„Zrušte ochranu a vraťte nám muže do války, potřebujeme je,“ žádá Kyjev EU. Jenom v ČR jich je skoro 400 tisíc

Dne 4. června 2026 se v Lucemburku sešli ministři vnitra členských států EU na jednání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci. Na stole ležela otázka, kterou ještě v únoru Evropská komise veřejně neřešila: má se při dalším prodloužení dočasné ochrany po 4. březnu 2027 zúžit okruh lidí, na které se vztahuje? Brunner na tiskové konferenci po jednání řekl, že Ukrajina sama požádala o „změnu rozsahu“, konkrétně o vyloučení mužů odvodového věku 23 až 60 let. Nejde o plošné zrušení ochrany pro všechny Ukrajince v Evropě. Jde o debatu, která teprve hledá finální podobu. A pro Česko, kde dočasnou ochranu drží téměř 380 tisíc lidí, má potenciálně obrovský dopad.

Co přesně Kyjev žádá, a co ne

Slova „vraťte nám muže do války“ shrnují politický tlak, nikoli hotový právní akt. Podle Hromadske, které cituje Brunnerovu tiskovou konferenci, Kyjev nežádá likvidaci celého režimu dočasné ochrany. Žádá zúžení jeho osobního rozsahu: aby se příští prodloužení nevztahovalo na muže ve věku 23 až 60 let. Brunner sám použil formulaci „změny v rozsahu“.

Důvod je vojenský. Ukrajina čelí chronickému nedostatku lidských sil pro obranu a argumentuje, že část mužů odvodového věku pobývá v EU pod kolektivní ochranou, místo aby byla k dispozici pro mobilizaci. Přesné číslo chybějících vojáků Kyjev veřejně neuvádí, ale tlak na evropské partnery sílí měsíc od měsíce.

Zásadní detail přinesl Reuters: podle švédského ministra pro migraci se uvažované omezení má týkat především nových žadatelů o dočasnou ochranu, nikoli zpětného odebrání statusu lidem, kteří ho už dnes drží. To je rozdíl, který v debatě snadno zanikne.

Kdo v EU táhne za přísnější pravidla

Jednání v Lucemburku ukázalo, že myšlenka zúžení ochrany má širokou, ale ne jednomyslnou podporu. Německo, Polsko, Švédsko a Česko patří k nejhlasitějším zastáncům přísnějšího režimu. Český ministr vnitra Lubomír Metnar opakovaně říká, že dočasná ochrana by neměla být udělována dospělým mužům v produktivním věku. Mluvčí ministerstva vnitra potvrdila, že Česko „podporuje a aktivně prosazuje zúžení jejího rozsahu“.

Na druhé straně stojí státy jako Španělsko a Itálie, které se přiklánějí k zachování stávajících pravidel beze změn. Debata je tedy otevřená a finální rozhodnutí zatím nepadlo. Brunner mluvil o „následujících týdnech“; Euronews naznačuje, že formální iniciativa Komise by mohla přijít nejpozději před letní přestávkou.

Důležité je připomenout, jak rychle se debata posunula. Ještě 27. února 2026 mluvčí Komise Markus Lammert veřejně prohlásil, že žádné změny pro ukrajinské muže vojenského věku nejsou na agendě. O tři měsíce později je to hlavní téma jednání ministrů vnitra.

Kolik mužů v ČR by se to mohlo týkat

V Česku má dočasnou ochranu zhruba 379 820 osob. Kolik z nich jsou muži ve věku 23 až 60 let, veřejná data přesně neukazují; Eurostat pracuje s věkovými koši 18–34 a 35–64, ne s hranicí 23 let. Nejbližší veřejně dostupný ukazatel: na konci března 2026 tvořili dospělí muži 26,6 % všech držitelů dočasné ochrany v celé EU. Pokud by česká struktura odpovídala unijnímu průměru, šlo by řádově o 101 tisíc dospělých mužů. Ne všichni by spadali do pásma 23–60 let, takže reálné číslo bude nižší. Rozhodně ale nejde o zanedbatelnou skupinu.

Co by ztráta ochrany znamenala v praxi

Tady je klíčové oddělit politickou rétoriku od právního mechanismu. Konec dočasné ochrany pro určitou skupinu neznamená autobus na hranice.

Směrnice 2001/55/ES, na které celý režim stojí, počítá s několika kroky:

• Dobrovolný návrat má přednost před jakýmkoli vynuceným opatřením.
• Přechod na jiný pobytový titul (pracovní, studijní, rodinný nebo zvláštní povolení). Už v září 2025 přijala Rada EU doporučení, které členským státům radí připravit právě tyto přechodové cesty.
• Žádost o azyl lze podat kdykoli, nezávisle na dočasné ochraně.
• Vynucený návrat přichází až u osob bez jakéhokoli legálního titulu k pobytu, a i tehdy se musí zohlednit humanitární důvody, zdravotní stav nebo školní docházka dětí.

Muž, který by přišel o dočasnou ochranu, by tedy ztratil automatický balík práv: pobytové oprávnění, přístup na trh práce, zdravotní pojištění z tohoto režimu. Musel by přejít do standardního cizineckého řízení. Pro desítky tisíc lidí, kteří v Česku pracují, platí daně a mají tu rodiny, by to znamenalo administrativní nejistotu a potenciálně měsíce v byrokratickém limbu.

Kdo vlastně rozhoduje

Kyjev může žádat a politicky tlačit. Rozhodnutí ale leží výhradně na unijních institucích. Komise předkládá návrh, Rada EU rozhoduje kvalifikovanou většinou. Současné prováděcí rozhodnutí z roku 2022 chrání ukrajinské občany jako celek, bez věkového či genderového omezení. Jakákoli změna pro muže 23–60 let by vyžadovala nové rozhodnutí, buď při dalším prodloužení, nebo jako samostatnou úpravu rozsahu.

Právně je dočasná ochrana navázána na zjištění, že lidé se nemohou bezpečně a trvale vrátit. Vyloučení části skupiny z ochrany, zatímco válka pokračuje, je proto právně i politicky mimořádně citlivý krok. Není to administrativní formalita na žádost Kyjeva.

Debata poběží celé léto. Současná ochrana platí beze změn do 4. března 2027 a na stole je otázka, jak bude vypadat případné další prodloužení až do roku 2028. Pro desítky tisíc ukrajinských mužů v Česku to zatím znamená jediné: čekat a sledovat, co z Bruselu přijde.