„Zavřete Turka do sklepa, ať neškodí ČR,“ žádají politici Babiše. V televizi suverénně obvinil z války liberály

Dne 7. června 2026 seděl Turek v křesle studia CNN Prima News a před kamerami pronesl větu, kterou do večera citovala půlka české politické scény: „Díky vaší naivistické, idealistické politice a vašim liberálním kolegům je Ukrajina ve válečném stavu. Díky tomu, že neuznáváte realistickou teorii mezinárodních vztahů.“ Žádné zaváhání, žádný zpětný chod. Když dostal prostor větu korigovat, odpověděl, že by neřekl nic jinak. Jenže Turek není řadový poslanec ani komentátor na síti X. Je vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal, člověkem, jehož statut mu výslovně ukládá pravdivě komunikovat vládní postoje vůči veřejnosti. A přesně to dělá celou kauzu výbušnější, než by byla u kohokoliv jiného.

„Filda je fail.“ Opozice pálí ze všech stran

Jako první zareagoval europoslanec Ondřej Krutílek z ODS. V příspěvku na síti X napsal: „Doporučuji ho, pane premiére, zavřít někam do sklepa, aby neškodil Česku.“ Přidal k tomu stručné hodnocení: „Filda je fail.“ Během několika hodin se připojili další: bývalý premiér Petr Fiala označil Turkova slova za výrok „jako z učebnic kremelské propagandy“ a obrátil se přímo na Babiše: „To je zmocněnec vaší vlády.“ Ministr zahraničí v demisi Jan Lipavský, europoslankyně Veronika Vrecionová, lidovec Tomáš Zdechovský, šéf KDU-ČSL Marian Jurečka; seznam kritiků se rozrostl napříč celým opozičním spektrem.

Společný jmenovatel jejich výzev nebyl Turek sám. Byl to Andrej Babiš. Premiér, jehož vláda zmocněnce v lednu 2026 jmenovala a která za něj formálně odpovídá.

Zmocněnec, ne ministr, a přesto víc než poslanec

Turkova funkce vznikla usnesením vlády č. 30 z 12. ledna 2026 jako, slovy samotného Babiše, „dočasné řešení“. Původní plán počítal s tím, že Turek povede ministerstvo životního prostředí. Když to nevyšlo, koalice mu vytvořila zmocněnecký post přímo na MŽP. Právně je zaměstnancem ministerstva, ale odpovídá vládě. A klíčový detail: odvolat ho nemůže premiér sám. Statut říká, že zmocněnce „jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra životního prostředí“. Babiš tedy potřebuje formální návrh z MŽP a souhlas celého kabinetu.

Tato konstrukce má praktický důsledek. Turek není snadno odvolatelný poradce, kterého lze tiše vyměnit přes víkend. Jakýkoliv krok proti němu je koaliční rozhodnutí s politickou cenou.

Realismus, nebo kremelská linka?

Turek svou pozici hájí odkazem na „realistickou teorii mezinárodních vztahů“, tedy na přístup, který velmocenskou politiku vysvětluje přes sféry vlivu a bezpečnostní reakce, nikoliv přes normativní ideály. V jeho podání to znamená, že rozšiřování NATO a „liberální“ zahraniční politika Západu spoluzapříčinily ruskou invazi. Tuto argumentační osu přitom Turek neopakuje poprvé. Už v lednu 2026, při návštěvě Ukrajiny, mluvil o rozšiřování NATO jako o jednom z důvodů války.

Problém je v tom, kde tato linie končí a kde začíná kremelský narativ. NATO oficiálně označuje ruskou invazi za nevyprovokovanou agresi a připomíná, že Ukrajina mezi lety 2010 a 2014 sledovala politiku vojenské neangažovanosti, tedy přesně v období, kdy Rusko anektovalo Krym. Turkova konstrukce přesouvá část odpovědnosti od agresora k Západu. Jazyk je akademičtější, ale směr je totožný s tím, co zaznívá z Moskvy.

Podle nás je právě tohle jádro sporu. Nejde o to, zda je realismus legitimní akademický proud, samozřejmě je. Jde o to, že ho v televizním studiu používá člověk s mandátem komunikovat postoje české vlády, a to měsíc před summitem NATO v Ankaře, naplánovaným na 7. a 8. července 2026. V době, kdy se sleduje každý signál konzistence aliančních členů.

Babiš mlčí, ale ne poprvé

K červnovému výroku se Andrej Babiš ve veřejně dohledatelných reakcích zatím nevyjádřil. Kontext ale napovídá, že premiér umí Turka okřiknout, když chce. V dubnu 2026, po Turkově výroku o „deratizaci“ státních úředníků, Babiš prohlásil, že zmocněnec „takhle nemůže mluvit“, a slíbil, že to bude řešit. Tentokrát ticho.

Přitom právě teď je tlak na jednotnou českou zahraničněbezpečnostní linii mimořádně silný. Prezident Petr Pavel v dopise premiérovi z dubna výslovně argumentoval „kontinuitou v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky České republiky“ v souvislosti se summitem NATO. Turek tuto kontinuitu narušuje, ne jako rebel z opozičních lavic, ale zevnitř exekutivy.

Dočasné řešení s trvalými následky

Celá kauza odhaluje strukturální problém, který přesahuje jednu televizní větu. Vláda vytvořila zmocněneckou funkci jako politický kompromis, nikoliv jako expertní pozici s jasně vymezenými mantinely pro veřejné vystupování. Statut sice ukládá pravdivě komunikovat vládní postoje, ale neobsahuje žádný automatický disciplinární mechanismus za výroky, které se s těmito postoji rozcházejí. Výsledek: zmocněnec může opakovaně veřejně relativizovat ruskou agresi a jediný nástroj, jak to zastavit, je politicky nákladné odvolání celou vládou.

Měsíc před summitem v Ankaře tak Česko vysílá dva signály najednou: alianci slibuje jednotu, zatímco jeho vlastní zmocněnec v hlavním vysílacím čase vysvětluje, proč si za válku mohou liberálové. Pokud Babiš mlčení neprolomí, udělá to za něj dojem, který Turkova slova zanechávají u spojenců.