V Zelenského týmu vypukly nepokoje. Bývalá mluvčí ho veřejně ponížila a varuje před katastrofou: „Porazitelná hloupost“

Volodymyr Zelenskyj 26. května 2026 podepsal dekret č. 440/2026, kterým elitní jednotce Sil speciálních operací „Pivnič“ udělil čestný název „jménem Hrdinů UPA“. V Polsku, kde je Ukrajinská povstalecká armáda spojována s volyňskými masakry, to spustilo diplomatickou lavinu, jakou mezi oběma zeměmi nezažili od začátku ruské invaze. A právě v tomto okamžiku se z okruhu bývalých prezidentských komunikátorů ozvala veřejná kritika, která Zelenského rozhodnutí označila za „porazitelnou hloupost“, chybu, kterou si Kyjev způsobil sám a které mohl snadno předejít. Místo vojenské fronty tak prezident musel hasit frontu diplomatickou, a to ve chvíli, kdy Ukrajina potřebuje každého spojence víc než kdy dřív.

Dekret, který zapálil doutnák

Jednotka „Pivnič“ patří mezi nejzkušenější formace ukrajinských speciálních sil. Pojmenovat ji po „Hrdinech UPA“ mělo být gesto vůči domácímu narativu o národním odboji. Jenže v Polsku má UPA jednoznačně jinou konotaci, masakry civilistů na Volyni v letech 1943–1944, při nichž zahynuly desítky tisíc Poláků. Reakce Varšavy přišla rychle a tvrdě.

Polský prezident Karol Nawrocki 19. června oznámil odebrání Řádu bílého orla, nejvyššího polského státního vyznamenání, Zelenskému. Důvod formuloval explicitně: Ukrajina uctila formaci zodpovědnou za utrpení polských občanů. O den později Zelenskyj vyznamenání vrátil. Symbolická přestřelka mezi dvěma spojenci, kteří spolu za pár dní měli spolupořádat konferenci o obnově Ukrajiny, byla dokonána.

Kritika zevnitř: veřejné zpochybnění prezidentova úsudku

Právě v tomto napjatém období se z okruhu bývalých spolupracovníků Zelenského ozvala ostrá veřejná výtka. Kritička z řad někdejších prezidentských komunikátorů, podle dostupných informací bývalá mluvčí, označila celý krok za „porazitelnou hloupost“ a varovala před katastrofálními důsledky pro ukrajinskou diplomacii.

Slovo „porazitelná“ v tom výroku nese klíčový význam: nejde o nevyhnutelný osud, ale o chybu způsobenou lidským rozhodnutím, kterou šlo předvídat a které šlo zabránit. Veřejné zpochybnění prezidentova úsudku uprostřed mezinárodní krize je v ukrajinském politickém prostředí nezvyklé, a právě proto působí tak silně. Nejde o zákulisní šeptandu, ale o otevřený signál, že i lidé, kteří Zelenského dříve hájili před kamerami, považují tento konkrétní krok za zbytečné sebepoškození.

Důležité je ale říct, co tato kritika neznamená. Otevřené zdroje neprokazují masový rozklad prezidentské kanceláře ani řetězec odchodů klíčových lidí. Jde o ojedinělý, ale mimořádně viditelný výbuch; trhlinu v komunikaci, ne puč.

Katastrofa, která nemusela nastat

Slovo „katastrofa“ v kontextu tohoto sporu nemíří na vojenskou porážku. Míří na něco jiného: na diplomatickou erozi vztahu s Polskem, jedním z nejdůležitějších spojenců Ukrajiny od února 2022.

Načasování je přitom fatální. Na 25.–26. června 2026 byla naplánována konference o obnově Ukrajiny v polském Gdaňsku, společně pořádaná Polskem a Ukrajinou. Místo toho, aby obě země prezentovaly jednotu před mezinárodními dárci, řešily historický spor o symboliku. Podle zpráv z 23. června se dokonce objevily signály, že Zelenskyj na konferenci nepřijede osobně a delegaci povede premiérka Julija Svyrydenková, byť definitivní potvrzení chybělo.

Polští politici napříč spektrem přitom upozorňovali na to, komu eskalace prospívá. Místopředseda Sejmu Włodzimierz Czarzasty na začátku června prohlásil, že zostřování sporů s Ukrajinou není v polském zájmu. Premiér Donald Tusk sice odpovědnost za skandál přičetl Zelenskému, ale ani on nevolal po zastavení podpory. Nawrocki sám výslovně uvedl, že odebrání řádu neznamená snížení polské pomoci Ukrajině v obraně proti Rusku.

Co to znamená pro Česko a širší spojeneckou podporu

Česká linie se nemění. Ministerstvo zahraničních věcí ČR má schválený program humanitární, stabilizační a rekonstrukční asistence Ukrajině na roky 2026–2030 s ročními alokacemi 500 milionů korun na bilaterální aktivity a dalšími 500 miliony na kofinancování evropských projektů. Institucionální podpora pokračuje bez ohledu na polsko-ukrajinský symbolický střet.

Skutečné riziko ale leží jinde než v zastavení pomoci. Leží v obrazu:

• Narativ jednoty spojenců proti Rusku dostává trhliny ve chvíli, kdy Moskva hledá každou příležitost k rozklínování západní koalice.
• Vyjednávací pozice Ukrajiny v případných budoucích mírových jednáních slábne, pokud její nejbližší sousedé řeší historické křivdy místo koordinace.
• Důvěra dárců na konferenci o obnově může být narušena, pokud hostitelská země a příjemce pomoci spolu veřejně bojují o symboly.

Opravitelná chyba s vysokou cenou

Podle nás je jádro problému prosté: nešlo o nevyhnutelný střet civilizací, ale o politicky opravitelnou chybu, která přerostla v mezinárodní symbolický požár. Zelenskyj mohl jednotku ocenit jinak. Mohl konzultovat s Varšavou. Mohl zvážit načasování. Nic z toho se nestalo, a výsledkem je odebraný řád, vrácené vyznamenání a otazník nad osobní účastí ukrajinského prezidenta na klíčové konferenci v Gdaňsku.

Právě proto ta kritika zevnitř tak rezonuje. Nejde o zradu, nejde o rozpad. Jde o moment, kdy i lidé z prezidentova okolí nahlas řekli to, co si myslela řada diplomatů: tohle byla zbytečná rána do vlastních řad, a to uprostřed války, ve které si Ukrajina nemůže dovolit ztratit jediného spojence.