Za extrémně cenný zářez lze považovat zničení velkého ruského muničního skladu, který byl v podstatě vymazán z povrchu. Zásoboval hlavně tankové pluky, ženisty a dronaře.
Sice dnes tanky zdaleka nehrají takovou roli jako dříve, ale při správném nasazení a ochraně jsou významné – mohou zničit většinu slabších obrněnců, ale i své protějšky. Jenomže pokud nemají čím střílet, stávají se skoro nepoužitelnými. Za příkladné má redakce Armádního Zpravodaje satelitní snímky (níže), na nichž je vidět zničení opravdu velkého muničního skladu, z něhož byly zásobovány ruské tankové pluky, ale i další jednotky, například ženisté.
Stačí jedna rána a celý muniční sklad shoří
Udeřit na mimořádně významný strategický cíl, jakým je muniční sklad, je pro armádu obrovský úspěch, protože tím dokáže omezit nepřátelské operace v mnoha směrech. V tomto případě se jednalo o rozsáhlý objekt, v němž měly být desítky tisíc min, granátů a munice různých typů, ale také tisíce kusů tankové munice a dělostřeleckých granátů.
Mezi nimi také vysoce přesná munice ZUBK-14 schopná zasáhnout obrněné cíle na značnou vzdálenost, ale Armádnímu Zpravodaji se o ní nepodařilo dohledat informace. Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny také doplnil, že mělo být do skladu přivezeno dalších asi 19 tisíc dronů, přičemž v něm byly nejčastěji Molniya, Boomerang, Vandal Novgoro nebo Gorynych.
Na satelitní snímky upozornili vojenští OSINT analytici „Dnipro Osint“, a jak je patrné, celá budova muničního skladu byla prakticky vymazána, což značí skvělou práci ukrajinské armády i nízký stupeň zabezpečení. Sice není jasné, jak se to podařilo, ale protože se nacházel u Bohdanivky v Luhanské oblasti na východě Ukrajiny, mohlo se jednat o letecký úder.
Ukrajinské letectvo nejčastěji ničí muniční sklady, stejně jako jiné objekty, pomocí MiG-29, který využívá v roli frontových bombardérů, i když jde původně o stíhací letouny, potvrzuje Wikipedia. K tomu slouží ve většině případů klouzavé pumy AASM Hammer nebo GBU-39, obě vycházející z gravitační Mk.82, na níž je konverzní sada umožňující dosah kolem 70 km.
Krom toho se mohlo jednat také o práci dronů, v tomto případě ale bez možnosti určit, jakého typu. Jednotky je mohly vypustit v blízkosti, ale také z dálky desítek až stovek kilometrů. U muničního objektu přitom stačí, aby se jediný dostal dovnitř, případně mu třeba zapálil střechu (což často zvládnou i trosky), a dojde snadno ke vznícení veškeré munice.


