Velký útok Rusy ochromil. Jenom přihlíželi, jak se jim nad hlavami na Krymu snáší ukrajinský hněv. Odnesl to i MiG-31

Noc z 25. na 26. dubna 2026 přinesla jednu z nejkomplexnějších ukrajinských dronových operací proti Krymu od začátku plnohodnotné invaze. Cílem nebyl jeden objekt, ale tři vrstvy ruské vojenské moci najednou: námořní platformy Černomořské flotily, radarová a zpravodajská infrastruktura protivzdušné obrany a letištní zázemí, z něhož Rusko generuje letecké operace. Koordinovaný úder zasáhl Sevastopol i vojenské letiště Belbek, dvě místa, která Moskva považuje za páteř své projekce síly v Černém moři. A právě tam se ukázalo, že ani nejlépe chráněné zóny nejsou imunní vůči masovému nasazení bezpilotních prostředků.

Co přesně se v noci stalo

Podle sdělení SBU ukrajinské drony zasáhly v Sevastopolu výsadkové lodě Jamal a Nikolaj Filčenkov a zpravodajské plavidlo Ivan Čurs. Na letišti Belbek pak měly zásah zaznamenat výcvikové centrum Lukomka, štáb radiotechnické rozvědky PVO, radar Mys-M1, letoun MiG-31 a technicko-provozní část základny. Jde o široký záběr, od transportní kapacity přes zpravodajský uzel až po stíhací letoun.

Ruská strana útok nepopřela. Sevastopolský gubernátor Michail Razvožajev potvrdil masivní nálet a uvedl, že protivzdušná obrana i mobilní palebné skupiny sestřelily 71 bezpilotních prostředků. Přiznal jednoho mrtvého civilistu a škody v městské zástavbě. O poškození konkrétních vojenských cílů ale mlčel.

Důležitá poznámka: nezávislé satelitní snímky ani jiné veřejně dostupné ověření rozsahu škod na lodích a MiGu-31 se zatím neobjevily. Konkrétní zásahy jsou proto zatím tvrzením SBU, nikoli potvrzeným faktem. To ovšem nic nemění na tom, že útok pronikl k nejcennějším cílům v jedné z nejlépe bráněných ruských zón.

Proč obrana selhala, i když střílela

Formulace „jen přihlíželo“ neznamená, že Rusko nic nevystřelilo. Znamená, že to nestačilo. Sedmdesát jedna sestřelených dronů je číslo, které samo o sobě svědčí o obrovské intenzitě náletu, a zároveň o tom, že další drony prošly.

Analytici z britského think-tanku RUSI ve výzkumné zprávě z prosince 2025 popisují mechanismus, který přesně odpovídá tomu, co se na Krymu odehrálo. Ruská PVO se od začátku války výrazně zlepšila, ale má strukturální slabinu: při dostatečné saturaci, tedy když útočník vyšle přes sto UAV na jeden směr, se lokálně vyčerpá. Obrana nemůže krýt všechny statické cíle vysoké hodnoty nepřetržitě a současně. Vznikají mezery. A právě do těch mezer Ukrajina míří.

Ostuda pro Moskvu tedy nespočívá v tom, že by PVO mlčela. Spočívá v tom, že ani v jedné z nejdůležitějších vojenských zón nedokázala zabránit průniku k lodím, letišti a radarovým uzlům najednou.

Belbek není poprvé, a flotila už dávno couvá

Aktuální úder nevznikl ve vzduchoprázdnu. SBU tvrdí, že Belbek zasáhla už 18. prosince 2025. Podle serveru ArmyInform tehdy šlo o:

• dva radary Nebo-SVU
• radar 92N6 systému S-400
• komplex Pancir-S2
• letoun MiG-31

Odhadované škody? Stovky milionů dolarů. Dubnový útok tedy navazuje na cílenou kampaň proti téže základně, ne na izolovaný incident.

A Černomořská flotila? Ta už dávno nefunguje jako ofenzivní síla operující ze Sevastopolu. Mluvčí ukrajinského námořnictva Dmytro Pletenčuk v březnu 2026 uvedl, že všechny lodě schopné plnit úkoly na moři byly přesunuty do Novorossijsku. V přístavu zůstává nejméně pět hladinových a dva ponorkové nosiče střel, které se pohybují maximálně v rámci Cemeského zálivu. Flotila může dál odpalovat Kalibry, ale dělá to opatrněji, z větší vzdálenosti a s výrazně menší volností.

Ukrajinské ministerstvo obrany ve svém souhrnu ztrát připomíná sérii potopených či vyřazených plavidel od roku 2022. Přesun nosičů Kalibrů do Novorossijsku a Tuapse přišel už po předchozích úderech. Sevastopol přestal být bezpečným přístavem, a dubnový nálet to jen podtrhuje.

Ne vzdušná převaha, ale vzájemné popírání

Bylo by lákavé prohlásit, že Ukrajina získala nad Krymem vzdušnou převahu. Přesnější je jiný termín. Analytici z CSIS konstatují, že Rusko samo nad Ukrajinou plnou vzdušnou převahu nezískalo ani po více než třech letech války. Atlantic Council mluví o stavu vzájemného „air denial“, kdy si obě strany navzájem popírají svobodu působení ve vzduchu.

Pro Krym to v praxi znamená, že Ukrajina dokáže v konkrétním úderném okně a v bezpilotní vrstvě dočasně prosadit svou vůli. Nedokáže volně ovládat oblohu. Ale dokáže ji v klíčovém momentu nasytit natolik, že ruská obrana nestíhá.

CSIS u obdobných útoků na letiště zdůrazňuje, že jejich smysl přesahuje fyzické škody. Nutí protivníka přelévat ochranu k základnám, vytvářejí psychologický efekt a podporují širší obrannou kampaň. Veřejné přiznání útoku ze strany SBU míří současně na domácí publikum, západní partnery i ruské obyvatelstvo na okupovaném Krymu. Agentura AP už na podzim 2025 popisovala dramatický růst ukrajinských útoků dlouhého dosahu, šéf SBU Maliuk tehdy mluvil o více než 160 úspěšných úderech na ruská ropná zařízení. Schopnost opakovaně zasahovat vzdálené cíle není jednorázový trik. Je to systém.

Co to znamená pro Krym jako ruskou základnu

Podle nás se Krym pro Moskvu proměnil z nedotknutelného zadního dvorku v drahou a stále děravější předsunutou základnu. Každý úspěšný ukrajinský úder zvyšuje náklady na obranu, nutí k disperzi techniky, maskování a přesunům, a snižuje jistotu, že Sevastopol a Belbek budou fungovat jako bezpečné zázemí pro ofenzivní operace.

Česká diplomacie přitom stojí na pozici, že vojensky silná Ukrajina je nejlepší zárukou udržitelného míru. Společné prohlášení premiérů Fialy a Šmyhala z května 2025 mluví o respektu k ukrajinské svrchovanosti v mezinárodně uznaných hranicích, včetně Krymu. Operace jako ta dubnová tuto pozici nepřímo posilují: ukazují, že Rusko na poloostrově nemá bezpečný týl, a tím zlepšují ukrajinskou vyjednávací páku.

Krym zůstává symbolem ruské moci v Černém moři. Jenže symboly se těžko brání, když nad nimi v noci krouží desítky dronů, a obrana nestačí zastavit ani ty, o kterých ví.