„Už se nemá čím bránit.“ Bývalý americký rozvědčík vyřkl nad Ukrajinou rozsudek, který Kyjev nechce slyšet

Číslo je tvrdé a ověřené, přinesly ho Reuters a Defense News s odkazem na docházející zásoby interceptorů pro systém Patriot. Právě na tuto mezeru míří Scott Ritter, bývalý důstojník rozvědky americké námořní pěchoty, když ve svých vystoupeních opakuje, že Ukrajina „už se nemá čím bránit“. Jeho slova přebírají proruská média jako hotový verdikt. Realita je složitější, ale v jednom konkrétním bodě má Ritter nepříjemně blízko k pravdě.

Kdo je Scott Ritter a co vlastně řekl

Ritter sloužil u americké námořní pěchoty jako zpravodajský důstojník a později působil jako inspektor zbraní OSN v Iráku. To mu dává mediální autoritu, kterou dodnes zúročuje. V lednovém vysílání pořadu Judging Freedom podle sekundárně dochovaných přepisů prohlásil, že ani NATO, ani Ukrajina nezastaví ruský postup a že ukrajinská kapitulace je nevyhnutelná. V březnu 2026 pak v podcastu Dialogue Works tvrdil, že systém zásobující Ukrajinu protivzdušnou obranou je vyčerpaný a „neexistuje žádná fungující výrobní linka“, která by okamžitě nahradila spotřebované interceptory.

Jenže Ritter není nezávislý analytik s přístupem k utajovaným datům. Euronews ho řadí mezi západní hlasy, které ruská propaganda ráda využívá k legitimizaci vlastních narativů. Jeho veřejný profil navíc zatěžuje trestní kauza v USA. Když tedy mluví o „konci ukrajinské obrany“, je třeba rozlišovat, co je podložený fakt a co propagandistická nadsázka.

Kde Ukrajina skutečně krvácí

Fakt je tento: proti balistickým střelám má Ukrajina v roce 2026 prakticky jen dvě účinné zbraně, americký Patriot a francouzsko-italský SAMP/T. Systémy NASAMS a IRIS-T, které tvoří páteř obrany proti dronům a střelám s plochou dráhou letu, balistické střely nezachytí. A právě zásoby raket pro Patriot dramaticky klesají.

Prezident Zelenskyj v srpnu 2026 řekl agentuře AP, že Ukrajina disponuje dvaapůlkrát menším počtem interceptorů Patriot než v roce 2025. Analytička Dara Massicotová na CNN v únoru potvrdila, že Patriot zůstává klíčový proti balistickým hrozbám a že evropské systémy ho v této roli nenahradí. Britský think-tank RUSI ve svém srpnovém přehledu dodal, že většina předválečných sovětských protiletadlových systémů už vyčerpala munici a ukrajinská obrana stojí primárně na západních dodávkách.

Důsledky jsou hmatatelné. Při červencovém útoku zahynulo dvacet lidí. Už v lednu 2026 podle OHCHR systematické údery na energetiku připravily miliony Ukrajinců o elektřinu, teplo a vodu. WHO zaznamenala, že po jednom lednovém útoku na Kyjev zůstalo bez vytápění téměř šest tisíc budov a odhadem šest set tisíc lidí město opustilo. Čím méně interceptorů, tím víc takových scénářů.

Proč Kyjev Ritterův „rozsudek“ odmítá

Ukrajina problém nepopírá, popírá jeho definitivnost. Zelenskyj 9. července oznámil, že s USA existuje politická dohoda o licencích na výrobu interceptorů Patriot. O dva týdny později jednal přímo s delegací Raytheonu o spoluvýrobě. Debata se tak posouvá z roviny „pošlete další rakety“ do roviny „jak zkrátit závislost na cizích skladech“.

A Ukrajina není bezbranná jako celek. V červenci 2026 podle AP sestřelila zhruba 5 300 z přibližně 9 000 ruských dronů a střel, to je úspěšnost kolem 59 %. RUSI popisuje hlubokou síť krátkodosahové obrany (kanóny, přenosné protiletadlové systémy, elektronický boj), která funguje proti dronům a části řízených střel. Analytik Ryan na CNN v červenci výslovně řekl, že nedostatek interceptorů sám o sobě „nezmění průběh války“, protože Ukrajina stále drží pokročilou vrstvenou obranu proti velké části hrozeb.

Ritterova formulace „už se nemá čím bránit“ tedy přehání do absolutna. Ale trefuje nejslabší článek řetězu, a Rusko to ví. Balistické střely jsou nejdražší, nejrychlejší a nejhůře zachytitelné. Právě na ně Moskva v roce 2026 sází stále častěji.

Co dělá Západ a kde je Česko

NATO na červencovém summitu v Ankaře přislíbilo 70 miliard eur vojenské pomoci pro Ukrajinu v roce 2026. Aliančního program PURL má protivzdušnou obranu jako klíčové téma. Problém není politická neochota, ale průmyslové úzké hrdlo: výrobní kapacity interceptorů jednoduše nestačí pokrýt poptávku.

Česká republika se v pomoci Ukrajině profiluje jinak. Podle ministerstva obrany stojí český příspěvek hlavně na muniční iniciativě, výcviku a příspěvcích do společných fondů. Dodávky protivzdušných systémů jsou doménou Německa a dalších spojenců. České MZV nicméně otevřeně říká, že cílem Ruska je zlomit Ukrajinu a oslabit celou evropskou bezpečnostní architekturu, a slabší ukrajinská PVO tento tlak zesiluje i na východním křídle NATO.

Verdikt, který si zaslouží kontext

Ritter přehání, když mluví o konci. Ale nemýlí se, když ukazuje na díru. Mezi „Ukrajina se nemá čím bránit“ a „Ukrajina nemá čím zastavit balistické střely“ je zásadní rozdíl, a právě ten druhý výrok potvrzují i analytici, kteří s Ritterem nemají nic společného. Otázka nestojí, jestli problém existuje. Stojí, jestli se vyřeší dřív, než ho Rusko stihne naplno využít.