhla operace bilance přes 100 zabitých a 30 zajatých ruských vojáků. Jak k tomu došlo? Kombinací několika faktorů:

• Kontaktní boje v potrubí – přestřelky v úzké rouře, kde není kam uhnout.
• Blokování skupin – desítky Rusů byly odříznuty v plynovodu a donuceny ke kapitulaci při vyjednávání.
• Synchronizace s povrchem – podzemní postup šel současně s tlakem na povrchu a s dronovými údery. Koordinační centrum sdílela Chartiia s elitní dronovou skupinou Achilles.
• Zásahy po výstupu – ruské skupiny, které se vynořily z potrubí do lesů, čelily okamžitému dronovému i pěchotnímu tlaku.

Důležité upozornění: tato čísla pocházejí výhradně z ukrajinských vojenských zdrojů. Nezávislé ověření v reálném čase není možné, ale princip operace (boj v existující infrastruktuře, kterou prokazatelně používaly obě strany) je doložený z více nezávislých reportáží.

Proč to není „velký průlom“, ale něco možná důležitějšího

Veles není charkovská ofenziva z roku 2022. Neposunul frontovou linii o desítky kilometrů, neosvobodil velká města. Lokálně ale udělal něco zásadního: odřízl infiltrační trasu, kterou Rusové dlouhodobě využívali k pronikání do týlu Kupjansku a na pravý břeh Oskilu. Podle Národní gardy do širšího rámce kupjanské operace spadá i návrat pod kontrolu obcí Myrne, Radkivka a Kindrašivka, a Veles do tohoto obrazu zapadá jako specializovaná akce proti jedné kritické tepně.

Podle nás je ale nejzajímavější, co Veles říká o budoucnosti. Dnešní bojiště na Ukrajině ovládají drony. Pohyb nad zemí je extrémně riskantní; obě strany mluví o „dronové zóně smrti“, kde je každý voják na povrchu potenciální cíl. Odpovědí je logicky přesun pod zem. Americké poučení z Gazy popisuje podzemní boj jako plnohodnotné bojiště budoucnosti. Ukrajina to teď předvedla v praxi, ne v uměle vybudované tunelové síti, ale v civilní infrastruktuře, která pod nohama existuje už desítky let.

Český rozměr

Česká republika se na výcviku ukrajinských vojáků podílí přímo. Podle Ministerstva obrany ČR má do konce roku 2026 mandát pro výcvik až 800 ukrajinských vojáků na svém území a pro nasazení až 100 českých vojáků v asistenční misi; český kontingent v Německu zahrnuje i ženijní a dronové specialisty. Přímá vazba na operaci Veles doložená není, ale typ odborností (ženisté, dronová koordinace) přesně odpovídá tomu, co Chartiia pod zemí potřebovala. NATO přes strukturu NSATU koordinuje výcvik ukrajinských sil v aliančních zemích a otevřeně rámuje podporu Ukrajiny jako součást širší evropské bezpečnosti.

Kupjansk stojí stovky kilometrů od českých hranic. Ale každá infiltrační trasa, kterou se Ukrajině podaří uzavřít, je o kus menší prostor pro ruskou eskalaci směrem na západ.

Operace Veles ukázala, že válka na Ukrajině se doslova propadá pod zem. A že armáda, která se naučí bojovat i tam, kde nefunguje GPS a kde se člověk sotva otočí, získává výhodu, kterou žádný dron shora nevidí.