Z 90 kg na 50 za osm měsíců v zákopech. Zásobovací řetězec ukrajinské armády se rozpadl zevnitř

23. dubna 2026 se na ukrajinských sociálních sítích objevily fotografie a videa, která vypadala jako záběry z humanitární katastrofy – vyhublí muži v uniformách, kosti pod kůží, prázdné oči. Jenže nešlo o zajatce. Šlo o aktivní vojáky Ozbrojených sil Ukrajiny nasazené na kupjanském směru. Manželka jednoho z nich, Anastasie S., pro TSN.ua popsala, že její muž nastoupil na pozici s váhou kolem 80–90 kilogramů. Když ho po měsících konečně viděla, vážil asi padesát. Jídlo podle ní chybělo i sedmnáct dní v kuse. Komunikace s týlem byla sporadická. Rotace nepřicházela. A problémy prý začaly už v prosinci 2025 – čtyři měsíce předtím, než příběh explodoval veřejně.

Co přesně selhalo u Kupjansku

Kupjanský úsek fronty protíná řeka Oskil. Právě přechody přes ni se staly terčem opakovaných ruských úderů, které rozmetaly zásobovací trasy na „poslední kilometr“ – ten nejkritičtější úsek mezi týlovými sklady a pozicemi na předním kraji. Ale to je jen polovina příběhu.

Druhý den po zveřejnění videí, 24. dubna 2026, vydaly Ozbrojené síly Ukrajiny oficiální stanovisko. Přiznaly v něm, že předchozí velení 14. samostatné mechanizované brigády skrývalo skutečný stav jednotek. Dopustilo se zásobovacích pochybení. Na jedné z pozic brigády byl identifikován konkrétní problém s dodávkou potravin. Následovalo odvolání velitele brigády, snížení velitele 10. armádního sboru a zahájení služebního vyšetřování s tím, že materiály budou předány orgánům činným v trestním řízení.

Dvě vrstvy selhání – ruské údery na infrastrukturu a vnitřní krytí problémů velením – se na kupjanském směru spojily do jednoho výsledku: vojáci na pozicích neměli co jíst.

Čtyřicet dnů a pak přichází lhostejnost

Případ 14. brigády není izolovaná historka. Tři dny po skandálu, 27. dubna, vojenská ombudsmanka Olha Rešetylová veřejně uvedla, že po čtyřiceti dnech nepřetržitého pobytu na pozici nastupuje u vojáků apatie a lhostejnost k vlastnímu přežití. Reportáž španělského deníku El País ze stejného týdne popsala realitu části ukrajinské pěchoty: podzemní úkryty vysoké sotva metr a půl, měsíce bez vystřídání, osobní rekord jednoho vojáka – 471 dnů v krytu.

Reakce vrchního velitele Oleksandra Syrského přišla rychle a ve třech vlnách:

• 25. dubna – příkaz prověřit logistiku na předním kraji do 20. května, posílit podvoz a evakuaci.
• 30. dubna – nový rozkaz: povinná rotace s limitem do dvou měsíců na pozici, odpočinek po bojových úkolech, výslovná povinnost včas doplňovat munici i potraviny.

Samotný fakt, že vrchní velitel musel vydat rozkaz k tomu, aby vojáci dostávali jídlo, vypovídá víc než jakékoli číslo.

Systém, který na papíře funguje

Ukrajinské ministerstvo obrany přitom od roku 2025 buduje formálně robustní zásobovací systém. Oddělilo nákup potravin od logistiky, najalo externího logistického operátora, zavedlo inspekce kvality. Pro rok 2026 tvrdí, že má potravinové zakázky zasmluvněné ze sta procent. Už v únoru 2025 ministerstvo zadrželo před distribucí 694 tun nevyhovujících potravin v hodnotě 140 milionů hřiven a v jednotkách zakázalo dalších 31 tun závadných zásob.

Jenže mezi zasmluvněným kontraktem v Kyjevě a miskou jídla v zákopě u Oskilu leží propast. A v té propasti operují drony, rozbitá přemostění – a lidé, kteří mají důvod, aby se zásilka cestou zmenšila.

Doložené korupční schéma z Dněpropetrovské oblasti, které v únoru 2026 odhalila Státní vyšetřovací kancelář: odpovědné osoby podepisovaly převzetí plných objemů dodávek, reálně dorazila jen část. Vojákům se dostávalo shnilé ovoce a zelenina. Úplatky dosahovaly až padesáti procent ceny zakázky. A nejde jen o jídlo – v dubnu 2026 národní policie rozkryla schémata při nákupu palivového dřeva pro armádu s předražením o 30–40 % a škodou přes sto milionů hřiven.

Miliardy zvenčí, hlad na nule

Česká republika patří mezi nejvýraznější podporovatele Ukrajiny. Jen v roce 2024 dodala přes 1,5 milionu kusů velkorážové munice v rámci muniční iniciativy, pokračuje program bilaterální humanitární a rekonstrukční pomoci s roční alokací 500 milionů korun. Ale ani česká, ani americká, ani německá pomoc neřeší polní stravování ukrajinských vojáků. To je věc domácího systému – ministerstva obrany, logistického operátora DOT, brigádního velení. Západní zbraně a munice drží frontu. Vodu a jídlo na pozici musí dodat ukrajinský stát sám.

Právě tohle je klíčový bod, který veřejná debata o „miliardách pro Ukrajinu“ opomíjí. Můžete dodat tisíce dronů a stovky tisíc granátů, ale pokud velitel brigády kryje kolaps zásobování a nikdo ho měsíce nekontroluje, voják na pozici hladoví. Dominance dronů nad bojištěm v roce 2026 změnila logiku pohybu natolik, že i fungující zásobovací řetězec naráží na fyzické limity. Když k tomu přidáte lidské selhání, výsledek je předvídatelný.

Druhá strana zákopů

Problém přitom není výlučně ukrajinský. Ukrajinská vojenská rozvědka v únoru 2026 zveřejnila odposlech ruského vojáka, který říká, že „nežere, nepije“ a uniforma na něm „visí jako na věšáku“. Je třeba brát v úvahu, že jde o materiál zveřejněný protivníkem, ale zapadá do širšího obrazu: válka v roce 2026 drtí zásobování na obou stranách. Drony, miny, rozbitá infrastruktura – poslední kilometr je peklo pro každého.

Rozdíl je v tom, co s tím která strana udělá. Syrského rozkazy z konce dubna 2026 ukazují, že ukrajinská armáda problém pojmenovala a reaguje. Odvolání velitelů, vyšetřování, povinná rotace, kontroly do 20. května. Otázka, na kterou zatím nikdo neodpověděl, zní jinak: kolik podobných případů zůstává pod povrchem na úsecích fronty, kde manželky vojáků nemají odvahu natočit video.