„Výsledky ruské ofenzivy se blíží nule. Padlých je tolik, že se to Putinovi nevyplatí,“ hodnotí Vance kremelská snažení

J.D. Vance si vybral britský nedělník, aby řekl něco, co z úst Trumpovy administrativy dosud nezaznělo s takovou razancí: ruské ofenzivní operace na Ukrajině přinášejí Moskvě výsledky, které se podle jeho slov „blíží nule“, a za každý kilometr Kreml platí cenou, která se mu z žádného strategického hlediska nevyplatí. Nejde o tvrzení, že by ruská armáda přestala útočit. Jde o konstatování, že útočí stále dráž, a stále marněji.

Padesát metrů denně za třicet tisíc ztrát měsíčně

Vanceova slova nejsou jen politická rétorika. Opírají se o realitu, kterou potvrzují nezávislá data. Podle červencové analýzy washingtonského think-tanku CSIS se tempo ruského postupu v hlavních ofenzivních směrech první poloviny roku 2026 pohybovalo mezi 50 a 90 metry denně. Padesát metrů, to je délka jednoho plaveckého bazénu. Za den. Za cenu, kterou britská delegace při OBSE na konci dubna 2026 vyčíslila na více než 30 tisíc ruských bojových ztrát měsíčně.

Celkový účet je ještě drsnější. CSIS odhaduje, že od února 2022 do června 2026 utrpělo Rusko zhruba 1,4 milionu bojových ztrát, z toho 400 až 450 tisíc padlých. Poměr ruských a ukrajinských ztrát se podle téhož zdroje v první polovině letošního roku mohl vyšplhat až ke 8:1. Britský zástupce při OBSE to shrnul jednoznačně: jde o „vědomou volbu, kterou učinil prezident Putin“, pokračovat ve válce, která jeho armádu systematicky vyčerpává za minimální územní zisky.

Obrana místo ofenzivy: Vanceova logika

Viceprezident v rozhovoru pro The Sunday Times nešetřil ani Západ. Ukrajinskou protiofenzívu z léta 2023 označil za „strategickou a taktickou katastrofu“ a tvrdil, že do ní Kyjev tlačila tehdejší Bidenova administrativa navzdory podmínkám, které zvýhodňovaly obránce. Je to jeho retrospektivní hodnocení; v roce 2023 zněla oficiální západní komunikace výrazně optimističtěji. Ale Vance z toho vyvozuje konkrétní strategický závěr: v éře masového nasazení dronů, satelitního průzkumu a hluboké obrany je útok mnohem nákladnější než obrana. A právě proto by se Ukrajina měla soustředit na obranu, zatímco diplomacie hledá cestu ven.

Nejde přitom o kapitulantský postoj. Vance argumentuje, že právě neúspěch ruské ofenzívy „vytváří prostor“ pro ukončení války z pozice, v níž Moskva nemůže tvrdit, že vyhrává. Kreml sice stále okupuje zhruba pětinu ukrajinského území, ale nedokáže frontu posunout strategicky ve svůj prospěch. Rok 2025 přinesl Rusku téměř 5 tisíc čtverečních kilometrů nového území, jenže za 420 tisíc ztrát. To je 0,8 procenta ukrajinské rozlohy. V roce 2026 se tento poměr ještě zhoršil.

Washington nekouká jen na jednání

Kdo by z Vanceových slov usoudil, že Amerika od Ukrajiny dává ruce pryč, minul by druhou polovinu příběhu. Jen den po zveřejnění rozhovoru, 8. července, oznámil prezident Trump na summitu NATO v Ankaře licenci pro výrobu systémů Patriot přímo na Ukrajině a zmínil přípravu širšího bezpečnostního balíku pro Kyjev. NATO na témže summitu deklarovalo pro rok 2026 vojenskou pomoc Ukrajině ve výši 70 miliard eur a závazek udržet minimálně srovnatelnou úroveň i v roce 2027.

Mění se tedy způsob podpory, ne její existence. Trumpova administrativa staví na kombinaci obranné strategie, ekonomického partnerství (americko-ukrajinský rekonstrukční fond vznikl už v květnu 2025) a diplomatického tlaku na obě strany. Generální tajemník NATO Mark Rutte před summitem výslovně řekl, že podpora Ukrajině bude pokračovat i po případném příměří nebo mírové dohodě.

Co to znamená pro Česko a střední Evropu

Český kontext nelze oddělit. Bezpečnostní rada státu se 7. ledna 2026 zabývala pokračováním české muniční iniciativy i pařížskými jednáními o bezpečnosti Ukrajiny po případném příměří. Česká muniční iniciativa běží dál, byť bez přímého financování ze státního rozpočtu. A pařížská deklarace z téhož měsíce počítá s americky vedeným monitorováním příměří, s komisí pro porušení dohody a s dlouhodobou vojenskou podporou ukrajinské armádě včetně fortifikací.

Pro střední Evropu to znamená jediné: ani scénář příměří neznamená konec angažmá. NATO dál posiluje východní křídlo, EU a Aliance společně deklarují předvídatelnou a koordinovanou pomoc. Vanceova slova o mizivých výsledcích ruské ofenzívy nejsou uklidňující zpráva, jsou argumentem pro tvrději zajištěné příměří, které Moskvě nedá šanci vydávat opotřebovací pat za vítězství.

Válka, která se Kremlu prodražuje

Kontrast s rokem 2022 je brutální. Tehdy Rusko během prvních měsíců obsadilo rozsáhlá území na jihu a východě Ukrajiny včetně Mariupolu. Dnes jeho armáda postupuje tempem desítek metrů za den a ztrácí přitom vojáky rychlostí, kterou žádná moderní armáda dlouhodobě neunese. Vance to nepojmenovává jako ruskou porážku, ale jako situaci, v níž pokračování ofenzívy přestává dávat smysl i z pohledu samotného Kremlu.

Podle nás je právě tohle jádro jeho výroku. Ne že by Rusko přestalo být nebezpečné. Ale že cena, kterou Putin platí za každý další metr ukrajinské půdy, roste rychleji než cokoliv, co za ni získává. A to je kalkulace, která se jednou musí projevit, buď u jednacího stolu, nebo v ruské společnosti.