Video: Ukrajinci zničili nejtěžší minomet světa, Rusové ani nepostřehli, co se stalo. Proletěli obranou a Tulpan shořel

Dvacet sedm a půl tuny oceli, minomet schopný vrhat stokilogramové miny na opevněné pozice, ochranné sítě kolem palebného postavení, a přesto stačil jeden FPV dron, aby z toho všeho zbyla ohořelá kostra. Jednotka Northern Eagle ze 151. brigády zveřejnila na svém facebookovém účtu video, na kterém je vidět zásah a následné vzplanutí Tulpanu. Podle záběrů, které popsalo ukrajinské médium OBOZ, ruská posádka nestihla účinně zareagovat. Dron proletěl improvizovanou obranou a systém za několik sekund hořel.

Bunkrobijec, který sám potřebuje bunkr

2S4 Tulpan je sovětský samohybný minomet ráže 240 milimetrů, největší sériově zavedený minomet na světě. Ruské ministerstvo obrany ho samo popisuje jako prostředek určený k ničení silně chráněných fortifikací. Čísla z dobové technické dokumentace mluví jasně:

• Ráže: 240 mm
• Hmotnost tříštivotrhavé miny: 130,7 kg
• Kadence: 1 výstřel za minutu
• Dostřel běžnou municí: 9 507 m
• Dostřel aktivně-reaktivním střelivem: 19 100 m
• Bojová hmotnost systému: 27 500 kg

Jeden výstřel za minutu, dostřel pod deset kilometrů běžnou municí. To znamená, že Tulpan musí stát relativně blízko fronty a po každém výstřelu zůstává na místě dlouhé desítky sekund. Pro dron, který letí rychlostí desítek kilometrů za hodinu a hledá přesně tenhle typ cíle, je to pozvánka.

Proč sítě nestačily

Na záběrech je patrné, že ruská pozice měla určitou formu protidronové ochrany, sítě a improvizované přístřešky, které mají FPV drony zastavit nebo odklonit. Jenže ukrajinský sborník doporučení k ochraně před bezpilotními prostředky, vydaný pod ministerstvem obrany, výslovně konstatuje, že samotné sítě nezaručují stoprocentní ochranu. Fungují jen tehdy, když jsou rozmístěny v několika liniích, pod správným úhlem a v kombinaci s elektronickým bojem, detekcí a maskováním.

Jinými slovy: jedna vrstva sítí je lepší než nic, ale proti cílenému útoku zkušeného operátora to nestačí. Dron proletěl obranou, protože obrana nebyla vrstvená. A právě to je klíč k pochopení celého incidentu; nejde o selhání jednoho vojáka, ale o systémový problém polní improvizace pod neustálým tlakem.

Samotná 151. brigáda přitom na svém oficiálním webu inzeruje nejen pozice pilotů FPV dronů, ale i lovců nepřátelských dronů, operátorů proti technickému průzkumu a techniků FPV interceptorů. Válka dronů je dnes obousměrná a obě strany budují celé ekosystémy útoku i obrany.

Ztráta, která bolí víc než jiné

Jeden zničený Tulpan sám o sobě frontu neotočí. Ale kontext ho mění v problém. Databáze Oryx, která eviduje vizuálně potvrzené ztráty vojenské techniky, u 2S4 Tulpan aktuálně uvádí 123 zničených kusů, a k tomu další poškozené, opuštěné nebo ukořistěné. Starší odhady dánské Akademie obrany pracující s daty IISS uváděly předválečný stav na 40 aktivních a 390 skladovaných kusů. Přesný aktuální zůstatek není veřejně ověřitelný, ale matematika je neúprosná.

Analytický materiál NATO z března 2026 šel ještě dál. Výslovně zpochybnil, zda má Rusko dost servisovatelných 2S4 a 2S7 k vytvoření dalších těžkých dělostřeleckých brigád. Tyto brigády vysoké síly mají celé prapory Tulpanů vedle těžkých houfnic 2S7 Pion, a právě tady se ztráty kumulují. Každý shořelý kus znamená hlubší sáhnutí do skladů, kde kvalita uložené techniky klesá s každým dalším rokem.

Náhrada není otázka rychlé novovýroby. Tulpan se sériově nevyrábí od rozpadu Sovětského svazu. Rusko může přesunout kus z jiného úseku fronty nebo vytáhnout další ze skladu a opravit ho, ale to stojí čas, peníze a logistické kapacity, které chybí jinde.

Trend roku 2026: drony loví dělostřelectvo systematicky

Zásah Tulpanu od 151. brigády není izolovaný případ. V květnu 2026 zveřejnila 57. brigáda zásah jiného Tulpanu u Vovčansku. Na přelomu července a srpna 2026 tatáž 151. brigáda zničila na kupjanském směru vzácný 2S5 Giacint-K, novější kolový 152mm systém s dostřelem přes třicet kilometrů a silniční rychlostí osmdesát kilometrů za hodinu. Šlo teprve o druhou potvrzenou ztrátu tohoto typu vůbec.

Společný jmenovatel je jasný. FPV drony dnes neplní jen průzkumnou roli, systematicky loví ruské dělostřelectvo, od běžných houfnic po ty nejvzácnější a nejtěžší kusy. Pro Rusko to znamená, že každé nasazení těžké techniky blízko fronty nese stále vyšší riziko. Za zmínku stojí, že materiál ministerstva zahraničí uvádí české bezpilotní systémy jako „prověřené v boji na Ukrajině“ a česká vláda celkovou vojenskou pomoc Ukrajině vyčísluje na zhruba 17,4 miliardy korun.

Levný dron proti drahému minometu

Příběh shořelého Tulpanu je v jádru příběhem ekonomické asymetrie. FPV dron stojí řádově desítky tisíc korun. Samohybný minomet, který nemá náhradu z výrobní linky, je v podstatě nenahraditelný. A právě tato kalkulace mění charakter války; zbraň stavěná na ničení bunkrů dnes sama prohrává s levnějšími prostředky, protože musí působit v dosahu, kde ji drony najdou dřív, než stihne vystřelit víc než jednu minu za minutu.

Lokálně to pro ruské síly znamená oslabení schopnosti ničit ukrajinská opevnění na konkrétním úseku fronty. Strategicky to znamená, že každý další Tulpan vytažený ze skladu bude chráněn o něco lépe, ale ukrajinské drony budou zase o něco chytřejší. Závod pokračuje a zatím v něm vítězí ti, kdo jsou rychlejší a levnější.