Kalašnikov používají armády a militantní organizace ve více než 50 zemích světa. Zbraň se vyrábí v improvizovaných dílnách v Afghánistánu, Palestině, Pákistánu, Íránu či Albánii.
Již dlouhá desetiletí se automatická puška Kalašnikov AK-47 sovětské výroby těší oblibě po celém světě. Kromě jednoduchosti vlastní konstrukce zbraně a dostupnosti materiálů je hlavní předností pušky její nízká cena. Například severoevropský Kalašnikov seženete na trhu za pouhých 7 000 korun. I přes svou jednoduchost je tato samonabíjecí puška docela spolehlivou zbraní, která nezklame ani za arktických mrazů či rovníkových veder. Zbraň je rovněž vysoce odolná proti znečištění a poškození.
Nejoblíbenější puška na světě
Projektové práce na AK-47 začaly v roce 1945. V roce 1946 prošel AK-47 vojskovými zkouškami a v roce 1948 byla verze s pevnou pažbou zavedena ve vybraných jednotkách sovětské armády. Rychlým vývojem vznikl AKS (S – Skladnoj neboli „skládací“) vybavený sklopnou kovovou ramenní opěrkou. To už však byl v roce 1949 AK-47 oficiálně přijat do výzbroje sovětskými ozbrojenými silami, a po roce 1955 ho využívala i většina členských zemí Varšavské smlouvy. Počátky výroby však nebyly bez potíží.
První modely měly pouzdro závěru vyrobené z lisovaného plechu, obráběnou hlavu pouzdra závěru a lisovaný rám. Vysoká zmetkovitost výroby svařovaného vyhazovače způsobila, že lisované pouzdro závěru bylo nahrazeno těžším obráběným pouzdrem závěru. Náklady se sice zvýšily, ale použití obráběných částí nakonec i zrychlilo výrobu, a to i proto, že byly využity stroje a pracovní síla zvyklá obrábět části starých pušek Mosin. I díky tomu byl SSSR schopen skutečně masově vyrábět nové pušky AK-47 až od roku 1956.
Samotná kvalita AK-47 se může značně lišit. Jen v roce 2006 byla AK-47 v mnoha různých verzích vyráběna nelegálně ve 30 zemích včetně USA! Až někdy kolem roku 2014 se Rusku podařilo tento problém do značné míry vyřešit uzavřením řady licenčních smluv, mezi jinými i v USA. Je proto asi zřejmé, že materiály a způsoby konstrukce u tolika různých výrobců se můžou značně lišit. Valná většina AK-47 je konstruována z oceli, dřeva a někdy i plastu. Přičemž výjimečně lze u některých konstrukcí zbraně spatřit i pochromované součástky (např. šrouby).
Dnes lze díky moderním technologiím použít mnoho různých ochranných nátěrů, stejně jako různé druhy ocelových slitin. A značná část dílů se navíc vyrábí z lisovaných plechových dílů. Všechny tyto komponenty jsou nejen velice efektivní, ale především levné a snadno dostupné. A není tedy divu, že se AK-47 stále těší tak velké oblibě. A to i přesto, že za ta léta prošla již celou řadou úprav a modifikací, ve kterých se i specialisté na zbraně vyznají jen stěží.
Vysoce spolehlivá zbraň
Zbraň je často chybně označována za samopal, ve skutečnosti se však jedná o samonabíjecí útočnou pušku s puškovými náboji. Puškové náboje jsou obecně větší a výkonnější, než klasické pistolové náboje, které se používají do samopalů. Kalašnikov má při střelbě kadenci až 600 ran za minutu.
Puška je složena z hlavně s nábojovou komorou s uzávěrem, zaměřovačem a klasickou pažbou, která usnadňuje manipulaci se zbraní. Zbraň využívá systém s dlouhým zdvihem pístu. Horní a spodní pouzdra závěru byla spojena do jednoho pouzdra. Volič režimu střelby a pojistka jsou sloučeny do jediné páky na pravé straně pušky. Natahovací páka je jednoduše připojena k nosiči závěru. Pro boj zblízka lze zespodu na ústí hlavně pušky připevnit bajonet.
Zbraň při střelbě využívá tlaku prachových plynů odebíraných z hlavně prostřednictvím plynového kanálku. Kvůli ne zcela těsnící konstrukci závěru se však může v extrémním případě po ponoření v bahně závěr znečistit a zbraň nebude schopna automatické střelby bez vyčištění. Ale i v tomto případě dovolí dál pokračovat ve střelbě jednotlivými ranami. Plechový lisovaný zásobník (jsou i plastové) je pochopitelně lehce odnímatelný, a stejně tak lze vyjmout vrchní pružinu i pouzdro.
Kalašnikov se zajisté neřadí k těm nejpřesnějším zbraním, efektivita střelby je však díky ráži 7,62mm dostačující. V rukou zkušeného střelce, který je na zbraň zvyklý, tak s jistotou zasáhne i cíl vzdálený na 100 metrů, a to opakovaně. Nejvíce však AK-47 vyniká na poli spolehlivosti. Schopnost fungovat s minimální či vůbec žádnou údržbou, a to i za těch nejnáročnějších podmínek, patří mezi poznávací znamení této sovětské útočné pušky.