„Ochrana ruskojazyčného obyvatelstva? Ruština si ochranu nezaslouží.“ Zelenskyj ji podpisem smazal z mapy Ukrajiny

Zákon č. 4699-IX prošel parlamentem už 3. prosince 2025, Zelenskyj ho ale podepsal až po více než půl roce. Výsledek je jednoznačný: ruština přestává být na Ukrajině jazykem, na nějž se vztahují závazky Charty, tedy zvláštní zacházení ve školství, na úřadech, v médiích a v kultuře. Soukromě jí nikdo mluvit nezakazuje. Článek 10 ukrajinské ústavy dál garantuje „svobodný rozvoj, užívání a ochranu ruštiny a dalších jazyků národnostních menšin“. Jenže mezi zákonným právem mluvit a státem garantovanou podporou je propast. A právě tu Kyjev prohloubil.

Co přesně zákon mění, a co ne

Evropská charta regionálních či menšinových jazyků není symbolický dokument. Státy, které ji ratifikovaly, se zavazují k velmi konkrétním věcem: umožnit menšinové vzdělávání, zajistit styk s úřady v daném jazyce, podporovat média a kulturní život. Právě tyto vrstvy ochrany ruština na Ukrajině ztrácí.

Co zákon nedělá:

• Nekriminalizuje mluvení rusky.
• Neruší ústavní garance pro ruštinu.
• Nezavádí žádný nový postih za užívání jazyka.

Co zákon dělá:

• Vyřazuje ruštinu ze seznamu jazyků chráněných Chartou.
• Odebírá jí zvláštní režim státní podpory a ochrany.
• Současně rozšiřuje chartovou ochranu na 18 jazyků, včetně češtiny, jak informovalo české ministerstvo zahraničí.

Jinými slovy: Kyjev neříká „rusky se nesmí“. Říká: „Ruština není ohrožený menšinový jazyk a nemá využívat nástroje určené pro skutečně zranitelné komunity.“ Poslankyně Jevhenija Kravčuková to po schválení v parlamentu shrnula přímo: ruština „nepotřebuje ochranu a státní podporu“, protože není minorizovaná ani ohrožená.

Jazyk jako záminka, a proč Rada Evropy dala Kyjevu argument

Klíčový kontext tohoto zákona nesídlí v Kyjevě, ale ve Štrasburku. Už v červnu 2022, čtyři měsíce po začátku plnohodnotné invaze, výbor expertů Rady Evropy výslovně konstatoval, že Rusko situaci ruštiny na Ukrajině používá jako záminku k agresi. Poradní výbor k ochraně menšin pak mluvil o „použití menšinových práv jako pretextu k invazi“.

Kreml roky budoval narativ o „ochraně ruskojazyčného obyvatelstva“. Ukrajinská odpověď je teď legislativní: pokud je ruština nástrojem propagandistické mobilizace, nemá mít na Ukrajině privilegovaný režim ochrany. Logika je tvrdá, ale má oporu v evropském právním prostředí.

Zajímavý detail: ještě 13. června 2026, den po prezidentově podpisu, vedl treaty office Rady Evropy u Ukrajiny starou deklaraci, kde ruština stále figurovala mezi chráněnými jazyky. Mezinárodní evidence prostě nestíhala. Novou veřejnou reakci Rady Evropy na podpis jsme k datu publikace nedohledali.

Miliony lidí, kteří mluví rusky: co se pro ně mění

Podle průzkumů agentury Rating Group mluvilo v srpnu 2022 doma rusky 13 % Ukrajinců, o rok později už jen 9 %. Trend je jasný: válka prohlubuje odklon od ruštiny i bez zákonů. Ale zákon přidává institucionální vrstvu.

Prakticky to znamená, že ruskojazyční Ukrajinci přicházejí o chartovou oporu, když chtějí jednat s úřadem v ruštině, požadovat ruské školní programy nebo se domáhat vysílání v ruštině. Nikdo je za mluvení rusky nepotrestá. Ale stát jim přestává vycházet vstříc.

V evropském srovnání je to neobvyklý krok. Finsko pod Chartou chrání i ruštinu a zajišťuje pro ni učitele, média i sociální služby. Chorvatsko garantuje menšinové vzdělávání, správu a vysílání. Ukrajina jde opačným směrem a přesměrovává ochranný důraz na jazyky, kterým skutečně hrozí zánik: jidiš, karaimštinu, krymčacký jazyk, romštinu nebo urumštinu. Seznam ohrožených jazyků schválila vláda už v červnu 2024.

Mír, válka a jazyk jako vedlejší kolej

Nabízí se otázka, jestli zákon zkomplikuje mírová jednání. Podle veřejně dostupných přehledů, včetně analýzy Congressional Research Service z května 2026, patří mezi hlavní vyjednávací témata příměří, území, bezpečnostní garance, sankce a výměny zajatců. Jazykový status mezi nimi nefiguruje.

Podle nás je reálný dopad jinde: Moskva zákon s největší pravděpodobností využije jako další mobilizační téma v informační válce. Nálepka „neonacismus“, kterou Kreml na podobné kroky lepí, je součástí dlouhodobého propagandistického rámce, ne mezinárodně sdíleného právního hodnocení. Ale v ruské domácí politice a na sociálních sítích funguje spolehlivě.

Pro českou diplomacii je podstatný spíš vedlejší efekt: nový režim rozšiřuje ochranu i na češtinu, což je pro krajanskou komunitu na Ukrajině praktický posun. Zároveň ale platí, že každé vyostření jazykového sporu dává Moskvě munici, a tu Kreml nikdy neplýtvá.

Zelenskyj podpisem neposlal ruštinu do ilegality. Poslal ji z kategorie „chráněný druh“ do kategorie „jazyk, který se musí obejít sám“. Pro miliony ruskojazyčných Ukrajinců to není konec světa. Ale je to konec jedné éry a začátek debaty, která se bude vést ještě dlouho po válce.