Ukrajinské jednotky naběhly na skrývající se nepřátele v důležité vesnici. Jednoho po druhém je vypráskaly a mnohé také zajaly. Ruská armáda je v tom prakticky nechala.
Ačkoliv je kvantita ve válce důležitá, velmi často rozhoduje naopak kvalita, což podle redakce Armádního Zpravodaje velmi dobře ukazují záběry (níže), na nichž je vidět, jak ukrajinské jednotky tzv. vyklízely ruské pozice v důležité vesnici v Doněcké oblasti na východě země. Nutno dodat, že byli obránci silně demoralizovaní hlavně z důvodu malých zásob munice, a také zcela bez jídla a vody. Ve výsledku se tak mnozí raději vzdali, jelikož boj neměl smysl.
Zesláblí obránci neměli šanci útok ustát
Střet to nebyl zrovna malý, jelikož 425. samostatný útočný pluk „Skala“ uvedl, že bylo zabito až sto nepřátel, a mnoho dalších zajato, ačkoliv číslo nezveřejnil – pouze to, že se v některých případech vzdávali celé skupiny, což potvrzují i výpovědi ukrajinských vojáků a některé snímky, na nichž je vidět, jak odvádí zajaté ruské jednotky do své základny.
Armádní Zpravodaj připomíná, že zajatci následně slouží k výměně s protistranou za své vojáky, a to běžně v poměru jeden za jednoho. Střet se odehrál v důležité vesnici Torske ve směru na Lyman, z něhož vedou jihozápadně silnice na ještě významnější Slavjansk nebo Kramatorsk, nebo severozápadně na Izjum. Cestou jsou však desítky menších osad.
„Okupanti byli do vesnice zavlečeni s minimem zásob. Seděli ve sklepích bez vody a jídla. Nyní je v Torske ukrajinská vlajka,“ uvedl mluvčí 425. samostatného útočného pluku „Skala“. Ukrajinci si přitom udělali důkladný průzkum a celou dobu sledovaly pohyb jednotek svých i nepřátelských, takže přesně věděli, které budovy jsou obsazené, a které nikoliv.
Následně metodicky osvobozovali území a dům po domu a eliminovali nepřítele, případně ho donutili ke kapitulaci. Rusové měli přitom nařídit dronové útoky na vlastní zajaté jednotky za to, že se vzdaly. Ze záběrů nejde moc poznat, jaké zbraně Ukrajinci používali, ale hořící domy s děravými střechami naznačují, že předcházela jejich útoku dělostřelecká palba nebo bezpilotní letouny, jejichž cílem bylo obránce eliminovat, a zbylé vyhnat z úkrytů.
Tomu by také odpovídali tvrzení, že se mnozí schovávali ve sklepech. Na některých záběrech je vidět, že ukrajinští vojáci hází budov ruční granáty – do budov se hodí hlavně tříštivé, v jejich případech mohlo tedy jít o hojně užívané RGD-5 z dob SSSR se smrtícím poloměrem 3 m, nebo také o účinnější M67 z Ameriky se smrtícím poloměrem 5 metrů, uvádí Wikipedia.
Nejméně jednou je vidět také použití granátometu RPG-7. Sice jde převážně o protitankovou zbraň, ale jelikož byla cílem pěchota, zvolili vojáci téměř jistě protipěchotní hlavici OG-7V, jejíž smrtící poloměr je až 7 m i přesto, že je cíl chráněn neprůstřelnou vestou, uvádí Wikipedia. Jinak hrály zásadní roli útočné pušky, ať při bojích v domech, zákopech nebo v terénu.

