Video: „Kdo sem přijde, je blbec.“ Zajatí Rusové poslali vzkaz krajanům, co si myslí o válce proti Ukrajině

V originále zní jeho výrok ještě ostřeji než v českém překladu. „Kto sjuda prišol, tot dolbojob,“ (Kdo sem přišel, je blbec) říká nejmenovaný ruský zajatec na záznamu, který zveřejnil ukrajinský 3. armádní sbor na svém telegramovém kanálu. Muž sedí mezi dalšími zajatými, má ošetřená zranění a čeká na výměnu. Nemluví o hrdinství, o osvobození Donbasu ani o boji proti nacismu. Mluví o tom, že kdo dobrovolně přijde na tuto frontu, je jeho slovy idiot. Video se veřejně šířilo nejpozději od začátku října 2026, kdy jej převzal i ukrajinský server Censor.NET.

Co ukazuje záznam z lymanského směru

Zajatci na videu pocházejí z operace Vivaldi, útočné akce 3. armádního sboru na lymanském směru. Po zajetí je převzal 4. samostatný zdravotnický prapor, ošetřil jim zranění a připravil je na internaci do doby výměny. Právě tento moment kamera zachytila: vyčerpané muže v ukrajinské péči, kteří mluví o tom, co zažili.

Nejde přitom o izolovaný klip. V navazujících materiálech téhož sboru a kanálu Mediků Třetího korpusu se opakují stejné motivy: hlad, žízeň, rozpad velení, chybějící evakuace raněných, rozkazy držet pozice bez jakékoli podpory. Podle souhrnů sboru se během tří sezon operace Vivaldi vzdávaly i celé skupiny včetně důstojníků. Celkem sbor uvádí přes 250 zajatých ruských vojáků jen v rámci této jedné operace.

Důležitá poznámka: spontaneitu výroku nelze nezávisle ověřit. Člověk v zajetí mluví za okolností, které plnou svobodu projevu ze své podstaty omezují. Kontext ale ukazuje, že deziluze v těchto výpovědích není jednorázová, je to opakující se vzorec napříč celým korpusem zveřejněných materiálů z Vivaldi.

Operace Vivaldi v číslech

Třetí armádní sbor prezentuje Vivaldi jako jednu z úspěšnějších ukrajinských operací na Lymansku. Čísla pocházejí od samotného sboru, nikoli z nezávislého auditu, ale i tak stojí za pozornost:

• 176 km² území vrácených pod ukrajinskou kontrolu od začátku operace
• Přes 3 000 ruských ztrát za první dvě sezony
• 250+ zajatých ruských vojáků celkem
• Znovuzískání kontroly nad obcemi Nove, Ridkodub, Katerynivka, Karpivka a Novomychajlivka

Obraz, který z těchto čísel vyplývá, je v přímém rozporu s ruskou propagandou o disciplinované a nezlomné útočné síle. Místo toho vidíme jednotky, které se hromadně vzdávají, jejichž velení kolabuje a jejichž vojáci po zajetí otevřeně říkají, že celé nasazení postrádá smysl.

Ženeva, nikoliv milost

Ošetření zajatců u 4. zdravotnického praporu není projevem dobré vůle ani propagandistickým gestem. Je to povinnost vyplývající z Třetí ženevské úmluvy. Podle Mezinárodního výboru Červeného kříže mají váleční zajatci od okamžiku zajetí až do konečného propuštění nárok na humánní zacházení, odpovídající zdravotní péči a ochranu před trestem za samotnou účast v boji. Mohou být internováni a mohou čekat na výměnu, ale nesmějí být mučeni, ponižováni ani vystavováni veřejné zvědavosti.

Právě poslední bod je při práci s podobnými videi citlivý. Úmluva chrání zajatce i před zneužitím jejich podoby. Ukrajinská strana tuto hranici při zveřejňování materiálů opakovaně testuje.

Srovnání s druhou stranou je přitom drtivé. Zpráva OHCHR z října 2024 uvádí, že 169 ze 174 dotázaných ukrajinských zajatců popsalo mučení nebo těžké špatné zacházení v ruském zajetí. Aktualizace z června 2026 potvrzuje, že téměř všichni propuštění Ukrajinci dál popisovali mučení. U ruských zajatců na ukrajinské straně OSN zaznamenala zneužívání hlavně v počátečních fázích zajetí; po přesunu do oficiálních zařízení podmínky obecně odpovídaly mezinárodním standardům lépe.

Čekání, které se počítá na roky

Zajatci z videa čekají na výměnu. Jak dlouho budou čekat, neví nikdo. Statistiky ukrajinského Koordinačního štábu ukazují, že výměnný proces je pomalý a nepředvídatelný. Při 72. výměně v dubnu 2026 se vracelo 182 Ukrajinců, 163 z nich bylo v zajetí od roku 2022. Při 76. výměně v červnu 2026 se vracelo dalších 160 vojáků. Všichni držení od roku 2022. Čtyři roky v zajetí jako standard, ne výjimka.

Koordinační štáb provozuje i projekty „Chci žít“ a „Chci najít“, které cílí přímo na ruské vojáky a jejich rodiny. První usnadňuje kapitulaci, druhý umožňuje rodinám hledat ztracené příbuzné a tlačit na ruské úřady. Videa jako to z Lymanska jsou součástí této širší informační linie; sama o sobě nábor nezastaví, ale jako střípek psychologického působení svou roli plní.

Český kontext: podpora bez vojáků

Česká republika se do výměn zajatců přímo nezapojuje a na Ukrajinu nevysílá vlastní vojenský kontingent, vláda to výslovně potvrdila v lednu 2026. Česká diplomacie ale podporuje mezinárodní tlak na dokumentaci zacházení se zajatci: podpořila spuštění Moskevského mechanismu OBSE, jehož zpráva mapuje mučení a popravy ukrajinských válečných zajatců v ruské moci. Armáda ČR zároveň přejímá zkušenosti z ukrajinského bojiště do domácího výcviku: antidronové scénáře, ochrana infrastruktury, taktické postupy.

Muž na videu z Lymanska neřekl nic, co by analytici nevěděli. Řekl to ale způsobem, který žádná analýza nenahradí, jako člověk, který tam byl, přežil a teď sedí před kamerou s obvázanými ranami. Jeho věta „kdo sem přijde, je blbec“ není politický manifest. Je to frontová diagnóza.