I když lze ruskou protivzdušnou obranu stále řadit mezi nejlepší na světě, ukazuje se ve válce na Ukrajině, že – stejně jako jiné – pořád nedokáže efektivně čelit dronům. To je také důvod, proč to na záběrech (níže) odnesla jedna z nejdůležitějších částí S-400. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že se ruská armáda opakovaně dopouští stejných chyb a Ukrajince podceňuje, případně zkrátka není schopna nasadit nic, čím by dokázala systém ochránit.

Stačil jeden úder a S-400 zůstal na dálku slepý

S-400 je nejlepším systémem protivzdušné obrany, jaký může Moskva nasadit, a prakticky tvoří její páteř. Má ostatně slušné deklarované parametry, a to detekční dosah až 400 km, zatímco střely zasahují cíle maximálně do stejné vzdálenosti, ačkoli záleží na jejich druhu, stejně jako na tom, co mají v hledáčku, protože některé zvládají jenom desítky kilometrů.

2 měsíce a Ukrajina značně posílí. Poláci jí chtějí poslat svoje MiG-29, které jsou na frontě naprosto skvělé

Wikipedia vysvětluje, že se jedna baterie S-400 skládá z jednoho velitelského vozidla a nejméně jednoho radaru, ale vždy, když to je možné, má jich více, například panoramatický a multifunkční, přičemž má každý jiné určení i dosah. Nezbytnou součástí jsou pak odpalovací vozidla, jichž může být zahrnuto v baterii až 72 s 384 raketami, ale S-400 je běžně rozdělen do praporů, a v každém jich je nanejvýš devět, ale pro nedostatek jich dnes bývá mnohem méně.

Záběry potom ukazují zničení 92N6E, což je multifunkční radar s dosahem 340 kilometrů, který dokáže sledovat 20 cílů, a má se jednat o hlavní radar S-400. Interceptorová střela je navíc silně závislá právě na multifunkčním radaru 92N6E spíše než na vysokohorském VHF radaru Nebo-SVU. Je tedy nezbytný pro ochranu před letadly, ale i vrtulníky a řízenými střelami.

Český zbrojní průmysl slaví. Získal mnohamiliardovou zakázku na dodávku munice do země jihovýchodní Asie

Ukrajincům se podařilo zničit vedle radaru také vybavení autonomního systému dodávek energie, což může odpovídat generátoru 5I57A a měniči výkonu 63T6A. Že k tomu použili drony, je jasné, stejně jako, že byly klasické letadlové konstrukce, ale není možné určit, o jaké šlo. Ale vzhledem ke vzdálenosti Krymu ve stovkách kilometrů, na němž ruská armáda o části S-400 přišla, se mohlo jednat o An-196, nebo v poslední době o velmi oblíbený FP-1.

Ten první má dosah až 600 km, nese-li hlavici těžkou 75 kg, event. 2 000 km s 50kg hlavicí, uvádí Wikipedia, ale to by tedy potřeba nebylo. Ten druhý má pak dosah až 1 600 km, uvádí Militarnyi, nese-li až 60kg hlavici, ale čím větší je – max. to může být 120 kg – tím kratší vzdálenost uletí. V tomto případě tedy mohl nést i nejvyšší zatížení pouze na stovky km.

Ukrajinský útok na radar 92N6E a autonomní systém dodávek energie pro systém S-400 (zveřejněno v listopadu 2025)