Rusové nejsou už ani na nule: Ukrajinci si berou zemi zpět, vyklízejí ruské pozice a ujímají se iniciativy

Čísla pocházejí z analýzy AFP nad denními mapovými daty Institutu pro studium války (ISW) a vyšla 2. června 2026. V dubnu činilo čisté ruské saldo minus 120 km², v květnu dalších minus 282 km². Dohromady zhruba 403 km², asi 0,4 procenta území, které Rusko drží. Na papíře drobnost. V kontextu války, kde se od podzimu 2023 fronta posouvala výhradně směrem na západ, je to zlom v dynamice. Ne strategický průlom, ale první jasný signál, že Ukrajina dokáže Rusko souběžně tlačit zpět, rozbíjet jeho zásobování a nutit ho přepínat z útoku do obrany.

Kde přesně se fronta posunula

Ukrajinské zisky nejsou rozložené po celé linii dotyku. Soustředí se do tří hlavních sektorů v Doněcké a Záporožské oblasti.

V takzvaném oleksandrivském směru ISW zaznamenalo ukrajinské posuny u Piddubne, Komaru, Oleksandrohradu a západní Voskresenky. Severně od Pokrovsku si Ukrajina vzala zpět kontrolu nad západním Bilyckým. Na jihozápadě, v Záporožské oblasti, protiútoky zasáhly prostor kolem Plavni, Kamjanského, Stepnohirsku, Lukjanivského a Prymorského.

Důležité je, co přesně Ukrajinci „vyklízejí“. Nejde o velká města ani o hluboké obranné pásy. Jsou to předsunuté infiltrační kapsy, polní opěrné body, pozice ve vesnicích a skladech, zázemí pro malé ruské útočné skupiny, které se v posledním roce staly základním nástrojem ruského postupu. ISW opakovaně upozorňuje, že v některých znovudobytých prostorech zůstávají ruské infiltrační skupiny. Mapa se mění, terén ne vždy.

Proč to není jen symbolika: logistika pod palbou

Samotné posuny na mapě by stačily na statistickou zajímavost. Reálný efekt ale leží hlouběji, v ruském týlu. Ukrajinské drony středního doletu a přesné údery systematicky zasáhly dvě klíčové zásobovací tepny: silnici M-14 z Mariupolu přes Berďansk do Melitopolu a silnici H-20 z Mariupolu do Doněcku.

Následky popsalo ISW 22. května: kolaborační správa na okupovaném jihu omezila dekretem nákladní dopravu, ruské zdroje samy přiznaly zhoršení zásobování a bojové schopnosti. Omezený provoz na M-14 a H-20 komplikuje přesuny posil do Záporožské i Chersonské oblasti a zhoršuje zásobování okupovaného Krymu.

Podle nás je právě tady jádro celého posunu. Ukrajina nevyhrává válku mapově ve velkém. Vyhrává ji v logistice protivníka, nutí Rusko řešit přežití a zásobování místo souvislého útoku. Drony fungují jako multiplikátor: lokální protiútoky na frontě se díky paralýze ruského týlu přetavují do širšího efektu.

Co za tím stojí, a proč ne jen bláto

ISW ve svém hodnocení z 1. června výslovně rozlišuje dva možné výklady. Dubnový obrat mohl částečně souviset s rasputicí, jarním rozbahněním, které tradičně brzdí ruské mechanizované operace. Květen ale tento výklad oslabuje. Terén zaschl, a přesto Rusko nezrychlilo. Naopak.

ISW identifikuje čtyři hlavní faktory současného posunu:

• Ukrajinské pozemní protiútoky v několika sektorech najednou, které nutí Rusko rozptylovat síly.
• Střednědobé údery do týlu na sklady, mosty, dopravní uzly a velitelská stanoviště.
• Únorové zablokování ruského přístupu ke Starlinku na okupovaných územích, které zhoršilo komunikaci a koordinaci.
• Kremelské omezení Telegramu, paradoxně klíčového nástroje ruského polního velení a koordinace malých útočných skupin.

K tomu přistupují rostoucí ruské náborové potíže. ISW v květnu psalo, že Ukrajina „kontestuje taktickou iniciativu“ v několika úsecích fronty a že ruská jarně-letní ofenzíva byla zatím z velké části zastavena.

Čísla v kontextu: víc než ofenzíva 2023, méně než ruský vrchol

Pro zasazení do perspektivy: v listopadu 2025, na vrcholu poslední ruské vlny, Rusko podle analýzy AFP získalo za jediný měsíc asi 701 km². Ukrajinských 403 km² za dva měsíce je tedy stále méně než polovina tehdejšího ruského rekordu.

Paradoxně ale současné tempo překonává výsledky velké ukrajinské letní ofenzívy z roku 2023. ISW tehdy po pěti týdnech operace počítalo 253 km² osvobozeného území. Rozdíl v povaze je zásadní: v létě 2023 šlo o pokus o širší průlom skrz připravené obranné pásmo na jihu, s těžkými ztrátami na technice. Teď jde o síť lokálních protiútoků podpořených systematickou destrukcí ruské logistiky. Méně efektní, ale účinnější.

Čistě matematická dedukce, kterou nelze brát jako prognózu: při květnovém tempu by osvobození veškerého rusky drženého území trvalo zhruba čtyři dekády. Bez většího operačního zhroucení ruské obrany se válka pomalým salámem „nevyrýsuje sama“.

Český a evropský rámec: podpora pokračuje, ale podmíněně

Zlepšení na frontě posiluje argument, že západní dodávky munice, dronů a výcviku mají měřitelný efekt. Evropská rada v březnu 2026 potvrdila, že o míru nelze rozhodovat bez Ukrajiny, a přislíbila pokračování vojenské podpory včetně výcvikové mise EUMAM běžící do listopadu 2026.

Česká pozice je specifická. Vláda Andreje Babiše v lednu 2026 potvrdila pokračování muniční iniciativy, ale s podmínkou: financovat ji musí jiné státy. Česko chce zůstat koordinátorem, ne hlavním plátcem. Vyslání českých vojáků do případné mírové mise premiér odmítl. Proukrajinská argumentace má teď v rukou tvrdá data, ale český domácí rámec je fiskálně opatrnější než za Fialovy vlády.

Dva záporné měsíce na ruském kontě neznamenají konec války. Znamenají, že Ukrajina poprvé za dlouhou dobu diktuje tempo v klíčových úsecích fronty, a že Rusko musí odpovídat na problémy, které si nevybralo.