Ukrajinci se v roce 2022 měli nabourat do kamer na Krymu a odhalit tajnou základnu. A pak na ni zaútočit a zničit letadla i PVO

Konec roku 2022, okupovaný Sevastopol. Na střeše jedné z vysokých budov v západní části města stojí obyčejná bezpečnostní kamera napojená na internet. Nikdo z ruské správy jí nevěnuje zvláštní pozornost, je to jen další IP kamera v městské zástavbě. Jenže někdo na druhém konci internetu právě získal přístup k jejímu ovládání. Mění úhel záběru, přibližuje obraz, sleduje hladinu Černého moře, přístavní infrastrukturu a hlavně vojenské vrtulníky, které pravidelně startují a přistávají v okolí. Příběh, který deník Wall Street Journal zveřejnil až v říjnu 2026, ukazuje, jak civilní kamera posloužila jako improvizovaný průzkumný prostředek s reálným dopadem na bojiště.

Kamera s výhledem na válku

Podle WSJ se hackerská skupina Team OneFist dostala ke kameře pravděpodobně přes běžné slabiny internetově dostupné IP kamery, tedy výchozí heslo, zastaralý firmware nebo tovární konfiguraci. Přesný způsob průniku ani délku přístupu veřejné zdroje neuvádějí. Jisté ale je, co kamera uměla: dala se vzdáleně otáčet a přibližovat a z její pozice bylo vidět na okolí města i na Černé moře.

Hackeři přes ni sledovali pohyb ruských vrtulníků, lodí a ponorek. A právě vysledování jednoho vojenského vrtulníku je dovedlo k zásadnímu zjištění. Stroj opakovaně mířil do prostoru poblíž místního letiště, kde se nacházel objekt, o kterém ukrajinská strana dosud neměla informace. Nešlo o to, že by kamera ukázala ceduli s nápisem „tajná základna“. Prozradil ji provozní vzorec, odkud technika létá a kam se vrací.

Naše dedukce vycházející z kontextu Sevastopolu a formulace „u místního letiště“ silně naznačuje, že šlo o vojenské letiště Belbek, které Rusko dlouhodobě rozvíjelo a kde byla vedle letecké techniky přítomna i protivzdušná obrana. Rádio Svoboda už v létě 2022 informovalo o přítomnosti tahače systému PVO na tomto letišti.

Od obrazovky k úderu

Informace z kamery putovaly ukrajinské armádě. A ta je využila. WSJ popisuje, že po následném útoku na identifikovanou základnu byla zasažena letadla i systémy protivzdušné obrany. Veřejně dostupné zdroje ovšem neumožňují bezpečně vyjmenovat přesné typy ani počty zničené techniky, víme, že k zásahu došlo, ale ověřený inventář škod chybí.

Celý cyklus přitom vypadal takto:

• Průnik – hackeři získali přístup k civilní IP kameře.
• Sledování – vzdáleně měnili záběr a dokumentovali vojenský provoz.
• Odhalení – vysledovali dosud neznámou základnu podle pohybu vrtulníků.
• Předání – informace šly ukrajinské armádě.
• Úder – armáda zaútočila a zasáhla letouny i PVO.

Civilní kamera tak zkrátila cestu od zjištění cíle k zásahu. Nahradila část průzkumu, který by jinak vyžadoval drony, letecký průzkum nebo agenty přímo v terénu.

Team OneFist přitom nepracoval jen se sevastopolskou kamerou. Podle BBC, jejíž materiál shrnul i ukrajinský kybernetický digest NCSCC, skupina sledovala přes hacknuté kamery i provoz na Kerčském mostě, pohyb tanků, další techniky a bezpečnostní opatření. WSJ dodává, že záběry z mostu odhalily dokonce pohybové senzory umístěné pod konstrukcí proti vodním útokům.

Rusko dělá totéž, a ve velkém

Ironie celého příběhu spočívá v tom, že stejnou taktiku používá i Rusko. Ukrajinská bezpečnostní služba SBU v lednu 2024 popsala případ, kdy ruské zpravodajské služby získaly vzdálený přístup ke dvěma kamerám v Kyjevě, měnily úhel záběru a sbíraly data pro přípravu raketových úderů. K lednu 2024 SBU zablokovala asi 10 000 rizikových IP kamer od začátku invaze. O dva a půl roku později, v říjnu 2026, WSJ uvádí číslo už zhruba 40 000 identifikovaných a zabezpečených kamer na ukrajinské straně. Z kamer se stal oboustranný boj o zorné pole.

V červenci 2026 pak nizozemské zpravodajské služby AIVD a MIVD veřejně popsaly, že Rusko systematicky kompromituje IP kamery napříč NATO a EU. Nejde jen o Ukrajinu, ruská GRU podle nich sleduje logistické trasy, přístavy, nakládací zóny a dodávky zbraní v evropských zemích. Kamery nacházejí internetovým skenováním a využívají výchozí hesla, zastaralý firmware a vystavení přímo do internetu.

A pak je tu umělá inteligence. Lídr Team OneFist pro WSJ uvedl, že „AI změnila všechno“, usnadňuje jak hromadné pronikání ke kamerám, tak automatické procházení obrovského objemu obrazu. Co dřív vyžadovalo hodiny lidského sledování, dnes zvládne algoritmus.

Co to znamená pro Česko

Princip hrozby je přenositelný i do českého prostředí. BIS v květnu 2025 uvedla, že ruská GRU prolamovala přístup k IP kamerám na strategických bodech v Evropě. V analyzovaném vzorku přes 10 000 kompromitovaných kamer sice nebyla zjištěna kompromitace v ČR, to je uklidňující, ale rozhodně ne uspávající informace. Typ zranitelnosti totiž existuje i u nás.

NÚKIB považuje za zvlášť rizikové kamery v okolí strategických objektů a varuje před bezpečnostními slabinami některých kamerových ekosystémů. BIS zároveň upozorňuje, že aktéři z Ruska a Číny průběžně testují odolnost české kritické infrastruktury.

Minimum, které by měl dodržovat každý provozovatel IP kamery:

• Nevystavovat livestream přímo do internetu
• Vypnout port forwarding a UPnP
• Změnit výchozí hesla a zavést vícefaktorové ověření
• Udržovat firmware aktuální
• Omezit zorné pole a maskovat citlivé zóny

Proč to víme až teď

Sevastopolská operace se odehrála koncem roku 2022. WSJ příběh zveřejnil až v říjnu 2026 v rámci širšího materiálu o tom, jak se civilní kamery staly nástrojem války. List uvádí, že mluvil s rozvědkami, experty, vojáky i hackery a autenticitu záběrů ověřoval vlastní geolokací. Přímý oficiální akt odtajnění operace dohledat nelze, spíš šlo o to, že veřejný prostor byl v roce 2026 připravený díky nizozemskému varování a narůstajícímu povědomí o kamerách jako bezpečnostní hrozbě.

Sami Rusové přitom problém pochopili dřív, než o něm začal psát západní tisk. Už 29. října 2022, po sérii útoků na Sevastopol, okupační správa uzavřela civilní přístup k městským kamerovým streamům. Důvod? Podle ní záběry pomáhaly protivníkovi odhalovat obranné systémy města.

Nejslabším článkem ochrany vojenského prostoru nemusí být samotná základna s jejími ploty, strážemi a radary. Může jím být obyčejná civilní kamera na sousední budově, se špatným heslem a výhledem na správné místo.