„Pakt dvou vyvrhelů.“ Kdysi supervelmoc, dnes se zoufalé Rusko stává vazalem Severní Koreje. Obětovat toho muselo hodně

Andrej Belousov stál po boku severokorejských generálů a hovořil o „novém horizontu“ vzájemné obrany. Slova zněla sebevědomě, realita za nimi už méně. Někdejší sovětská supervelmoc, která po dekády exportovala bezpečnost na půl zeměkoule, dnes jedná o implementačním dokumentu s režimem, jenž byl ještě nedávno symbolem globální izolace. Plán na roky 2027–2031 má podle ruského ministerstva obrany konkretizovat smlouvu o komplexním strategickém partnerství podepsanou Putinem a Kimem v červnu 2024. Nejde už o improvizaci. Jde o instituci.

Od nouzového obchodu k systémové závislosti

Čísla mluví jasněji než diplomatické fráze. Podle analýzy britského think-tanku RUSI z dubna 2025 dodala Severní Korea od podzimu 2023 do března 2025 odhadem 4,2 až 5,8 milionu kusů dělostřelecké munice. To představuje 29 až 40 % celkové ruské spotřeby v daném období. Reuters navíc získal interní dokumenty ruských jednotek, z nichž vyplývá, že v některých dnech tvořila severokorejská munice 50 až 100 % toho, co baterie vystřelily.

Nejde jen o granáty. Multilaterální monitorovací tým MSMT, který vznikl poté, co Rusko v březnu 2024 vetovalo pokračování panelu expertů OSN, ve své první souhrnné zprávě uvádí za rok 2024:

• až 9 milionů kusů smíšené dělostřelecké a raketové munice,
• minimálně 100 balistických střel krátkého doletu,
• více než 200 kusů vojenské techniky,
• přes 11 000 severokorejských vojáků nasazených na frontě.

Jihokorejská zpravodajská služba NIS na jaře 2025 odhadla celkový počet nasazených na zhruba 15 tisíc ve dvou vlnách, z nichž asi 4 700 bylo zabito nebo zraněno. Tohle už není doplněk. Tohle je páteřní zásobovací osa.

Cena, kterou Moskva platí

Závislost má svou fakturu. Rusko za severokorejskou pomoc neplatí jen ropou a hotovostí, platí demontáží vlastního mezinárodního postavení.

Nejviditelnější ústupek: v březnu 2024 Moskva vetovala v Radě bezpečnosti OSN prodloužení mandátu panelu expertů, který od roku 2009 monitoroval dodržování sankcí proti KLDR. Tím fakticky rozbila jediný mezinárodní kontrolní mechanismus, který mohl severokorejské dodávky zbraní veřejně dokumentovat. Západní státy si v říjnu 2024 vytvořily náhradní MSMT mimo rámec Rady bezpečnosti, ale vymahatelnost je slabší.

Méně viditelná, zato strategicky nebezpečnější je druhá strana mince: co Pchjongjang získává zpět. Podle jihokorejské NIS a odhadů MSMT jde o technické poradenství k průzkumným satelitům a nosičům, drony, systémy elektronického boje, prostředky protivzdušné obrany včetně SA-22 a, což je pro budoucnost nejzávažnější, reálná bojová data ke zlepšování navádění severokorejských balistických střel. Kim Čong-un tak za cenu několika tisíc vojáků modernizuje svůj raketový program tempem, jakého by sám nedosáhl ani za dekádu.

Rámec versus implementace: dvě vrstvy paktu

Smlouva z 19. června 2024 je politicko-právní zastřešení. Článek 4 zavazuje obě strany k okamžité vojenské a jiné pomoci v případě ozbrojeného napadení. Článek 8 hovoří o mechanismech posilování obranyschopnosti. Trvání je neomezené.

Belousovův plán na roky 2027–2031 je něco jiného: prováděcí dokument mezi ministerstvy obrany, který má stanovit konkrétní kalendář, priority a formy spolupráce. Text není veřejný, ale samotné oznámení signalizuje, že obě strany počítají s pokračováním aliance daleko za horizont případného příměří na Ukrajině. Za klíčový posun považujeme právě tohle: z válečné improvizace se stává plánovaná struktura s pětiletým výhledem.

Symbolická rovina: muzea, čtvrti, telegramy

Aliance se mezitím institucionalizuje i rituálně. V únoru 2026 otevřel Kim Čong-un rezidenční čtvrť Saeppyol Street pro rodiny vojáků padlých v zahraničí. V dubnu 2026, v den Belousovovy návštěvy, slavnostně otevřel muzeum ukořistěné ukrajinské techniky za přítomnosti předsedy ruské Státní dumy Volodina. Podle severokorejské agentury KCNA má být muzeum „pomníkem éry“ a „místem výchovy k vlastenectví“.

Pro Kimův režim jde o přetavení cizí války do domácího mýtu o hrdinství. Pro Moskvu jde o něco horšího: veřejné přiznání, že partnerství s KLDR není přechodná nutnost, ale trvalý stav. Putinovy gratulační telegramy, státní delegace na pietních akcích, pohřby se všemi poctami, to vše buduje infrastrukturu spojenectví, kterou nelze snadno demontovat, i kdyby válka skončila zítra.

Co to znamená pro Ukrajinu a její spojence

Každý severokorejský granát na frontě je granát, který Kyjev musí vykrýt vlastní municí nebo municí od spojenců. Česká muniční iniciativa, evropské dodávky, americké balíky, to vše míří proti protivníkovi, jehož palebná převaha je z třetiny až dvou pětin dotovaná Pchjongjangem. Bez severokorejských dodávek by ruské ostřelování bylo podle analytiků RUSI výrazně slabší a tempo lokálních ofenziv nižší.

Západ má nástroje: sekundární sankce proti zprostředkovatelům, sledování lodní a železniční logistiky, zveřejňování důkazů. Americké ministerstvo financí v prosinci 2024 uvalilo sankce na síť finančních prostředníků. Zastavit alianci to nedokáže. Zdražit a zkomplikovat ji, to ano.

Jaderná velmoc, která pro udržení dělostřelecké války dováží miliony granátů z nejizolovanějšího státu planety a výměnou mu pomáhá modernizovat rakety. Tak vypadá ruská soběstačnost v roce 2026.