Ukrajinci to dokázali, ruský ropný průmysl se hroutí. Vyřadili 45 % kapacity rafinerií, nejhorší krize od rozpadu SSSR

Čísla, která v posledních týdnech zveřejnila agentura S&P Global, vykreslují obraz, jaký ruský ropný sektor nezažil od devadesátých let. V první polovině července dosáhl celkový výpadek rafinačních kapacit přes 4 miliony barelů denně, téměř 60 % celkové kapacity bylo v odstávce. Ukrajinské drony přitom nezasahují nádrže, ze kterých efektně šlehají plameny do nočního nebe. Cílí na destilační kolony, odsolovací jednotky a další kritické procesní uzly, jejichž oprava trvá měsíce. Právě v tom spočívá průlom: ne jeden velký úder, ale systematická eroze schopnosti Ruska přeměňovat ropu na paliva.

Tři čísla, jeden problém

V diskusích o dopadech ukrajinské kampaně se míchají různé statistiky: třetina, 45 %, téměř 60 %. Nejde o rozpory, ale o různé řezy téhož problému, a je důležité je rozlišit.

• Jmenovitá zasažená kapacita – kolik barelů denně zpracovávaly rafinerie, které od roku 2024 utrpěly alespoň jeden přímý zásah. Podle sekundárních analýz jde až o 45 % celkové ruské rafinační kapacity.
• Skutečně odstavená kapacita – kolik barelů denně rafinerie reálně nezpracovávají kvůli poškození. Na konci června 2026 to bylo přes 2,5 milionu barelů denně.
• Celkový prostoj – součet všech odstávek v daném týdnu, zahrnující i plánované opravy, které se kvůli válečným škodám prodlužují. V týdnu do 10. července přesáhl 4 miliony barelů denně.

Rusko přitom ropu stále těží a vyváží, jenže stále větší podíl surové ropy odchází bez zpracování, za nižší cenu a přes stínovou flotilu tankerů. Podle CREA klesly v červnu námořní dodávky ropných produktů meziměsíčně o 21 %, zatímco 54 % veškeré námořní přepravy ruské ropy zajišťovaly sankcionované „stínové“ tankery. Příjmy z ropy klesly o 8 %. Válku to stále financuje, ale dráž, pomaleji a s menší marží.

Od hořících nádrží k chirurgickým zásahům

Jarní vlna útoků v roce 2024 vypadala jako série spektakulárních požárů. Hořela Rjazaň, Kstovo, Tuapse. Během několika březnových dnů bylo mimo provoz přes 600 tisíc barelů denně a Moskva poprvé zakázala export benzínu. Ale skutečný posun přišel později.

V Tuapse drony v lednu 2024 zasáhly vakuovou destilaci. Rafinerie se měsíce opravovala, v květnu znovu najela, a během hodin ji zasáhl další útok. V Kstovu vyřadil březnový zásah primární zpracovatelskou jednotku a minimálně polovinu produkce. Moskevská rafinerie v Kapotni, modernizovaná v roce 2020, se paradoxně stala zranitelnější: přestavba soustředila dvě integrované zpracovatelské instalace těsně vedle sebe. Když 16. a 18. června 2026 drony zasáhly obě hlavní destilační jednotky, Carnegie Endowment konstatovalo, že odolnost sektoru je napjatá „nebezpečně nadoraz“.

A pak přišel Omsk. 6. července 2026 zasáhl modernizovaný dron FP-1 největší ruskou rafinerii vzdálenou zhruba 2 700 kilometrů od ukrajinského území. Rekordní dolet. Firma Fire Point, která stroj vyvinula, potvrdila, že šlo o dosud nejhlubší zásah.

Proč to Rusko nedokáže zastavit

Ruská protivzdušná obrana není nefunkční, je přetížená. Problém není v kvalitě jednotlivých systémů, ale v rozsahu území, které musí bránit. Rafinerie, sklady, logistické uzly, mosty, velitelství – cílů je příliš mnoho.

Ukrajina navíc před každou vlnou hlubokých úderů systematicky napadá radary, systémy Buk, Tor a Pancir v operační hloubce. Tyto „střední údery“ otevírají koridory pro dálkové drony. Masové nálety pak přesycují i vrstvenou obranu kolem Moskvy; když přiletí desítky dronů najednou, radary a odpalovací rampy nestíhají. Výběr cílů uvnitř rafinerií zjevně využívá detailní průmyslovou znalost a rozvědné podklady. Útoky nemíří náhodně, cílí na začátek zpracovatelského řetězce, kde jeden vyřazený uzel zastaví celý závod.

Škody, které nezmizí za týden

Opravit zasaženou destilační kolonu není jako zalepit díru ve střeše. S&P Global uvádí, že jen oprava katalytického krakování v Nižním Novgorodu trvala šest měsíců, a to šlo o technický incident, ne o válečné poškození. Sankce situaci dále komplikují: chybí západní zařízení a náhradní díly, ruské rafinerie jsou nuceny obracet se na dražší čínské dodavatele.

Výzkum Štěpána Mikuly a Fabia Sabatiniho z římské univerzity La Sapienza, publikovaný na CEPR VoxEU, přinesl tvrdá data: z 29 sledovaných velkých rafinerií jich 22 utrpělo přímý zásah. Noční záře (proxy ukazatel ekonomické aktivity) klesla v nejbližším okolí zasažených závodů o 30 % a pokles přetrvával i po 13 měsících. U 106 jiných cílů hlubokých úderů se nic podobného neukázalo. Rafinerie jsou zkrátka jiná kategorie škod.

Co to znamená pro Rusy a pro nás

Nedostatek paliv hlásí téměř všechny ruské regiony. Některé oblasti omezily prodej pohonných hmot, jinde se výdej prakticky zastavil. Stát reagoval zákazem exportu a bezprecedentním plánem dovážet rafinované produkty včetně nafty od července 2026. Pro petrolejářskou velmoc je to ponížení srovnatelné s devadesátými lety, kdy po rozpadu SSSR spadla sovětská těžba z 11,4 milionu barelů denně na pouhých 6 milionů.

Česku přímý zásobovací šok nehrozí; podle IEA ukončila republika dovoz ruské ropy do dubna 2025 díky rozšíření ropovodu TAL-IKL. Nepřímý dopad ale zůstává: menší ruské dodávky dieselu utahují evropský trh a chybějící barely se musejí nahrazovat odjinud, což tlačí ceny nahoru.

Samy o sobě útoky na rafinerie válku neukončí. Rusko stále inkasuje stovky milionů eur denně z exportu fosilních paliv. Ale ukrajinská kampaň dělá něco, co žádné jiné zbraně nedokázaly: systematicky rozežírá schopnost Kremlu levně a plynule přeměňovat svůj hlavní přírodní zdroj na palivo pro tanky, letadla a běžný provoz země. Každý měsíc oprav je měsíc, kdy ruský rozpočet krvácí, a fronty u pump připomínají obyčejným Rusům, že válka není jen televizní zpravodajství z dalekého Donbasu.