„Zničíme vše a všechny.“ Velitel NATO představil plán, jak Rusko rychle porazit, pokud bude „dost hloupé“ na útok

Vrchní velitel sil NATO v Evropě ve Varšavě poprvé veřejně popsal, jak by aliance rozbila ruský útok ve třech fázích, a proč by jakýkoli pokus o test článku 5 skončil pro útočníka katastrofou.

Američtí vojáci v Estonsku i Zdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických
                   

Alexus G. Grynkewich si na pódium Warsaw Security Forum v pondělí 12. října vystoupil s jasným vzkazem: pokud bude někdo „dost hloupý“, aby zaútočil na kteréhokoli spojence, NATO zničí „cokoli a všechno, co útočnou sílu podporuje, zásobuje a řídí“. Nemluvil přitom o civilním obyvatelstvu ani o dobývání cizího území. Mluvil o systematickém rozbití celého válečného stroje protivníka, od frontových jednotek přes velitelské uzly, logistické řetězce až po satelitní a komunikační infrastrukturu. A mluvil o tom veřejně, před kamerami, na fóru sponzorovaném samotným NATO. To není náhoda. To je odstrašení.

Tři kroky k porážce útočníka: block, blunt, break

Grynkewichova „teorie vítězství“ stojí na třech fázích, které aliance označuje jako block, blunt a break.

První fáze, block, znamená zastavit úvodní nápor. Předsunuté pozemní síly na východním křídle, dnes už devět mnohonárodních bojových uskupení od Estonska po Bulharsko, mají za úkol zabránit rychlému průlomu a získat čas pro příchod posil.

Druhá fáze, blunt, spočívá v otupení dalšího postupu. Tady vstupují do hry letectvo, námořní síly, dlouhodosahové přesné údery a masivní nasazení dronů. Podle dokumentu, do něhož nahlédla agentura ANSA, počítá plán s ničením takzvaného systému C5ISRT protivníka, tedy velení, řízení, komunikací, počítačových sítí, kybernetických schopností, zpravodajství, průzkumu a cílování. Jinými slovy: oslepit a ohlušit útočníka dřív, než stihne konsolidovat pozice.

Třetí fáze, break, je nejtvrdší. Pokud útočník nepřestane, NATO rozbije celé bojové uskupení včetně rezerv, zásobovacích tras a podpůrné infrastruktury. A to i na území protivníka. Stars and Stripes potvrdily, že plán se výslovně neomezuje na boj za alianční hranicí, ale počítá s údery na zdroje útoku tam, kde se nacházejí.

Grynkewich to ve Varšavě shrnul jednou větou: jakýkoli útok na spojence by byl „naprosto marný“.

Proč právě teď a proč tak nahlas

Tvrdost slov není vedlejší efekt. Je to záměr. Grynkewich sám řekl, že ukazovat připravenost jednat podle této teorie vítězství je „klíčem k vítězství prostřednictvím odstrašení“. NATO chce Moskvě předem sdělit, že i omezený test článku 5 nepovede k lokálnímu zisku, ale k rychlému a bolestivému vojenskému neúspěchu.

Načasování není náhodné. Varšavské vystoupení přišlo mezi červnovou deklarací lídrů východního křídla NATO z Gdaňsku, kde devět zemí včetně Polska a pobaltských států označilo Rusko za nejvýznamnější přímou hrozbu, a zářijovým hodnocením dánské vojenské rozvědky. Ta 24. září 2026 konstatovala nízké, ale rostoucí riziko omezeného ruského útoku proti jednomu či více státům NATO sousedícím s Ruskem. Velká invaze je podle Dánů stále vysoce nepravděpodobná, ale regionální válka v Pobaltí se podle jejich analýzy stává reálnějším scénářem v horizontu dvou let.

K tomu přidejte eskalaci ruské hybridní kampaně (sabotáže, kyberútoky, incidenty s drony nad evropskými městy) a čerstvou ruskou jadernou výhrůžku kolem Kaliningradu. Generální tajemník NATO Mark Rutte sice 30. září ujistil, že bezprostřední hrozba pro alianční území neexistuje. Ale současně aliance investuje přes 40 miliard dolarů (zhruba bilion korun) do protidronových schopností během pěti let a plánuje pětinásobek vycvičených operátorů dronů do konce roku 2027. To není jazyk organizace, která spí.

Nejde o bluf, za slovy stojí struktura

Kdo by Grynkewichova slova odbyl jako rétorické cvičení, přehlíží, co se v NATO změnilo za poslední tři roky. Aliance od roku 2020 staví na konceptu odstrašení a obrany, od vilniuského summitu 2023 má detailní regionální obranné plány a od roku 2024 funguje nový model sil s Allied Reaction Force schopnou nasazení v řádu dnů.

Grynkewich, americký generál letectva, kterého Severoatlantická rada schválila do funkce vrchního velitele v Evropě 5. června 2025 jako nástupce Christophera Cavoliho, nepředstavil revoluci. Představil veřejné pojmenování toho, co se buduje za zavřenými dveřmi. Nové je srozumitelné „block, blunt, break“ a výrazně větší důraz na levné drony, umělou inteligenci, síťové velení a takzvaný „vojenský cloud“, sdílenou datovou infrastrukturu, která má aliančním silám umožnit rozhodovat se rychleji než protivník.

Moskva mezitím vysílá protichůdné signály. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová v létě 2025 tvrdila, že Rusko „nikdy nemělo v úmyslu zaútočit na státy EU nebo NATO“. O rok později Kreml vyhrožuje jadernými zbraněmi kvůli Kaliningradu. Tato dvojkolejnost, popírání útočných úmyslů a současná eskalační rétorika, je přesně důvod, proč NATO volí stále přímější jazyk.

Co to znamená pro Česko

Útok na kteréhokoli spojence by nebyl „cizí válka“. Článek 5 Severoatlantické smlouvy říká jasně: ozbrojený útok proti jednomu nebo více členům je považován za útok proti všem. Pro Českou republiku to znamená okamžitou aktivaci aliančního obranného rámce, do něhož jsou české síly už předurčeny.

Česká obranná strategie z roku 2023 výslovně počítá s vyčleňováním sil do všech součástí nového modelu sil NATO. Prioritními směry nasazení jsou Slovensko, Polsko a Litva. Bezpečnostní strategie téhož roku označuje Rusko za „největší bezprostřední i dlouhodobou přímou hrozbu“ evropské bezpečnosti a počítá s připraveností na rozsáhlý a dlouhotrvající konflikt vysoké intenzity.

Německý Bundeswehr přitom otevřeně pracuje s předpokladem, že Rusko by mohlo být od roku 2029 schopné vojensky napadnout alianci. Česko sice tento mezník ve svých dokumentech tak tvrdě nefixuje, ale strukturálně míří stejným směrem: modernizace, zásoby, interoperabilita a síly pro východní křídlo.

Odstrašení, které má fungovat právě tím, že se o něm mluví

Celý smysl Grynkewichova varšavského vystoupení se dá shrnout do jednoho paradoxu: čím otevřeněji NATO popisuje, jak by válku vedlo, tím menší je pravděpodobnost, že k ní dojde. Moskva má vědět, že útok na spojence nepovede k testu soudržnosti aliance a pomalému hledání konsenzu třiceti dvou hlavních měst. Povede k okamžitému, koordinovanému a technologicky přesnému rozbití všeho, co útok umožňuje, od první linie až po poslední zásobovací sklad.

Mělo by Rusko proti NATO šanci?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lubomír Vávra

Zobrazit další články