Video: Ukrajinci poprvé zničili nejnovější plamenomet TOS-3 Drak. Rusové ho teprve začali nasazovat

Dne 6. října 2026 se na internetu objevily záběry, které ukrajinská 57. samostatná motorizovaná pěší brigáda prezentuje jako první zdokumentované zničení ruského těžkého raketometu TOS-3 „Drak“. Na videu je vidět pásové vozidlo jedoucí po silnici 14K-3 nedaleko Šebekina, sledování dronem a následný zásah do zadní části stroje ve chvíli, kdy zatáčí. Kvalita záběrů neumožňuje stoprocentně nezávislou identifikaci typu, ale kontext, silueta a operační prostor odpovídají tomu, co analytici znají jako TOS-3. Jde o systém, který Rusko vyvíjelo jako přímou odpověď na slabiny starších verzí, a přesto padl při obyčejném přesunu v týlu.

Co je TOS-3 Drak a proč se mu říká plamenomet

Název „plamenomet“ je dědictvím sovětské klasifikace. TOS-3 nemá nic společného s proudovým plamenometem, jaký si většina lidí představí. Jde o pásový salvový raketomet určený k odpalování termobarických raket, tedy munice, která při výbuchu vytváří tlakovou vlnu schopnou ničit opevnění, budovy i živou sílu v krytech. Ruská armáda tyto systémy řadí pod vojska radiační, chemické a biologické ochrany (RChBZ), nikoli pod klasické dělostřelectvo.

TOS-3 nese 15 vodicích lišt, tedy méně než 24 u staršího TOS-1A Solncepjok. Menší salva je ale záměrná: delší lišty umožňují použít rakety s větším dosahem, odhadovaným na 15 až 24 kilometrů. Pro srovnání: TOS-1A měl efektivní dostřel kolem šesti kilometrů, což ho nutilo přibližovat se nebezpečně blízko k frontové linii. Právě to se mu stávalo osudným. Jak podrobně rozebral The War Zone, TOS-3 byl už při svém veřejném debutu v červnu 2024 vybaven protidronovými klecemi, přídavnou ochranou a systémy elektronického boje. Celý stroj od první chvíle formovala zkušenost z ukrajinského bojiště.

Západní armády přímý ekvivalent této kombinace (silně pancéřovaný pásový nosič plus salva termobarických raket) nemají. Podobné účinky řeší jinými typy munice a platforem, ale kategorie „těžký plamenomet“ zůstává ruskou specialitou.

Od prototypu k frontě za dva roky

Časová osa TOS-3 je neobvykle rychlá a zároveň ukazuje, jak málo kusů mohlo být reálně vyrobeno:

• 8. dubna 2024 – ruský státní koncern Rostec potvrdil existenci prvního experimentálního kusu. Informaci přinesl Defense Express s odkazem na agenturní zprávu TASS.
• 3. června 2024 – veřejná prezentace, první fotografie a videa nového systému.
• Listopad 2025 – ruský sekundární zdroj tvrdí první bojové použití TOS-3 u 29. brigády RChBZ, údajně na pokrovském úseku fronty.
• Konec roku 2025 – ruský provojenský web uvádí zahájení zkušební exploatace u jednotky RChBZ.
• 15. února 2026 – Defense Express publikuje první potvrzené bojové záběry TOS-3 z fronty.
• 6. října 2026 – ukrajinský zásah u Šebekina.

Z téhle osy plyne jedno: TOS-3 není léta zavedená sériová výzbroj. Jde o systém, který přešel z prototypu do omezeného bojového nasazení za zhruba rok a půl. Přesný počet vyrobených kusů veřejně doložen není, ale vše nasvědčuje malé sérii. Ztráta jednoho exempláře je proto citelnější než u běžné techniky, které má Rusko na skladě stovky.

Proč právě Šebekino, a proč to dává smysl

Šebekino leží v Belgorodské oblasti, v ruském pohraničním zázemí přímo naproti volčanskému směru, kde 57. brigáda dlouhodobě operuje. Podle rozhovoru tiskové důstojnice brigády pro Suspilne Charkiv z ledna 2026 Rusové na tomto úseku útočí kontinuálně bez ohledu na počasí a terén.

TOS-3 tam s největší pravděpodobností fungoval jako prostředek palebné podpory pohraničního úseku. Delší deklarovaný dosah mu umožňoval působit z většího odstupu než starší TOS-1A, tedy teoreticky z bezpečnějšího zázemí na ruské straně hranice. Jenže „bezpečnější“ neznamená „bezpečné“. Ukrajinské drony operují hluboko za linií kontaktu a silniční přesun po známé komunikaci je přesně ten moment zranitelnosti, který žádná protidronová klec neeliminuje. Vozidlo musí jet, musí zatáčet, musí být na otevřené silnici. A právě tam ho operátoři 57. brigády dostali.

Co zničení Draka říká o dronové válce

TOS-3 vznikl jako systém, který měl přežít právě to, co zabíjelo jeho předchůdce. Delší dosah, aby nemusel tak blízko k frontě. Silnější pancéřování. Protidronové klece od prvního dne. Systémy elektronického boje přímo na vozidle. A přesto, při přesunu po silnici v ruském týlu, padl na ukrajinský dron.

Podle nás je tohle důležitější než samotná nálepka „nejnovější“. Rusko investovalo do TOS-3 konstrukční poučení z dvou let dronové války a výsledek je stejný: zranitelnost při přesunu zůstává. Ani systém navržený s vědomím hrozby FPV dronů není imunní, pokud ho protivník dokáže najít a sledovat. Ukrajinská strana tím získává silný argument: ne že je každý moderní ruský systém snadný cíl, ale že adaptace na dronovou hrozbu nestačí, pokud druhá strana adaptuje své metody stejně rychle.

Záběry mají hodnotu i pro spojenecké analytiky. I krátké video potvrzuje způsob přesunu, citlivé zóny při zásahu zezadu a dává materiál k porovnání siluety a ochranných prvků. Limitem zůstává nízká kvalita záznamu: nezávisle z něj nelze s jistotou určit ani přesnou variantu vozidla, ani typ dronu, který zásah provedl.

Ruská armáda přichází o to, co ještě pořádně nezačala používat

Rusko svou nejnovější termobarickou zbraň prezentovalo jako odpověď na problémy, které mu na frontě způsobují ukrajinské drony. TOS-3 měl být odolnější, měl střílet z větší vzdálenosti, měl přežít to, co jeho předchůdci nepřežili. Místo toho se stal prvním veřejně zdokumentovaným zásahem svého druhu, a to v době, kdy ho armáda teprve zaváděla do omezeného provozu. Pro Rusko je to ztráta vzácného kusu techniky. Pro Ukrajinu důkaz, že inovace na jedné straně nevyhrávají závod, pokud druhá strana inovuje stejně tvrdě.