Zelenskyj jmenoval nového šéfa armády, kterého Rusové nesnáší. Na obou nejtěžších frontách, kde velel, je zmasakroval

Večer 21. července 2026 vystoupil Volodymyr Zelenskyj před kamerami a oznámil, že vrchním velitelem Ozbrojených sil Ukrajiny se stává čtyřiačtyřicetiletý generálmajor, kterého armáda zná jako muže posílaného tam, kde se situace kazí. Formální dekrety, odvolání dosavadního velitele Oleksandra Syrského i jmenování Drapatyho, nesou datum následujícího dne, 22. července. Reakce z Moskvy přišla ještě rychleji než prezidentský podpis: ruské ministerstvo vnitra okamžitě připomnělo, že Drapaty figuruje v databázi hledaných osob, a ruská média spustila vlnu hysterie kolem jeho starších výroků o Rusku. Paradox velitele, který přebírá armádu po úsecích fronty, kde Ukrajina nepostupovala, se ale rozplývá ve chvíli, kdy se podíváte, proč ho tam vlastně posílali.

Kdo je Mychajlo Drapaty

Ročník 1982, absolvent charkovského tankového institutu, ve službě od roku 2004. Jeho válečný příběh začíná v roce 2014 v Mariupolu, kde velel 2. mechanizovanému praporu 72. brigády. Tehdy vyvedl své muže z obklíčení u ruské hranice, epizoda, která mu v armádě vynesla pověst velitele, jenž se za své lidi bije a nezůstává v týlu. Od plnohodnotné ruské invaze v únoru 2022 jeho kariéra akcelerovala: prošel několika velitelskými posty, až ho Zelenskyj v červnu 2025 jmenoval velitelem Spojených sil. O měsíc později stál na vrcholu celé pyramidy.

Uvnitř armády ho kolegové podle serveru The Insider popisují jako kompetentního, delegujícího, bez zásadních osobních konfliktů s podřízenými. To je v kontextu ukrajinské armády, kde se dlouhé měsíce vedly spory o styl velení a cenu lidských ztrát, podstatná charakteristika.

Proč ho Rusové nesnáší

Ruská nenávist k Drapatymu má dvě vrstvy, formální a symbolickou. Ta formální: ruské úřady ho vedou v databázi hledaných osob, podle ruských médií v souvislosti s obviněními z ostřelování civilních oblastí v letech 2017 a 2019. Konkrétní paragraf trestního zákoníku ovšem v dostupných záznamech chybí. Jde o standardní ruský postup kriminalizace ukrajinského velení, který má především propagandistický účel.

Symbolická vrstva je ostřejší. Server Meduza dohledal Drapatyho starší rozhovor pro ukrajinský projekt Ukrainer W, v němž o Rusku prohlásil, že „nemá právo existovat“. Právě tato citace vyvolala v ruských médiích hysterickou reakci, a to doslova během hodin po oznámení jmenování. Rychlost, s jakou Moskva zareagovala, prozrazuje, že Drapaty není jen další generál na seznamu. Je to postava, která Kreml politicky dráždí.

Podle The Moscow Times ruské orgány fakticky obnovily zatykač během několika hodin po jmenování. Signál je jasný: Moskva chce Drapatyho delegitimizovat dřív, než stihne cokoliv změnit.

Dvě fronty, kde Ukrajina prohrávala, a proč to není celý příběh

Fakta znějí tvrdě, ale drží, pokud se čtou správně. Drapaty velel na dvou krizových úsecích, kde Ukrajina nepostupovala. Jenže on tam nebyl poslán proto, aby vedl vítěznou ofenzivu. Byl tam proto, aby zastavil horší vývoj.

Charkovská oblast, 2024. Když Rusko na jaře 2024 zahájilo nový útok na charkovském směru, Drapaty převzal velení uskupení „Charkiv“. Zelenskyj v listopadu 2024 veřejně prohlásil, že tam Drapaty zorganizoval obranu a fakticky zmařil ruskou ofenzivu. Na mapě to nevypadá jako vítězství, žádné šipky vpřed, žádné osvobozené město. Ale ruský plán prolomit obranu a ohrozit Charkov selhal.

Doněcko-pokrovský směr, 2025–2026. Od 26. ledna 2025 vedl Drapaty operačně-strategické uskupení „Chortycja“, které pokrývalo nejtěžší doněcké směry včetně Pokrovska. Tady čelil hlavnímu ruskému tlaku celé fronty, logistickým problémům, neustálému ostřelování, tlaku na severní okraje města. Město ale nepadlo. Ukrajinské síly podle oficiálních zpráv 7. sboru DŠV držely Pokrovsk i Myrnohrad ještě v březnu 2026. Zelenskyj na podzim 2025 hovořil o dobropilské protioperaci a těžkých ruských ztrátách.

Obě fronty tedy vypadají jako „prohrávání“ jen tehdy, když měříte výhradně metry postupu na mapě. Měřeno tím, co bylo úkolem, tedy zastavit ruský průlom, udržet klíčové pozice a zabránit kolapsu, je bilance jiná.

Co po něm Zelenskyj chce

Zelenskyj ve svém oznámení Drapatymu zadal konkrétní úkoly, které prozrazují, co považuje za slabiny dosavadního velení:

• Aktualizovat strategii obrany státu
• Pokračovat v reformě korpusového systému
• Řešit dodávky zbraní a dronů na frontu
• „Zavřít nebe“, tedy posílit protivzdušnou a protidronovou obranu
• Dát reálné vidění mobilizačního procesu

Každý bod je implicitní kritikou předchozího stavu. Syrského styl velení popisovala agentura AP jako sovětský, centralizovaný a shora řízený. Protesty proti němu sílily. Zelenskyj ho sice veřejně neodepisuje, připsal mu obranu Kyjeva, charkovskou ofenzivu z roku 2022 i kurskou operaci, ale výměna mluví sama za sebe. Drapaty má být kombinací polního velitele a systémového reformátora.

Česko a širší kontext

Personální změna v Kyjevě se odehrává uvnitř stále robustního mezinárodního rámce. Ankarská deklarace NATO z 8. července 2026 uvádí alianční závazek vojenské pomoci, výcviku a vybavení pro Ukrajinu ve výši přibližně 1,75 bilionu korun. Česká vláda schválila pokračování programu pomoci Ukrajině na roky 2026–2030, muniční iniciativa běží dál a ministr zahraničí v lednu 2026 v Kyjevě řešil přenos ukrajinských zkušeností s protidronovou obranou do Česka. Jméno vrchního velitele na tom nic nemění.

Drapaty není zázračný lék na problémy ukrajinské armády. Je to sázka na to, že muž, který opakovaně držel frontu tam, kde se rozpadala, dokáže změnit i systém, který za ním stojí. Moskva už ukázala, že se ho bojí. Teď musí ukázat on, že oprávněně.