Ukrajinský velitel nešetřil své krajany v ČR: „Pokud v nich koluje kozácká krev, mají bojovat,“ sdělil při návštěvě Petra Pavla

Velitel dronového batalionu Jevhenij Dudka přijel z charkovské fronty do Prahy, poděkoval prezidentovi za pomoc a tvrdě vzkázal 128 tisícům ukrajinských mužů v Česku, že válka se jich stále týká.

Generál Petr Pavel i Zdroj fotografie: Picryl
                   

Slova zazněla v rozhovoru pro český podcast Spotlight začátkem června 2026. Dudka v něm popisuje, jak jeho jednotka odřezává ruské pozice od zásobování, a zároveň otevřeně kritizuje krajany v branném věku, kteří žijí v bezpečí v zahraničí. „Pokud v nich koluje kozácká krev, mají jít bojovat za vlast,“ stojí v anotaci epizody. Není to diplomatická formulace. Je to výzva muže, který denně posílá drony nad zákopy, adresovaná mužům, kteří chodí do práce v Brně nebo Plzni. Jenže mezi morálním apelem z fronty a českým právním režimem zeje mezera, kterou samotný výrok nezaplní.

Kdo je Jevhenij Dudka a co jsou „Ragbisti“

Dudka není anonymní důstojník z propagandistického videa. Vede batalion bezpilotních systémů „RUGBY TEAM“ v rámci 129. oddělené těžké mechanizované brigády. Jednotka sama uvádí, že batalion v současné podobě vznikl 28. července 2025 přeměnou z úderné dronové roty. Jádro tvořili sportovci z kryvorizského ragbyového klubu a přidružené fotbalové komunity, odtud název, který na frontě zní nezvykle, ale za nímž stojí reálné bojové výsledky.

Podle dat, která jednotka zveřejnila za období říjen 2024 až srpen 2025, „Ragbisti“ hlásí 436 zlikvidovaných nepřátelských vojáků, 57 zničených vozidel a speciálních prostředků, 33 kusů obrněné techniky, 21 dělostřeleckých systémů a 19 skladů munice či paliva. Nezávislé ověření těchto čísel z otevřených zdrojů není možné, ale řádově odpovídají tomu, co hlásí srovnatelné dronové útvary na charkovském směru.

Zajímavější než statistiky je náborový model. Na oficiálním webu jednotky figurují pozice jako operátor bezpilotníků, inženýr-výbušninář, specialista na Arduino a Raspberry Pi, technik elektronického boje, ale i kuchař nebo SMM manažer. Dřívější česká sbírka na platformě Znesnáze popisovala členy jako bývalého inženýra, střihače či právníka. Dudkův přístup stojí na převodu civilních dovedností do dronové války, ne na představě, že každý rekrut je pěšák se samopalem.

Co se řešilo u Petra Pavla

Dudkova cesta do Prahy měla víc rovin než jen mediální rozhovor. Podle ukrajinského zpravodajského serveru 24 Kanal se velitel 9. června setkal s prezidentem Petrem Pavlem. Při schůzce se řešila další podpora Ukrajiny, role ukrajinských ozbrojených sil pro evropskou bezpečnost a rozvoj česko-ukrajinské spolupráce.

Dudka po jednání poděkoval prezidentovi i českým občanům za konzistentní pomoc, konkrétně zmínil podporu své jednotky. Uvedl, že po rozhovorech s politickými představiteli, dobrovolníky a novináři v Česku cítí „respekt k ukrajinské armádě a vděčnost za boj nejen za Ukrajinu, ale i za bezpečnost celé Evropy“. Nebyla to výtka směrem k Česku. Byl to dík. Ostrá slova si Dudka šetřil pro vlastní krajany.

A právě tento kontrast dává jeho výroku váhu. Člověk, který v jedné místnosti děkuje českému prezidentovi za drony a notebooky, v další místnosti před mikrofonem říká svým krajanům v téže zemi, že by měli být na frontě. To není diplomatická neobratnost. To je vědomá volba.

128 tisíc mužů a česká právní realita

Koho se Dudkova výzva vlastně týká? Podle dat ČT24 z února 2026 žilo v Česku zhruba 399 500 ukrajinských uprchlíků s dočasnou ochranou, z toho 128 500 mužů v aktivním věku. Čtvrtletní zpráva ministerstva vnitra ke konci března 2026 evidovala 379 818 osob v režimu dočasné ochrany z celkového počtu téměř 613 tisíc ukrajinských občanů v ČR.

Dudkův apel se tedy může dotýkat statisícové skupiny. Jenže morální výzva frontového velitele a právní status těchto lidí jsou dvě odlišné věci.

Rada EU v červnu 2025 prodloužila dočasnou ochranu pro ukrajinské uprchlíky do 4. března 2027. Výslovně přitom uvedla, že se nemění okruh chráněných osob ani rozsah jejich práv. České ministerstvo vnitra navíc v roce 2026 otevřelo doplňkovou cestu, zvláštní dlouhodobý pobyt pro ekonomicky soběstačné držitele dočasné ochrany. Jde o integrační nástroj, ne o sankční mechanismus.

Stručně řečeno:

  • Dočasná ochrana platí do března 2027 beze změn.
  • Český stát nikomu automaticky neodebírá ochranu za to, že se dobrovolně nevrátí bojovat.
  • Konkrétní sankce podle ukrajinského práva pro muže pobývající v zahraničí se z otevřených zdrojů nepodařilo spolehlivě doložit.

Dudkova slova jsou proto přesně tím, čím znějí: morálním tlakem, ne právním příkazem.

Drony, notebooky a česká stopa na frontě

Dudkova návštěva měla i materiální rozměr. Česká občanská podpora jeho jednotky není nová, už v lednu 2025 skončila na platformě Znesnáze sbírka, která pro „Ragbisty“ vybrala 250 tisíc korun na notebooky určené ke zpracování a dekódování dat, polohovým letům a simulátoru pilotáže dronů. Organizátoři tehdy popisovali, jak právě tyto nenápadné civilní přístroje rozhodují o tom, jestli dron zasáhne sklad munice, nebo se ztratí nad polem.

Taktika, kterou Dudka ve Spotlightu naznačuje, stojí na jednoduchém principu: nejdřív dronem odhalit zásobovací trasy, vozidla a sklady protivníka, pak korigovat dělostřeleckou palbu nebo provést přímý úder a přerušit logistiku předsunutých pozic. Bez rotace a munice se i opevněný zákop stává pastí. „Ragbisti“ patřili podle vlastních materiálů mezi první, kdo ve větším měřítku spojili průzkumné drony s korekcí palby a přímými údery do jednoho řetězce.

Výzva bez odpovědi

Jak na Dudkova slova reagují Ukrajinci žijící v Česku, se z veřejných zdrojů zjistit nepodařilo. Část z nich platí daně, splácí hypotéky a posílá děti do českých škol. Část čeká, až válka skončí. A někteří se skutečně vracejí bojovat. Dudka jim všem vzkazuje totéž, že kozácká krev nezná pohodlnou výjimku. Česká legislativa jim zatím říká něco jiného.

Měla by ČR vydat všechny muže schopné bojovat?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Jindřich Svěcený

Armádní novinář specializující se na pozemní a námořní techniku. Více než tři desetiletí působil v USA, kde psal pro Defense News, Army Times či Military.com. Díky osobní účasti na cvičeních, testech techniky i rozhovorech s vojáky přináší čtenářům autentický pohled na armádu z obou stran oceánu.

Zobrazit další články