Ukrajinci zničili vrtulníky Mi-8 i transportní An-12 a An-26. Satelitní snímky potvrzují devastaci na letišti v Rostově

V noci z 16. na 17. září 2026 zasáhly dalekonosné drony Centra speciálních operací „Alfa“ Služby bezpečnosti Ukrajiny vojenské letiště Rostov na Donu Central. SBU ještě téhož dopoledne oznámila zásah šesti vzdušných cílů: jednoho An-12, dvou An-26 a tří vrtulníků. Prezident Zelenskyj údaje potvrdil. Jenže mezi „zasaženo“ a „prokazatelně zničeno“ bývá propast. Tu o den později překlenuly satelitní snímky komunity CyberBorošno, které ukázaly, že minimálně čtyři stroje z šesti už nikdy nevzlétnou.

Co přesně satelitní snímky ukazují

Na záběrech pořízených 18. září 2026 jsou na transportní stojánce letiště vidět zcela vyhořelé siluety dvou vrtulníků Mi-8, jednoho transportního An-12 a jednoho An-26. Kolem vraků se táhnou výrazné stopy požáru, spálený povrch parkovací plochy a známky sekundární detonace. Systém NASA FIRMS zaznamenal tepelnou anomálii v prostoru letiště kolem 1:33 ráno, tedy ještě v průběhu útoku.

Čtyři totální ztráty ze šesti hlášených zásahů. Co se stalo se zbývajícími dvěma stroji? Satelitní snímky na ně jednoznačnou odpověď nedávají. Mohly být poškozené, ale ne zcela zničené. Mohly být v mezidobí odtaženy. Zhruba čtyřiadvacetihodinové okno mezi útokem a pořízením snímků dalo Rusům čas reagovat. Jisté je jedno: to, co na stojánce zůstalo, jsou nepoužitelné vraky.

Proč právě toto letiště bolí

Rostov na Donu Central není stíhací základna s řadami Su-35. Je to domov 30. samostatného smíšeného transportního leteckého pluku, jednotky, která podle analytické studie CNA zajišťuje vzdušnou logistiku pro velitelství 4. gardové armády vzdušných sil a protivzdušné obrany. Ve výzbroji má směs An-12, An-26, An-148, Il-22, Tu-134 a vrtulníků Mi-8 a Mi-26. Žádný z těchto strojů nenese řízené střely. Všechny převážejí lidi, náhradní díly, urgentní zásilky a vojenský náklad na jižní směr fronty a dál ke Krymu.

Zásah proto nedopadá na ruskou palebnou sílu, ale na pružnost. Těžké objemy nákladu dál primárně vozí železnice a kamiony. Ale když velitelství potřebuje rychle přesunout štábní důstojníky, prioritní zásilku nebo kritický náhradní díl, sáhne po transportním letadle. A právě ta teď na rostovské stojánce chybí.

Obzvlášť bolestivá je ztráta Antonovů. Rusko podle Aviation Week prodlužuje životnost An-26 až na šedesát let, protože nemá čím je nahradit. Každý zničený kus zvyšuje opotřebení zbytku flotily. Nové se nevyrábějí.

Ruská protivzdušná obrana selhala tam, kde měla chránit

Starosta Rostova kolem druhé hodiny ranní hlásil činnost protivzdušné obrany. Ruské zdroje následně mluvily o masivních sestřelech dronů nad Rostovskou oblastí. Jenže navzdory tomu na letišti vznikl požár, který pohltil čtyři stroje a vyvolal sekundární detonaci. Podle některých analýz mohla exploze naznačovat přítomnost raketové munice v nákladním prostoru jednoho z letounů, to ale není nezávisle potvrzeno, jde o interpretaci charakteru výbuchu.

Fakticky tedy protivzdušná obrana fungovala, střílela, hlásila sestřely. Ale neuzavřela prostor natolik, aby ochránila samotnou základnu. A to je pro Rusko znepokojivý vzorec, který se opakuje.

Součást mnohem většího tlaku

Útok na Rostov není izolovaná epizoda. Databáze Demilitarizator eviduje k 17. září 2026 už nejméně 817 ukrajinských dálkových úderů na ruském území jen v tomto roce, s maximálním potvrzeným dosahem kolem 3 000 km. Nejméně třináct z nich mířilo na letištní cíle. Analytici Critical Threats popisují, že Ukrajina od června 2026 soustavně zvyšuje tlak právě na ruská aktiva v Rostovské oblasti: letiště, prostředky protivzdušné obrany, logistické uzly.

Rostovská oblast čelila dronovému tlaku i následující noc. Nešlo o jednorázový nájezd, ale o systematické vyčerpávání ruské obrany. Analýza ACLED přitom ukazuje, že ukrajinská kampaň cíleně narušuje zásobovací síť vedoucí z Rostova přes koridor R-280 do okupovaného jihu a na Krym. Každý zásah logistického uzlu zpomaluje tok materiálu k frontové linii.

Co to znamená pro průběh války

Rusko samozřejmě může část úkolů zničeného pluku rozprostřít na jiné základny a jiné stroje. Okamžitý kolaps nehrozí. Ale plnohodnotná náhrada neexistuje: An-26 se nevyrábějí, Mi-8 jsou potřeba všude a výrobní kapacity nestačí pokrývat ani frontové ztráty. Každý takový úder ukrajinských dronů ukrajuje z rezerv, které se tenčí rychleji, než je Rusko schopné doplňovat.

Podstatné je, že tlak na ruské zázemí snižuje schopnost Moskvy udržovat tempo války bez dalších eskalačních kroků. Ukrajina přitom k útoku použila vlastní bezpilotní prostředky, bez veřejně doložené vazby na západní zbraňové systémy.

Čtyři ohořelé trupy na rostovské stojánce nejsou konec ruského letectva. Jsou ale dalším důkazem, že Ukrajina dokáže systematicky zasahovat přesně ta místa, kde to Rusko bolí nejvíc: ne na frontě, ale v týlu, kde se rodí logistika celého jižního směru.