Žádný levný plyn od ruských bratrů, Slovensko se obrací na Ázerbájdžán a snižuje svou závislost

Dne 17. května 2026 stál slovenský ministr životního prostředí Tomáš Taraba před kamerami v Baku a poprvé veřejně řekl, co se v zákulisí chystalo měsíce: Slovensko chce s Ázerbájdžánem uzavřít dlouhodobou smlouvu na dodávky zemního plynu, a to nejméně na deset let. O dva dny později ho přijal ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev a mluvil o „strategickém partnerství“. Žádný podpis se nekonal. Ale signál, který Bratislava vyslala, je těžko přeslechnout: vláda, která ještě v dubnu 2026 žalovala Evropskou unii kvůli zákazu ruského plynu, si současně staví energetickou pojistku, která s Moskvou nepočítá.

Od 85 procent k třetině

Slovensko bylo ještě v roce 2020 jednou z nejzávislejších zemí EU na ruském plynu. Podle energetického profilu Evropské komise tvořil ruský plyn 85 % slovenských dodávek. Pak přišla válka na Ukrajině, konec ukrajinského tranzitu a nucená diverzifikace. Analytici varšavského Centra pro východní studia (OSW) odhadli pokles na zhruba 50 % v roce 2023. A na podzim 2025 ministryně hospodářství Denisa Saková uvedla, že pro státní SPP tvoří ruský plyn v průměru už jen 33 % dodávek, zbylé dvě třetiny pokrývají diverzifikační kontrakty.

Čísla vypadají jako úspěch. Jenže Saková ve stejném brífinku dodala větu, která vysvětluje, proč Bratislava tak dlouho bránila ruské toky: ruský plyn je pro Slovensko stále nejlevnější, protože tranzitní poplatky hradí prodávající strana. Plná náhrada alternativami by podle SPP stála nejméně o 140 milionů eur ročně navíc. Levný plyn od východního partnera tedy nebyl ideologie, byl to účet.

Proč právě Ázerbájdžán a proč teď

Vztah se státní ázerbájdžánskou společností SOCAR není novinkou z května 2026. Už 14. 11. 2024 oznámilo slovenské ministerstvo hospodářství pilotní kontrakt mezi SPP a SOCAR s možností pokračování na delší období. Tarabovo květnové vystoupení v Baku tedy není začátek, ale veřejná eskalace: posun od zkušebních dodávek k ambici desetiletého závazku.

Časování má svou logiku. Unijní regulace přijatá 26. 1. 2026 zavádí postupný a trvalý zákaz dovozu ruského plynu s tvrdým deadlinem 1. listopadu 2027. Slovensko sice ještě v dubnu 2026 odebíralo ruský plyn přes TurkStream a premiér Robert Fico tvrdil, že tak může činit do podzimu příštího roku. Ale zkušenost z ledna 2026, kdy ruský dronový útok poškodil infrastrukturu ropovodu Družba a dodávky ropy se obnovovaly až do konce dubna, ukázala, jak křehká je celá východní energetická osa. Útok se týkal ropy, ne plynu. Poučení ale platí univerzálně.

Ázerbájdžán navíc není pro Evropu neznámý dodavatel. Podle Evropské komise v roce 2025 dodával plyn do 14 evropských zemí a od ledna 2026 začal vyvážet i do Německa a Rakouska. Alijev po setkání s Tarabou zdůraznil, že Baku zásobuje plynem už dvanáct států EU. Pro Bratislavu je to argument: nejde o skok do neznáma, ale o připojení k existujícímu proudu.

Kudy plyn poteče, hlavolam bez řešení

Ochota kupovat je jedna věc. Dostat ázerbájdžánský plyn fyzicky na Slovensko je věc druhá, a zatím otevřená. Taraba sám v rozhovoru pro Report.az přiznal, že logistika je klíčovou překážkou jednání.

Základní exportní kostra z Ázerbájdžánu vede přes Jižní plynový koridor: plynovod SCP-X přes Gruzii, TANAP přes Turecko a TAP do jižní Itálie. Jenže TAP končí v Řecku a Itálii, přímé napojení na střední Evropu neexistuje. SPP proto pracuje s několika variantami:

• Jižní trasa přes TurkStream, Turecko, Bulharsko, Srbsko a Maďarsko na Slovensko, paradoxně využívá stejnou infrastrukturu, kterou dnes teče ruský plyn.
• Západní trasa přes evropskou plynárenskou síť z Německa přes Česko na Slovensko, kterou SPP už využívá pro neruské kontrakty a podle NET4GAS šly v roce 2025 všechny české importy právě z Německa.
• Severní koridor přes polsko-slovenský interkonektor s kapacitou 4,7 miliardy kubíků ročně směrem na Slovensko, který dává přístup k LNG terminálu ve Świnoujście i k norskému plynu přes Baltic Pipe.

Která trasa nakonec zvítězí, nebo zda půjde o kombinaci, případně o swapové řešení, kde Slovensko formálně kupuje ázerbájdžánský plyn, ale fyzická molekula přiteče odjinud, to dnes neví ani vyjednavači. Objem chystané smlouvy v miliardách kubíků ročně nebyl zveřejněn.

Co to znamená pro české domácnosti

Česko se Slovenskem sdílí plynárenskou infrastrukturu a v posledních měsících se česká soustava znovu stala důležitou tranzitní tepnou směrem na východ. Pokud by Slovensko získalo víc plynu jižní cestou přes Maďarsko, mohl by se ulevit západo-východnímu toku přes českou síť. Pokud by naopak šlo o síťové dodání přes Německo, využíval by se stejný regionální koridor. Tak či tak, slovenská diverzifikace spíš snižuje riziko regionálního šoku, než že by ohrožovala české zásobování.

Pojistka, ne revoluce

Na slovenských účtech za plyn se ázerbájdžánská smlouva nejspíš hned neprojeví. Regulátor ÚRSO pro rok 2026 už stanovil ceny pro domácnosti zhruba o třetinu výš než v předchozím dotovaném období. Diverzifikace má primárně bezpečnostní hodnotu, cenový efekt bude záviset na kontraktní ceně, tranzitních poplatcích a budoucí regulaci.

Ficova vláda neopouští proruskou rétoriku v energetice. Žaloba proti unijnímu zákazu ruského plynu běží, TurkStream teče dál. Jenže paralelně s tím Bratislava jedná v Baku o desetiletém kontraktu, který má zajistit dodávky i poté, co ruský kohout v listopadu 2027 definitivně zavřou. Není to geopolitický obrat. Je to pragmatismus země, která spočítala, že spoléhat na jednoho dodavatele se nevyplácí, bez ohledu na to, jak levný jeho plyn býval.