Ukrajině narostl hřebínek: „Na všechny kroky Polska odpovíme stejně,“ vzkazuje po rozepři kvůli „banderovské jednotce“

Ještě na začátku června 2026 ukrajinský šéf diplomacie Andrij Sybiha veřejně vyzýval, aby se „neroztáčela spirála nenávisti“. O šestnáct dní později už mluvil o „strategické chybě“ polského prezidenta, o „neuctivých a impulzivních krocích“ Varšavy a oznamoval, že vrací své polské vyznamenání. Volodymyr Zelenskyj šel ještě dál: Řád Bílého orla, nejvyšší polské státní vyznamenání, které dostal v dubnu 2023 jako symbol mimořádné solidarity, zabalil a 20. června odeslal poštou zpět do Polska. Zveřejnil i poštovní doklad. „Odpovíme stejně“ shrnuje právě tuto reciproční linii: cokoli Varšava v symbolické rovině udělá, Kyjev zrcadlově vrátí. A odmítne jakýkoli polský nárok mluvit Ukrajině do její historické politiky.

Jednotka, která rozbušku odpálila

Celý spor začal 26. května 2026, kdy Zelenskyj podepsal dekret č. 440/2026 o udělení čestného názvu Samostatnému centru speciálních operací „Sever“, elitní jednotce Sil speciálních operací. Název zní „jménem Hrdinů UPA“, tedy Ukrajinské povstalecké armády. Nejde tedy o přímé pojmenování po Stepanu Banderovi, jak by mohla nadpisová zkratka naznačovat. Banderovský kontext je ale neoddělitelný: UPA vznikla v roce 1942 pod politickým vedením Organizace ukrajinských nacionalistů, jejímž vůdcem byl právě Bandera.

V ukrajinském čtení dějin představuje UPA protiimperiální odboj, boj za nezávislost proti Sovětům i nacistům. V polském čtení je to především formace odpovědná za masové vraždy polských civilistů na Volyni a ve východní Haliči ve 40. letech. Desítky tisíc mrtvých. Toto trauma formuje polskou národní paměť dodnes a přenesení názvu UPA na aktivní elitní vojenskou jednotku Varšava přečetla jako státní glorifikaci pachatelů.

Od deeskalace k odvetě za šestnáct dní

Časová osa ukazuje, jak rychle se tón změnil:

• 26. května 2026 – Zelenskyj podepisuje dekret o čestném názvu.
• 3. června – Sybiha ještě uklidňuje, tvrdí, že název vybrali sami vojáci bez protipolského záměru, a vyzývá, aby se historické otázky nechaly historikům.
• 8.–9. června – Premiér Donald Tusk veřejně apeluje na přímý rozhovor mezi polským prezidentem Karolem Nawrockým a Zelenským. Píše, že z konfliktu těží jedině Moskva. Současně ale dodává: „Nikdo nemůže zlehčovat naši citlivost.“
• 19. června – Nawrocki po konzultaci s Kapitulou řádu oznamuje odebrání Řádu Bílého orla. Zdůvodňuje to ochranou prestiže nejvyššího polského vyznamenání.
• 19. června, večer – Sybiha reaguje na Facebooku: mluví o strategické chybě, vrací svůj Komandérský kříž s hvězdou Řádu za zásluhy o Polsko a prohlašuje, že „žádný prezident jiné země nám nebude diktovat naši historii“. Dodává, že Nawrocki svým krokem „sklízí potlesk z Moskvy“.
• 20. června – Zelenskyj posílá řád poštou zpět. Vysvětluje, že vyznamenání patřilo ukrajinskému lidu a armádě, ne jemu osobně.

Šestnáct dní stačilo k tomu, aby se z uklidňujícího diplomata stal ministr, který veřejně obviňuje spojence ze strategické chyby. Právě tato proměna tónu, z opatrnosti do tvrdé reciprocity, je to, co lze označit jako moment, kdy Kyjevu „narostl hřebínek“.

Symbolická válka, zatím ne skutečná

Zásadní otázka zní: přelije se paměťová krize do reálného ochlazení bezpečnostní spolupráce? Zatím všechno nasvědčuje tomu, že ne. Nawrocki sám při oznámení odebrání řádu řekl, že to neznamená omezení polské podpory Ukrajině. Tusk trvá na tom, že Ukrajina „nesmí tuto válku prohrát“. A mluvčí ukrajinského ministerstva zahraničí Heorhij Tychyj ještě 10. června označil Polsko za primárního strategického spojence, klíčového pro logistiku a dodávky zbraní.

Navíc existuje detail, který snadno zapadne: mezi 9. a 18. červnem 2026, tedy v samém epicentru krize, probíhaly v Hutě Pieniacké polsko-ukrajinské pátrací práce pod vedením polského Institutu národní paměti za účasti ukrajinského partnera. Praktická historická spolupráce se nezastavila ani ve chvíli, kdy se politici přetahovali o vyznamenání.

Kyjev si podle nás tuto hranici hlídá vědomě. Ukrajina má vůči Polsku páky spíš symbolické než strategické: tempo povolování exhumací, tón bilaterální komunikace, ceremoniální kontakty. Ale nemá zájem ohrozit logistické vazby, na kterých závisí její válečné úsilí. Sází na to, že Varšava paměťový spor nepřetaví do zastavení vojenské pomoci. A Varšava zatím dává najevo totéž.

Co to znamená pro Česko

Tento spor není abstraktní ani z našeho pohledu. Česko patří k nejvýznamnějším dodavatelům munice a výcvikové podpory Ukrajině, velká část logistiky prochází právě přes Polsko. České vrtulníky Viper navíc od letošního roku chrání polský vzdušný prostor v rámci spojeneckých závazků. Pokud by se symbolická krize přelila do praktické koordinace, třeba do zpomalení tranzitu nebo politického blokování společných projektů, dopadlo by to i na české bezpečnostní zájmy.

V českém prostředí je obraz „banderovců“ historicky jiný než v Polsku. Jak připomíná historik Jiří Plachý na ČT24, v Čechách a na Slovensku byl dlouho formován komunistickou propagandou jako obraz nacistického spolupracovníka, zatímco v Polsku jde o hluboce prožité národní trauma spojené s konkrétními masakry. České vnímání je méně jednotné, a proto i méně emocionální. Těžiště české politiky dnes leží jednoznačně v bezpečnostní podpoře Ukrajiny, ne v paměťových sporech.

Červnová roztržka je zatím tvrdá hlavně v rovině gest, vyznamenání a veřejné rétoriky. Obě strany vědí, že z ní těží Moskva, a obě to nahlas říkají. Právě v tom spočívá paradox celého sporu: Kyjev i Varšava se shodnou na tom, kdo je skutečný nepřítel, a přesto si navzájem posílají poštou zpět nejvyšší státní vyznamenání.