Veteráni britského SAS a amerických Navy SEALs mají cvičit Rusy pro válku na Ukrajině, tvrdí The Telegraph

Britský deník The Telegraph v září 2026 zveřejnil kauzu, která otřásla důvěrou v kontrolu nad tím, kam po odchodu z armády putuje know-how elitních západních jednotek. Základem příběhu je memorandum připravené pro australskou zahraniční zpravodajskou službu ASIS, které vzniklo na základě výpovědí dvou bývalých australských příslušníků speciálních sil a jednoho aktivního záložníka. Ti tvrdí, že byli osloveni jako potenciální instruktoři pro výcvikové centrum v bulharském Gabrovu, centrum provozované firmou Alfa-Metal, která má vazby na britskou firemní entitu i na ruského partnera Alfa Region se sídlem v Petrohradu. Memorandum mluví o instruktorech „z různých prostředí“, včetně veteránů britského SAS a amerických Navy SEALs. Konkrétní jména veřejně nezazněla. Důkazní spis to není. Ale tvrzení, která obsahuje, jsou natolik závažná, že si zaslouží rozbor.

Co přesně memorandum tvrdí

Podle přepisů, které z článku The Telegraph pořídila specializovaná média, memorandum popisuje soukromé výcvikové tábory v Bulharsku a Srbsku, kde měli západní veteráni školit ruské klienty i po únoru 2022, tedy po zahájení plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Součástí výcviku měl být pokročilý boj na krátkou vzdálenost (CQB), střelecký výcvik, taktická medicína a plánování operací malých jednotek.

To jsou dovednosti, které mají přímou bojovou hodnotu. CQB je základ městského boje, který se na Ukrajině odehrává denně, od Bachmutu přes Vuhledar po Časiv Jar. Taktická medicína rozhoduje o přežití zraněných v prvních minutách po zásahu. A plánování malých jednotek je přesně to, co ruská armáda zoufale potřebuje: její pěchota opakovaně selhává v koordinaci malých útočných skupin, což dokládají záběry z dronů i analýzy západních vojenských expertů.

Důležitý detail: memorandum podle přepisů tvrdí, že výcvik měl pokračovat ještě v roce 2025. Telegraph sám přiznává, že tvrzení nedokázal nezávisle ověřit. Alfa-Metal je kategoricky popírá.

Alfa-Metal: bodyguardi na papíře, válečné know-how v praxi?

Na první pohled vypadá Alfa-Metal jako legitimní bezpečnostní výcvikové centrum. Na svém webu se firma prezentuje jako bulharské zastoupení britské Alfa Metal Ltd. a nabízí kurzy pro bodyguardy, soukromé bezpečnostní firmy a kontraktory. V katalogu najdete defenzivní jízdu, ochranu osob, taktickou medicínu pro pokročilé i programy pro soukromé vojenské kontraktory.

Jenže druhá strana téže mince vypadá jinak. Ruská firma Alfa Region na vlastním webu popisuje bulharský areál jako mezinárodní výcvikové centrum založené veterány bulharských a ruských speciálních jednotek. Nabízí programy typu výcvik pro soukromé vojenské kontraktory, CQB, odstřelovačské kurzy a taktickou medicínu, a propaguje je rusky mluvícímu publiku. V britském obchodním rejstříku Companies House je přitom dohledatelná entita ICSTPS ALFA-METAL LTD s přímou vazbou na gabrovskou bulharskou korporátní osobu.

Vzniká tak obraz mezinárodně organizované struktury: britská registrace, bulharský areál, ruský partner. Podle nás je právě tato architektura klíčem k pochopení celé kauzy. Nejde o lokální střelnici, ale o síť, která může fungovat jako servisní uzel, ne pro přepravu zbraní, ale pro transfer znalostí a kontaktů.

Šedá zóna soukromého vojenského trhu

Nejsilnější úhel celého příběhu není exotika značek SAS a Navy SEALs. Je to fakt, že v Evropě existuje soukromý výcvikový trh, kde se komerční kurz pro bodyguardy může velmi snadno proměnit v nepřímou službu ruské válce. Techniky jsou tytéž. Střelba je střelba, ošetření pod palbou je ošetření pod palbou. Rozdíl není v obsahu, ale v adresátovi a účelu.

Veteráni speciálních sil po odchodu z armády běžně vstupují do tohoto „sekundárního trhu“ vojenského poradenství. Školí policisty v Africe, chrání ropné platformy v Perském zálivu, vedou kurzy pro jihoamerické bezpečnostní firmy. Je to legální a často i užitečné. Problém nastává ve chvíli, kdy tatáž infrastruktura začne obsluhovat klientelu z Ruska uprostřed největšího evropského konfliktu od druhé světové války.

A právní rámec pro postih existuje. Britské sankční vedení výslovně zakazuje technickou pomoc, poskytování ozbrojeného personálu a služeb, které usnadňují ruské vojenské aktivity, a to i ve třetích zemích mimo Británii. Americký State Department zase požaduje předchozí autorizaci od DDTC pro jakoukoli „obrannou službu“, tedy i vojenský výcvik cizích sil poskytovaný americkým občanem kdekoli na světě. Porušení těchto pravidel může znamenat vážné trestní i sankční důsledky. Veřejně ale zatím není doloženo, že by v této kauze kdokoli čelil obvinění.

Co říká druhá strana, a co neříká

Alfa-Metal kauzu odmítá. Firma tvrdí, že nikdy nezaměstnávala bývalé příslušníky SAS, nemá vazbu na britské speciální síly a od začátku invaze neškolí ruské občany. U Alfa Region připouští nanejvýš historické profesní kontakty a zastaralé marketingové materiály.

Britské ministerstvo obrany k věci neposkytlo věcný komentář. Australská strana mlčí. Žádná západní vláda veřejně nepotvrdila, že by o aktivitách věděla nebo je schvalovala. Celý případ tak zatím působí jako podezření na soukromou aktivitu mimo oficiální státní mandát.

Za zmínku stojí, že BIS ve veřejném úvodu k výroční zprávě za rok 2025 výslovně hovoří o rozsáhlých hybridních aktivitách Ruska a o monitorování přeshraničních operací ruských zpravodajců. Konkrétně případ Alfa-Metal české služby veřejně nepotvrdily, ale ruské bezpečnostní a zpravodajské vazby v Evropě jsou pro ně zjevně prioritním tématem.

Proč je to důležité i bez jmenného seznamu

Dá se namítnout, že bez konkrétních jmen a pravomocného rozsudku jde jen o spekulaci. Jenže i samotná existence takové šedé zóny je problém. Pokud soukromá firma s britskou registrací, bulharským areálem a ruským partnerem může tři roky po začátku invaze nabízet bojový výcvik klientele, jejíž původ nikdo systematicky neprověřuje, pak selhává kontrolní mechanismus, ne jedna osoba.

Ruská armáda přitom potřebuje doslova všechno. Nemá dostatek vycvičené pěchoty, nemá dostatek kvalifikovaných velitelů malých jednotek, nemá dostatek taktických zdravotníků. Ukrajinská strana tyto nedostatky systematicky využívá pomocí dronů, přesné palby a inovativní taktiky. Každý kurz, který ruským bojovníkům pomůže přežít o den déle nebo vést útok o stupeň efektivněji, má na frontě reálný dopad.

Memorandum pro australskou rozvědku možná není hotový důkazní spis. Ale otázky, které klade, jsou konkrétní, ověřitelné a naléhavé, a odpovědi na ně by měly zajímat nejen zpravodajské služby Five Eyes, ale i každého, kdo se ptá, kam až sahá soukromý trh s válečným know-how v Evropě.