Ukrajinci zasáhli ruský radar Kasta za 1,2 miliardy. Akce na Donbasu se tím mění, orkové dostanou „klepec“

Současně s radarem padl i ruský velitelský post bezpilotních prostředků u obce Dniproenerhije, necelých padesát kilometrů odtud. Podle Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny šlo o koordinovanou sérii úderů provedenou 20. září a v průběhu následující noci. Nejde přitom o izolovaný úspěch, je to druhá potvrzená Kasta zasažená jen v září a součást měsíce trvající kampaně, která systematicky rozebírá ruský vzdušný přehled nad okupovanými územími.

Co je radar Kasta-2E2 a proč stojí tolik

Kasta-2E2 (vojenské označení 39N6) je mobilní tříkoordinátový radar navržený pro jednu specifickou úlohu: vidět to, co ostatní radary snadno přehlédnou. Drony, střely s plochou dráhou letu, vrtulníky a letadla letící těsně nad terénem. Dosah systému sahá od 5 do 150 kilometrů, výškové pokrytí do 6 kilometrů. Malý dron ve výšce pouhých 60 metrů dokáže zachytit na vzdálenost 30 až 44 kilometrů, záleží na výšce anténního stožáru, který lze vytáhnout až na 50 metrů.

Ukrajinský Generální štáb opakovaně uvádí orientační cenu od 60 milionů dolarů. Při kurzu ČNB platném pro 21. září 2026 to odpovídá zhruba 1,27 miliardy korun, titulkových 1,2 miliardy je zaokrouhlení směrem dolů. Pro srovnání: Česká republika od roku 2022 poskytla Ukrajině vojenskou pomoc v celkové hodnotě přibližně 17,4 miliardy korun. Jeden zničený radar tedy odpovídá asi sedmi procentům veškeré české vojenské podpory.

Proč „klepec“, co přesně Rusové ztratili

Samotný radar je drahý. Ale skutečný problém pro ruskou stranu není cenovka. Je to mezera, která po něm zůstane.

Kasta funguje jako „oko“ protivzdušné obrany pro nízké výšky. Když vypadne, celá vrstva PVO v daném sektoru hůř a později vidí právě ty hrozby, které jsou dnes na frontě nejčastější, tedy útočné drony a střely letící při zemi. Analytici Ukrinformu opakovaně upozorňují, že když padnou radary typu Kasta a Podljot, kolabuje ochranná „kopule“ kolem dalších systémů PVO. Ty se pak samy stávají zranitelnějšími pro následné údery.

A právě v tom spočívá onen „klepec“. Ukrajinci nezasáhli jen senzor, současně zlikvidovali velitelský post UAV u Dniproenerhije. Rusové tak v jednom sektoru jižní Doněcké oblasti přišli o schopnost včas vidět nízko letící hrozby a zároveň o uzel, který řídil jejich vlastní dronové operace. Kombinace obojího vytváří okno, kterým mohou projít další ukrajinské údery na logistiku, sklady a velitelská stanoviště.

Systematický lov, ne náhoda

Pikuzy leží v Mariupolském rajonu, asi 23 kilometrů od Mariupolu. Zásah tam zapadá do vzorce, který se opakuje celý rok 2026. Už 1. září Generální štáb potvrdil zásah jiné Kasty v Záporožské oblasti, tehdy zveřejnil i detaily o tom, že údernými drony zasáhli anténu i aparátovou část systému. V srpnu 1. samostatné centrum Sil bezpilotních systémů hlásilo jedinou operaci v Krasnodarském kraji, při které padlo sedm ruských radarů včetně dvou Kasta-2E2, a to ve vzdálenosti přes 270 kilometrů od fronty.

Čísla za celý rok mluví jasně:

• Březen 2026: Ministerstvo obrany Ukrajiny hlásí přes 20 zasažených cílů zajišťujících ruskou PVO během pouhého půl měsíce.
• Duben 2026: Nejméně 25 velkých objektů PVO a radarů plus 33 objektů infrastruktury UAV.
• Srpen 2026: Sedm radarů v jediné operaci hluboko v týlu.
• Září 2026: Dvě Kasty během tří týdnů, plus velitelský post dronů.

Nejde tedy o štěstí ani o jednorázový technologický trik. Ukrajina buduje a rozšiřuje průzkumně-údernou síť schopnou zasahovat cíle desítky až stovky kilometrů za frontovou linií. Dva dny před zásahem u Pikuzy navíc jednotka SIGNUM hlásila zasažení radaru Něbo-M, systému za přibližně 2,1 miliardy korun, 120 kilometrů od fronty. Něbo-M stojí v hierarchii ruského radiolokačního obrazu výš a je dražší, ale Kasta je pro každodenní praxi fronty klíčovější, protože řeší právě nízké výšky a „díry“ v přehledu.

Co to znamená pro frontu, a co ne

Buďme přesní: zásah jednoho radaru a jednoho velitelského postu nepřekreslí celou frontovou linii na Donbasu. Ruská PVO je vrstvená a opírá se o více senzorů. Ale v dotčeném sektoru jižní Doněcké oblasti se lokálně a měřitelně zhoršila ruská schopnost včas vidět a koordinovaně reagovat na nízko letící hrozby.

Prakticky to znamená, že některé ukrajinské údery v tomto prostoru budou snazší, levnější a méně riskantní. Ukrajinská taktika postupného oslabování funguje právě takto: nejprve zaslepit PVO, narušit řízení dronů, a pak rozšiřovat okna pro další údery. Každý zničený radar otevírá cestu k dalšímu cíli.

A právě rychlost náhrady je pro Rusy problém. Přesné počty bojeschopných Kast nejsou veřejně známé, ale dostupné analýzy se shodují, že obnova radarů je pomalá a Rusko už některé nízkovýškové radary přesouvá mezi sektory, aby zalepilo nejkritičtější mezery. To ale znamená, že záplatováním jedné díry vzniká jiná.

Český rozměr: co by byl takový cíl u nás

Česká armáda provozuje mobilní 3D radary protivzdušné obrany MADR, dodané do konce roku 2023, a dva pasivní komplety VERA-NG/DPET v hodnotě 1,5 miliardy korun. Funkčně nejde o kopie Kasty, VERA-NG je pasivní sledovací systém, MADR aktivní přehledový radar, ale obojí jsou vysoce hodnotné senzory, které by v moderním konfliktu představovaly prioritní cíle. Válka na Ukrajině ukazuje, že žádný radar není v bezpečí, pokud protivník disponuje dostatečně hustou sítí průzkumných a úderných dronů.

Radar u Pikuzy stál víc než celý český kontrakt na systém VERA-NG. A Ukrajinci ho vyřadili za jednu noc spolu s velitelským postem, který měl řídit ruské drony ve stejném prostoru. Ruská armáda, údajně druhá nejsilnější na světě, tak znovu přišla o kus schopnosti, kterou nedokáže rychle obnovit, zatímco Ukrajina pokračuje v systematickém rozebírání jejího vzdušného přehledu radar po radaru.