Válka na Ukrajině může trvat ještě roky, varuje Amerika. Rusko obnovuje armádu a Evropa musí zbrojit jako o život

Dne 9. září 2025 se v Londýně sešla kontaktní skupina pro obranu Ukrajiny, známá jako Ramstein, už potřicáté. Za Spojené státy vystoupil Colby, za Ukrajinu premiér Denys Šmyhal, za NATO generální tajemník Mark Rutte. Colbyho sdělení bylo prosté a tvrdé: Rusko obnovuje svůj zbrojní průmysl tempem, které Západ nečekal, a válka se neblíží ke konci. Americké obranné plánování přitom s delším horizontem pracuje už od začátku roku 2025, tehdy Pentagon hovořil o budování ukrajinských schopností minimálně do roku 2027. Colby tuto linii posunul ještě dál. Nejde už jen o to, jak dlouho pomáhat Kyjevu. Jde o to, zda Evropa stihne zavřít vlastní bezpečnostní mezery dřív, než je Rusko využije.

Ruská válečná mašinérie běží na plné obrátky

Formulace „Rusko obnovuje armádu“ zní abstraktně. Čísla už ne. Stockholmský mírový institut SIPRI odhaduje ruský vojenský rozpočet na rok 2025 na 15,5 bilionu rublů, tedy zhruba 7,2 % HDP. To je rekord od rozpadu Sovětského svazu.

Peníze se přitom promítají do výroby velmi konkrétně. Britský výzkumný institut RUSI ve své srovnávací studii rozebírá, jak ruský průmysl za dva roky znásobil produkci klíčových kategorií:

• 152mm dělostřelecká munice: z přibližně 250 tisíc kusů v roce 2022 na více než 1,3 milionu v roce 2024.
• Balistické střely 9M723 (Iskander): z odhadovaných 250 kusů ročně na více než 700.
• Klouzavé pumy (UMPK): kolem 40 tisíc kusů v roce 2024, s objednávkami přes 70 tisíc pro rok 2025.

Nejde jen o doplnění ztrát. Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS) upozorňuje, že Rusko současně přestavuje strukturu svých sil, mění brigády na divize, buduje nové jednotky v leningradském vojenském okruhu u finských hranic. Washingtonské Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) k tomu dodává varovný závěr: ruský zbrojní průmysl může zůstat na válečné noze i poté, co boje na Ukrajině utichnou. Kreml se nepřipravuje jen na tuto válku. Připravuje se na další.

Evropa přepíná z pomoci do režimu válečného plánování

Rutte to řekl den před londýnským Ramsteinem: 99 % vojenské podpory Ukrajiny jde od spojenců NATO a Evropa musí být do konce roku 2025 schopna vyrábět dva miliony kusů munice ročně. Jenže to je jen základ.

Na společné tiskové konferenci s českým premiérem Petrem Fialou 4. září 2025 Rutte představil nový obranný plán NATO: pět procent HDP na obranu do roku 2035. Z toho 3,5 % na jádrové obranné výdaje a 1,5 % na související bezpečnostní investice. Pro srovnání, většina evropských zemí ještě nedávno bojovala s dosažením dvou procent.

Klíčovým nástrojem se stává mechanismus PURL, systém, v němž evropské a kanadské země financují nákup amerických zbraní pro Ukrajinu, přičemž kontrakty uzavírá americká vláda a koordinaci zajišťuje NATO. K 1. listopadu 2025 se do PURL zapojilo sedmnáct zemí s přísliby za 2,8 miliardy dolarů. První čtyři balíky v hodnotě přes dvě miliardy zahrnovaly systémy protivzdušné obrany, střely pro ně, řízené rakety GMLRS pro systémy HIMARS a munici s prodlouženým dostřelem.

Rutte přitom otevřeně varoval: bez rychlého navýšení výdajů může být Rusko do pěti let schopné věrohodného útoku na území Aliance. IISS mluví o „okně zranitelnosti“ a upozorňuje, že i při vysokých investicích by Evropa jen velmi obtížně nahrazovala část amerických schopností, zejména ve vzdušné a námořní oblasti.

Proč právě teď a proč tak naléhavě

Načasování Colbyho varování není náhodné. Spojily se tři faktory. Za prvé, rozjíždí se PURL a s ním potřeba rychlých rozpočtových rozhodnutí. Za druhé, Ukrajina před třetí válečnou zimou tlačí na plné provedení ramsteinských dohod; prezident Zelenskyj 15. září 2025 prohlásil, že před zimou musí být stoprocentně splněna každá dohoda o protivzdušné obraně, raketách a kontraktech. Za třetí, americká linie se od února 2025 posunula: ministr obrany Pete Hegseth tehdy veřejně řekl, že Evropané mají vést bezpečnost Evropy i Ukrajiny, a odmítl návrat k hranicím z roku 2014 jako nerealistický cíl.

Tento posun neznamená, že Washington opouští Kyjev. Znamená, že přenáší větší díl břemene na evropské spojence, a ti musí reagovat v řádu týdnů, ne let.

Co to znamená pro Česko

Praha se v tomto rámci pohybuje aktivně. Česká vláda na začátku září uváděla trajektorii tří procent HDP na obranu do roku 2030 a pěti procent do roku 2035; v návrhu rozpočtu na další rok figurovalo 2,35 %. Česká muniční iniciativa, která do roku 2025 dodala Ukrajině přes 1,1 milionu kusů velkorážové munice, přitom běží paralelně s PURL; ministerstvo obrany výslovně upřesnilo, že jde o dva oddělené nástroje.

Otázka, kterou si ale musí položit nejen Praha, zní jinak: stačí to? Pokud Rusko dokáže ročně vyrobit přes milion dělostřeleckých granátů a desítky tisíc klouzavých pum, pak evropský cíl dvou milionů kusů munice ročně není ambice. Je to minimum.

Bojiště, kde rozhodují drony a čas

Na frontě dlouhé 1 250 kilometrů nedochází k zásadním průlomům. Ruská armáda postupuje pomalu, západní analytici odhadovali, že při tehdejším tempu by celý Doněck neovládla dřív než kolem roku 2032, pokud vůbec. Jenže válka se neměří jen metry na mapě. Zelenskyj ve svém únorovém projevu ve Verchovné radě uvedl, že na nejintenzivnějších úsecích fronty zajišťují drony až 90 % ničení nepřátelské techniky. Ukrajina proto na Ramsteinu požadovala šest miliard dolarů právě na výrobu dronů, záchytných, FPV i úderných.

Tato dronizace bojiště mění pravidla hry. Inovační cykly se počítají na dny, ne měsíce. Kdo vyrábí rychleji a levněji, ten drží iniciativu. A právě proto je Colbyho varování tak naléhavé: nejde jen o to, kolik Evropa utratí, ale jak rychle dokáže přeměnit peníze na zbraně, zbraně na schopnosti a schopnosti na odstrašení.

Válka na Ukrajině přestala být otázkou solidarity. Stala se testem, zda si Evropa dokáže zajistit vlastní bezpečnost, a ten test už běží.