„Zelenskyj se náhle rozhodl ukázat temnou stránku ukrajinské armády.“ Velitel poslal ozbrojený oddíl a zavraždil dva bratry

Dne 13. července 2026 vystoupil Volodymyr Zelenskyj po hlášení ministra vnitra Ihora Klymenka a veřejně pojmenoval to, co označil za „strašnou tragédii“. Deset lidí zadržených, mezi nimi bývalý velitel 155. samostatné mechanizované brigády „Anna Kyjevská“. Podplukovník Stanislav Lučanov. Muž, který měl podle žalobce zneužít velitelskou pravomoc k tomu, aby skupina jeho podřízených vnikla do domu civilistů, odvlekla dva bratry a nakonec je zavraždila. Nejde o bojový exces na frontě. Jde o podezření ze soukromé vendety provedené služební silou.

Únos na konci června

Bratři Roman a Maxim Mosejčukovi žili v obci na Kyjevštině. Podle verze žalobce, kterou Hromadske přineslo z jednání soudu 14. července, ozbrojená skupina podřízených vojáků koncem června 2026 vnikla do jejich domu. Bratrům střelili do nohy, zavázali oči a odvezli je stovky kilometrů od domova, k vojenské jednotce A5001 u Poltavy. Tam byli drženi do 1. července.

Pak měl Lučanov rozhodnout o jejich odstranění. Cíl byl podle vyšetřovatelů prostý: zakrýt předchozí únos. Vykonavatelem měl být velitel praporu Oleksij Dolholenko, který bratry podle obžaloby zastřelil na vojenském polygonu a těla zakopal. Nic z toho nebyla oficiální vojenská operace. Žalobce mluví o tom, že Lučanov vytipoval podřízené, rozdělil role a dal pokyn k únosu civilistů, čistě mimo jakýkoli zákonný rámec.

Co se týče motivu, v policejně-mediální verzi a výpovědích místních obyvatel se objevuje banální sousedský konflikt spojený s Lučanovovou manželkou. Plně rozkrytý procesní dokument ale tento motiv zatím nepopisuje s konečnou konkrétností. Ministr vnitra Klymenko celou věc veřejně rámoval jako nepřípustné „banditské metody“ jednotlivých vojáků v týlu.

Kdo je Stanislav Lučanov

Do čela 155. brigády nastoupil Lučanov v únoru 2026. Přišel z pozice náčelníka štábu 425. útočného pluku „Skala“, útvaru, který má v ukrajinském veřejném prostoru dvojí tvář. Oficiální prezentace z něj dělá elitní jednotku s bojovými zásluhy u Izjumu, Bachmutu, Avdijivky či Vuhledaru. Jenže investigace serveru Babel i reportáže Suspilne odhalily závažné stížnosti na týrání nováčků, špatné zacházení a nejméně 26 úmrtí v zázemí či výcviku. „Skala“ se stala reputačně toxickou značkou ještě předtím, než Lučanov přešel do nové funkce.

Proč byl přesunut právě on? Ukrainska Pravda v únoru 2026 potvrdila personální rošádu, dosavadní velitel brigády Taras Maksimov odcházel do štábu 16. armádního sboru, ale důvody změny tehdy nikdo veřejně nevysvětlil. Jisté je, že Lučanov si z prostředí „Skaly“ přinesl zkušenost s útvarem, kde vnitřní kontrola zjevně selhávala.

Reakce státu: deset zadržených a vazba

Případ Mosejčukových bratrů se od jiných nedávných kauz liší kombinací tří prvků: osobní motiv mimo bojové operace, použití podřízených vojáků jako vykonavatelů a vražda civilistů po převozu do vojenského prostoru. Kauzy kolem „Skaly“ se týkaly hlavně násilí vůči vlastním vojákům. Tady šlo podle žalobce o únos a likvidaci dvou lidí, kteří s armádou neměli nic společného.

Ukrajinské instituce ale případ samy otevřely a dotáhly do tvrdé trestní fáze:

• Deset podezřelých bylo zadrženo, figuranti odstaveni od služby.
• Lučanov byl zadržen 13. července a následující den ho soud poslal na 60 dní do vazby bez možnosti kauce.
• Dalších devět obviněných dostalo rovněž vazbu.
• Operativní velení „Pivnič“ potvrdilo, že Lučanov byl v době zadržení v takzvaném SZČ (záloze ozbrojených sil), tedy mimo aktivní velení.

Zelenskyj po hlášení ministra vnitra slíbil potrestání všech viníků. Důležité je, co z toho vyplývá: nejde o zametání pod koberec. Procesní kroky jsou veřejné, mediálně sledované a politicky posvěcené z nejvyšší úrovně. Na pravomocný rozsudek je samozřejmě brzy, ale směr je jednoznačný.

Co to znamená, a co ne

Případ Lučanova je mimořádně závažný. Zároveň je třeba ho číst přesně: jde o selhání konkrétního velitele a jeho okruhu, ne o verdikt nad celou ukrajinskou armádou. Vypovídá o tom, že v některých útvarech existuje reálné riziko zneužití moci a slabé vnitřní kontroly, zejména tam, kde velitelé přicházejí z prostředí s už narušenou kulturou kázně.

Pro českou debatu je podstatné, že kauza nezměnila oficiální linii české podpory Ukrajině. Vláda ještě 13. července vystupovala v koalici podporujících zemí a muniční iniciativa pokračuje. Česká strana přitom dlouhodobě uvádí, že převzetí darovaného vojenského materiálu potvrzuje ukrajinské ministerstvo obrany písemně; formální kontrolní mechanismy tedy existují. Odpůrci pomoci mohou kauzu rétoricky využít, ale institucionálně zatím nic nenasvědčuje tomu, že by jednotlivý kriminální případ měnil bezpečnostní strategii.

Temná stránka, kterou Kyjev neuklidil do šuplíku

Formulace o „temné stránce armády“ se v tomto případě opírá o konkrétní a ověřitelná fakta: velitel zneužil podřízené k osobní vendettě, dva civilisté zemřeli a armádní prostor posloužil jako místo činu. To je selhání, které nelze relativizovat. Podle nás je ale stejně důležitá druhá polovina příběhu, totiž to, že ukrajinský stát případ sám vyšetřil, veřejně pojmenoval a dotáhl do vazby pro všechny podezřelé. V zemi, která třetím rokem bojuje o přežití, to není samozřejmost.

Lučanov čeká na soud. Deset lidí sedí ve vazbě. A ukrajinská veřejnost sleduje, jestli po slovech přijde i rozsudek.