Ukrajinci zasypali drony celé Rusko od Krasnodarského kraje po Petrohrad. Rafinerie hoří, letiště stojí

Nejde o jednu dramatickou noc, ale o sérii koordinovaných vln, které se valily přes ruské území v intervalech dvou až čtyř dnů. 4. července hořel ropný terminál u Petrohradu. 6. července drony poprvé zasáhly největší ruskou rafinerii v Omsku a současně poškodily exportní přístavy na Baltu. 10. července vzplál Ilský závod v Krasnodarském kraji a civilní letiště v Pskově i petrohradské Pulkovo znovu stála. Ruská protivzdušná obrana hlásila stovky sestřelů, a přesto pokaždé něco proklouzlo a zapálilo se.

Omsk: jeden úder, dvě třetiny kapacity

6. července oznámil ukrajinský generální štáb, že drony zasáhly omskou rafinerii téměř 2 500 kilometrů od státní hranice. Reuters vzdálenost od ukrajinského území odhadl ještě výše, zhruba na 2 700 kilometrů. Byl to nejhlubší potvrzený úder celé červencové série.

Průmyslový dopad překonal cokoli, co té noci hořelo na jihu. Zasažená destilační jednotka CDU-10 představovala asi 38 % výrobní kapacity závodu. Druhá velká jednotka CDU-11 s dalšími 37 % musela být odstavena kvůli poškozeným vazbám. Jedním úderem tak krátkodobě vypadl rozhodující podíl provozu největší ruské rafinerie. Podle Reuters rafinerie po zásahu zcela zastavila zpracování ropy.

Generální štáb k tomu dodal detail, který zasazuje Omsk do širšího rámce: šlo prý o posledního z jedenácti největších producentů benzínu v Rusku, který dosud ukrajinské síly nezasáhly. Mapa ruských klíčových rafinerií se tím pro Kyjev symbolicky uzavřela.

Ilský závod: oheň, který vidí celý internet

10. července přišla další vlna. Ilský NPZ v Severském rajónu Krasnodarského kraje vzplál po dronovém útoku, bez předběžně hlášených zranění, ale s požárem, který okamžitě obletěl sociální sítě. Závod s kapacitou kolem 6,6 milionu tun ročně přitom nebyl zasažen poprvé. Už na přelomu května a června potvrdil ukrajinský generální štáb zásah s následným požárem. Červencový úder ukázal, že opravy buď nestačily, nebo že Ilský zůstává na seznamu prioritních cílů.

Ruské ministerstvo obrany pro noc z 9. na 10. červenec uvádělo 376 sestřelených dronů. Číslo zní impozantně, jenže rafinerie přesto hořela. A nebyla sama. Ve stejném období hlásily zásahy i přístavy Usť-Luga a Vysock na Baltu, kde trosky dronů poškodily infrastrukturu.

Letiště stojí: Pskov tři a půl hodiny, Pulkovo celé dopoledne

Slovo „stojí“ v kontextu ruských letišť není nadsázka. 10. července Rosaviacija oznámila zastavení provozu v Pskově v 01:31. Obnovení přišlo až v 05:04, tři hodiny a třicet tři minut bez jediného příletu či odletu. Petrohradské Pulkovo bylo znovu otevřeno ve stejný čas.

Ještě výraznější byl dopad vlny ze 6. července. Pulkovo tehdy od 04:58 fungovalo jen „po dohodě s příslušnými orgány“, následně provoz zcela přerušilo. Omezení skončila teprve v 11:13. Letiště v tu chvíli hlásilo 34 letů zpožděných o více než dvě hodiny a desítky zrušených spojů. Přes šest a půl tisíce cestujících muselo čekat. Pskov byl při téže vlně zastaven už od 03:04.

Pro srovnání: při velké vlně 22. června, kdy Rusko hlásilo 301 sestřelených dronů, docházelo k podobným omezením. Červencové vlny s 376 až 452 hlášenými drony situaci ještě vystupňovaly.

Benzín na 65 procent, fronty u pump

Opakované zásahy rafinerií už dávno přerostly rovinu psychologického efektu. Podle Reuters spadla ruská výroba benzínu na zhruba 65 % sezonní poptávky s denním deficitem 40 až 45 tisíc tun. V Gatčině u Petrohradu novináři Reuters přímo viděli fronty u čerpacích stanic; některé pumpy neměly palivo vůbec.

Rusko kvůli krizi sáhlo k nouzovým opatřením včetně dovozu leteckého paliva z Japonska přes třetí země a obchodní řetězce. Prezident Zelenskyj už 1. června prohlásil, že mezi lednem a květnem 2026 ukrajinské síly zasáhly 15 ruských rafinerií a že ke květnu bylo mimo provoz téměř 40 % ruské primární rafinační kapacity. Červencová čísla naznačují, že se situace od té doby nezlepšila, spíše naopak.

Systematická kampaň, ne náhodné údery

Zeměpisný oblouk červencových útoků, od Krasnodaru přes Petrohrad a baltské přístavy až po Omsk, ukazuje něco víc než sérii oportunistických náletů. Ukrajina metodicky dobíhá mapu ruských klíčových energetických uzlů. Ruská PVO přitom funguje v absolutních číslech: stovky sestřelů za noc nejsou výmysl. Jenže ochránit současně rafinerii na jihu, přístav na Baltu a letiště u Petrohradu se jí nedaří. Každá vlna to potvrzuje znovu.

Pobaltské státy mezitím řeší vlastní kapitolu. Prezidenti Estonska, Lotyšska a Litvy v květnovém společném prohlášení odmítli, že by jejich vzdušný prostor byl záměrně využíván pro útoky na Rusko. Zároveň ale v červnu spojenecké stíhačky NATO sestřelily nad Lotyšskem cizí dron, který podle Rigy zbloudil vlivem ruského elektronického rušení. Otázka bezpečnosti vzdušného prostoru na východním křídle aliance tak zůstává otevřená, a každá další stovka ukrajinských dronů mířících do ruského vnitrozemí ji činí naléhavější.

Válka se přesunula hluboko za frontovou linii. Rusko umí sestřelit většinu rojů, ale neumí zabránit tomu, aby mu zároveň hořely rafinerie, stála letiště a u pump se tvořily fronty.