Video: Hodně zoufalý Rus u Vovčansku házel po ukrajinském dronu cihlu. Minul, a pak se strachem utíkal

Video zveřejnila na svém telegramovém kanálu ukrajinská jednotka „Murchyky“ spadající pod 57. mechanizovanou brigádu. Záběry z pohledu dronu ukazují duel v uzavřeném prostoru, patrně v hale nebo dílně někde v ruinách Vovčansku. Ruský voják stojí v rohu místnosti, v ruce drží kus zdiva a čeká na okamžik, kdy se dron přiblíží na dosah. Hodí. Cihla proletí kolem. A v tu chvíli se scéna mění: muž se otočí a prchá mezi betonovými panely. Nejde o internetový vtip. Je to obraz toho, co se děje, když se válka smrskne na vzdálenost pár metrů a voják nemá po ruce nic lepšího než stavební suť.

Proč zrovna cihla

Nabízí se otázka, jestli ten muž neměl vůbec žádnou zbraň. Textové zdroje doprovázející video to přímo nepotvrzují; bezpečnější je říct, že v daný okamžik nesáhl po standardním prostředku obrany a reagoval čistou improvizací. U Vovčansku to ale není tak překvapivé, jak by se mohlo zdát. Ruská pěchota tam útočí v minimálních sestavách, často ve dvojicích, s lehkou výstrojí, pod permanentním tlakem dronů. Podle svědectví ukrajinských operátorů UAV z brigády „Forpost“ připadá v deseti kilometrů široké šedé zóně kolem města už devadesát procent letů na optovláknové drony, které nelze zarušit elektronickým bojem. Stovka kamikaze dronů za den je na tomto směru realita, ne výjimka.

V takových podmínkách se improvizace stává normou. Jiné záběry z Vovčansku ukazují ruské vojáky, kteří po zpozorování dronu zalehnou a nehýbou se v naději, že je operátor přehlédne. Další se maskují termálními ponči. Někteří prostě běží. Cihla je jen další varianta téhož, zoufalý pokus udělat cokoliv, když vteřiny rozhodují a nic jiného není po ruce.

Vovčansk jako laboratoř dronové války

Vovčansk není běžný úsek fronty. Ukrajinský operátor UAV s volacím znakem „Stoik“ ho v rozhovoru pro ArmyInform popsal jako místo s nejvyšší hustotou bezpilotních prostředků na kilometr čtvereční v celé Ukrajině. Tři až pět náletů denně na jednu pozici. Stovky dronových útoků měsíčně. Město, kde se testuje všechno: optovláknové řízení, útoky na motocyklech, pozemní roboty pro zásobování.

Právě ty roboty vypovídají o intenzitě dronové hrozby víc než cokoliv jiného. Ukrajinské jednotky ve Vovčansku začaly zásobovat přední pozice a evakuovat raněné pomocí pozemních bezpilotních platforem, protože běžný pohyb po zemi, i pár set metrů za linií, je pod trvalým dohledem UAV z obou stran. Každý přesun mezi troskami přestal být „běh mezi kryty“ a stal se pohybem v prostoru, kde má navrch ten, kdo drží vzduch nad hlavou.

Neznamená to, že Rusko nemá nic

Bylo by snadné z jednoho videa s cihlou vyvodit, že ruská armáda je na kolenou. Tak jednoduché to není. Britský výzkumný institut RUSI ve své analýze upozorňuje, že Rusko dnes disponuje rozsáhlým spektrem protidronových prostředků, od elektronických rušiček přes ochranné úpravy vozidel až po systematický výcvik pěchoty v obraně proti malým bezpilotním prostředkům. Na systémové úrovni nejsou Rusové bezbranní.

Jenže systémová úroveň a realita konkrétního pěšáka na špici útoku ve Vovčansku jsou dvě různé věci. Ten voják v hale neměl k dispozici rušičku ani ochrannou klec. Měl cihlu. A to je přesně ten rozpor, který dronová válka odhaluje: armáda může mít tisíce protidronových systémů, ale pokud se jednotlivec ocitne v ruinách s minimální výstrojí, v prostoru saturovaném nepřátelskými drony, je odkázán na reflexy a štěstí.

Lokální nouze, která není náhoda

Případ s cihlou není izolovaný incident bez kontextu. Z okolí Vovčansku přicházejí opakovaná svědectví o logistických problémech ruské pěchoty. Ukrajinské zdroje popisují zajatce, kteří vypověděli, že slíbené zásoby jídla a vody nedorazily a vojáci pili dešťovou vodu z kaluží. Malé útočné skupiny po dvou lidech postupují s minimální zátěží, část pěchoty vykazuje slabší výcvik. Boje pokračují v podobě drobných, opotřebovávacích pokusů o průnik; naposledy v polovině července se ruské skupiny pokusily přejít řeku Vovču a byly zasaženy operátory UAV brigády „Forpost“.

Ukrajinské uskupení sil přitom opakovaně vyvrací ruská tvrzení o výrazném postupu ve městě. Fronta se hýbe v řádu metrů, ne kilometrů. Rusové dál zkoušejí prorazit obranu na jihovýchodním okraji, ale jejich útoky pravidelně selhávají; jen při jedné z posledních akcí přišli o 32 zabitých, 21 raněných a pět zajatých.

Co říká jedno video o celé válce

Voják s cihlou v ruce je v jistém smyslu dokonalá metafora vovčanské fronty. Technologicky nejpokročilejší forma boje, autonomní a optovláknové drony, umělá inteligence v rozpoznávání cílů, pozemní roboty, sráží jednotlivého pěšáka do nejprimitivnější možné reakce. Hod kusem zdiva po stroji, který stojí pár tisíc korun a letí rychlostí desítek kilometrů za hodinu.

Neznamená to, že ruská armáda jako celek sahá po cihlách. Znamená to, že na místě, kde je hustota dronů nejvyšší na celé frontě, ani druhá údajně nejsilnější armáda světa nedokáže zajistit, aby její voják na špici útoku měl víc než reflexy a stavební suť. A to je pro Moskvu problém, který žádná rušička v týlu nevyřeší.