Zkázonosní Ukrajinci zasáhli nejstřeženější ruské město. Ani 130 systémů PVO nestačilo, následky jsou obrovské

Moskevský starosta Sergej Sobjanin sám přiznal, že od půlnoci mířilo na město 81 bezpilotních prostředků. Ruské ministerstvo obrany tvrdilo, že za celé 24hodinové okno zničilo nebo rušilo přes tisíc ukrajinských dronů po celém Rusku. Přesto se část z nich dostala tam, kam měla, k palivové infrastruktuře a k závodu, který vyrábí polovodiče pro ruský obranný průmysl. Právě to je jádro příběhu: nejde o to, že by moskevská obrana padla. Jde o to, že ani mimořádně vrstvený deštník nedokázal útok hermeticky uzavřít.

Co přesně Ukrajina zasáhla

Ukrajinský generální štáb v ranních hodinách 17. května potvrdil zásah polovodičového závodu Angstrem v Zelenogradu a přečerpávací stanice Solněčnogorskaja. O den později doplnilo ministerstvo obrany Ukrajiny další cíle: Moskevskou rafinerii a stanici Volodarskaja. V Angstremu vypukl požár, u rafinerie ruská strana přiznala dvanáct zraněných.

Volodymyr Zelenskyj útok veřejně potvrdil téhož dne a zdůraznil dvě věci, vzdálenost přes 500 kilometrů a fakt, že šlo o prostor s nejvyšší koncentrací ruské protivzdušné obrany. Podle Reuters a AP šlo o největší útok na Moskvu za více než rok.

Ruská strana tvrdila, že technologie rafinerie poškozena nebyla. Mluvčí ministerstva zahraničí Marie Zacharovová útok označila za „teroristický“. Požár v Angstremu a zranění u rafinerie ale popřít nešlo.

130 pozic PVO, co to číslo skutečně znamená

Číslo „130 systémů“ pochází z otevřených zdrojů, konkrétně od OSINT analytika Jemboba, jehož data shrnul server Defence Express. Přesněji jde o zhruba 130 identifikovaných pozic protivzdušné obrany v okolí Moskvy, stanoviště, na nichž jsou rozmístěny systémy Pancir, S-300 a S-400. Nejde nutně o 130 samostatných odpalovacích vozidel; jde o síť postavení, která dohromady tvoří několik obranných prstenců.

Jen v roce 2025 přibylo kolem Moskvy 43 nových vyvýšených věží pro systémy Pancir, betonových pozic připomínajících německé Flaktürme z druhé světové války. Pro srovnání: u Samary OSINT identifikoval dvě nové pozice, u Kazaně tři až čtyři, u Rostova devět. Moskva je v jiné lize.

Nad touto „klasickou“ PVO existuje ještě samostatná protiraketová vrstva, systém A-135/A-235 s radary a interceptory určenými primárně proti balistickým hrozbám. Žádné jiné běžné ruské město takovou vrstvu nemá. Šetření Radia Svoboda z května 2026 potvrdilo, že kolem hlavního města operuje více než sto jednotek protivzdušné obrany a že prstenec se dál zahušťuje.

Proč ani tohle nestačilo

Odpověď má dvě roviny, taktickou a ekonomickou.

Takticky Ukrajina nasadila kombinaci více platforem. Generální štáb jmenoval drony RS-1 „Bars“, FP-1 „Firepoint“ a Bars-SM „Gladiator“. Ruské ministerstvo obrany navíc tvrdilo, že sestřelilo i střely Flamingo a Neptune-MD, byť Ukrajina jejich použití proti moskevským cílům samostatně nepotvrdila. Podstatné je, že šlo o saturační útok, desítky prostředků různých typů, rychlostí a letových profilů najednou. Hustá PVO není neprostupná kupole. Je to síť s omezenou kapacitou, a když ji zahlcujete z více směrů typově odlišnými cíli, část jich projde.

Ekonomicky je obrana v nevýhodě. Jeden dron typu Bars stojí řádově zlomek ceny rakety systému S-400. Rusko musí krýt obří aglomeraci a desítky strategických objektů současně. Už březnový útok v roce 2025, kdy Moskva hlásila 91 dronů nad svou oblastí z celkových 343 sestřelených celostátně, ukázal, že ani rekordní počet obranných prostředků nezaručuje stoprocentní úspěšnost. Od té doby Rusko obranu dál posilovalo. A přesto se v květnu 2026 scénář zopakoval.

Co to znamená pro Evropu a pro Česko

Lekce z moskevského útoku nečte jen Kyjev. Na dubnové konferenci protivzdušné obrany 2026 v Česku zaznívalo totéž: vícevrstvá PVO a levnější řešení proti dronům patří k rozhodujícím faktorům moderního bojiště. České ministerstvo obrany řadí protidronovou obranu mezi hlavní priority, čeští vojáci už byli nasazeni v Polsku po narušení vzdušného prostoru ruskými drony a kolínská firma UC se stala jedním z největších evropských producentů bezpilotních prostředků včetně protidronového interceptoru Chaser.

Přímý most mezi Prahou a Kyjevem existuje i na politické úrovni. V lednu 2026 ukrajinské ministerstvo obrany prezentovalo prezidentu Petru Pavlovi vlastní interceptorové drony jako příspěvek k evropské bezpečnosti. A že nejde jen o teorii, připomněl Guardian: po útocích z 17. května zabloudil dron do litevského vzdušného prostoru a krátký alert vyhlásilo i Lotyšsko.

Strategický efekt: psychologie, logistika, alokace

Moskva není bezbranná a Ukrajina nemůže útočit na ruské hlavní město bez velkých ztrát. Průnik ale Kreml staví před nepříjemné dilema. Každý viditelný zásah v moskevském regionu zvyšuje tlak na další přesun obranných prostředků k metropoli, a ty pak chybí jinde, ať už u frontového zázemí, nebo u strategických závodů v hloubi Ruska. Veřejně potvrzený důkaz, že Rusko po 17. květnu okamžitě stáhlo konkrétní PVO z fronty, zatím chybí. Trend je ale jasný a běží už měsíce.

Síla příběhu není v tom, že Ukrajina „vypnula“ moskevskou obranu jedním úderem. Je v tom, že i nejprivilegovanější obranný deštník v Rusku má při masovém a typově smíšeném útoku díry, a Kyjev ví přesně, kam skrz ně poslat své Barsy.