Technologická revoluce z Německa aneb klouzavá puma s raketovým urychlovačem Henschel Hs 293 z roku 1940!

Znalci historie druhé světové války nikdy neopominou připomenout, že hitlerovské Německo jako první na světě zavedlo bezpilotní střely s plochou dráhou letu známé jako V1 a rakety V2. Pak také do výčtu technologických průlomů přidávají například proudová letadla. Ale nelze zapomenout na překotný vývoj ponorek, ze kterých později vycházela celá řada konstrukcí.

Technologická revoluce ve vývoji zbraní v Německu

Je poměrně málo známé, že Německo za války jako první na světě vyvinulo z letadla odpalovanou protilodní řízenou střelu. Řízená klouzavá střela Henschel Hs 293 byla určena pro použití proti lodím nebo pozemním cílům s tím, že bude vypouštěna z letadel mimo dosah pozemní PVO cíle. Byla to v podstatě klouzavá bomba s raketovým urychlovačem na kapalné palivo, který urychloval tuto klouzavou pumu celých 10 sekund po odhozu.

Už v roce 1940 firma Henschel podle návrhu prof. dr. H. Wagnera vyvíjela první verzi letecké okřídlené a řízené pumy Hs 293 s raketovým motorem na tekuté palivo Walther HWK 109-507. Projekt Hs 293 byl přitom založen na křídlaté klouzavé bombě „Gustav Schwartz Propellerwerke“, jež byla navržena už v roce 1939. Tato střela ještě neměla řídicí systém, pouze jednoduchého gyroskopického autopilota, který udržoval přímý kurz letící pumy. Bomba ale mohla být odpálena z větší vzdálenosti od cíle, což chránilo mateřské letadlo před protivzdušnou palbou zvoleného cíle.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Henschel přidal pod spodek střely raketový motor, který umožnil vypustit střelu z menší výšky, aniž by se zkrátil její dosah. Zároveň zapracoval do ovládání letící pumy aktivní systém dálkového řízení a koncem roku 1940 byly první prototypy připravené ke zkouškám. Poprvé dne 16. prosince 1940 se zkouška nepodařila kvůli lajdáckému zapojení řídících členů v systému ovládání pumy (bylo zaměněné ovládání vpravo/vlevo). Druhý pokus z 18. prosince 1940 byl ale úspěšný.

Vývoj se však prodlužoval až do jara 1943, kdy byla puma Henschel Hs 293 přece jen zavedena do výzbroje Luftwaffe. V té době mnohem známější V 1 teprve překonávala své dětské nemoci. Hs 293 byl nošen pod křídly nebo v pumovnici letounů He 111, He 177, Fw 200 nebo Do 217. Jeho hlavicí byla upravená bomba SC 500 obsahující vysoce explozivní trhavinu Trialene 105. V podstatě tato puma dostala křídla, ovládací kormidla a pod její trup byl zavěšen raketový urychlovač.

Technologický skok v kategorii protilodních střel a pum

To zásadní, co odlišovalo novou pumu od všech ostatních, byla možnost ji za letu k cíli ovládat a řídit. Puma byla řízená z paluby bombardéru, ze kterého byla odpálena, a to operátorem pomocí systému Kehl-Strassburg využívajícímu systém ovládání rádiovými povely podle optického sledování dráhy letu pumy. Operátor sledoval let pumy pomocí pěti stopovek či dýmovnic rozmístěných na tělese pumy a hořících 110 sekund a podle toho korigoval směr a výšku letu pomocí malého joysticku.

Raketový motor zažehnutý po odhozu pumy ji urychlil na 230–250 m/s, nejčastěji 580 km/h. Protože rádiové řízení bylo ale lehce rušitelné, zkoušelo se pro budoucí nasazení i řízení po drátě. Ventily vzduchového rozvodu přetlakové dodávky paliva u původních motorů s tekutým palivem však často zamrzaly, protože u leteckých jednotek byly tlakové zásobníky plněné na místě před startem většinou ranním zvlhnutým vzduchem.

iZdroj fotografie: Deutsches Museum / Public Domain

Proto se zvažovalo i použití motoru BMW 109-511 (5,9 kN po dobu 12 s). Nakonec se ale už na začátku sériové výroby rozhodlo používat více raketový motor WASAG 109-512 s tuhým prachovým palivem (tah 12 kN po dobu 11 s) a s ním byla vyrobena zřejmě celá druhá polovina sériově vyhotovených pum. Zkoušely se i jiné řídicí systémy (Greifswald-Kolberg, Marburg, Kogge-Brigg, Kran-Brigg).

Výcvik a nasazení Hs 293

Řízení vypuštěné bomby Hs 293 vyžadovalo maximální koncentraci a důkladný výcvik. Každá bomba měla svůj přesně nastavený radiový VKV přijímač, na nesoucím letounu byl instalován naopak vysílač VKV poměrně malého výkonu. Operátor – bombometčík měl v kabině k dispozici zařízení v podobě drobné krabice, ze které vystupovala malá řídicí rukojeť, jakýsi joystick. Z tohoto zařízení ovládal systémy letící bomby.

iZdroj fotografie: Uživatel Nick-D / Creative Commons / CC BY-SA

V rámci přípravy jednotek k nasazení s těmito revolučními zbraněmi byla založena jednotka Komando EK 15 v čele s kapitánem Holwegwem. Nejdříve byla v Peenemunde, pak v Garzu. Výcvik trval dva měsíce, během ledna a února 1943 se piloti přeškolovali na Do-217, start a přistání se dvěma podvěšenými pumami a přídavnou nádrží na 900 litrů paliva.

Operátoři – bombometčíci zase prodělávali intenzivní výcvik v řízení a ovládání bomby Hs 293. Mimochodem, ve stejné době byl dokončován vývoj další řízené kluzákové německé bomby Fritz X a pro její zvládnutí bylo vytvořeno Komando EK 21. Obě tato zkušební komanda pak byla začleněna do jednotky KG 100 Viking, která se v červnu 1943 přesunula z ruské fronty do jižní Francie, kde dokončovala obnovovací výcvik.

Po jeho skončení v srpnu 1943 došlo na první nasazení nových pum, a to v Biskajském zálivu proti spojeneckým torpédoborcům. Jednotka KG 100 byla definována jako „speciální“, byla tak podřízena přímo veliteli sektoru Atlantiku, později přešla pod 2. leteckou divizi. Své základny měla rozmístěné a připravené v Řecku, v Itálii, v jižní a střední Francii, severním Německu a dvě v Norsku. Na všech základnách bylo uskladněno celkem asi 200 připravených pum Henschel 293 k okamžitému použití, jakmile by tam přistála mateřská letadla z KG 100.

S nabývající praxí posádek se Hs 293 prosadila

Zpočátku byly útoky novými pumami málo úspěšné a konvoje spojenců v Atlantiku i ve Středozemním moři mnoho neohrozily. V praxi se ukázalo, že zvolená optika zaměřovacích přístrojů není vhodná. Ale s nabýváním zkušeností účinnost nové zbraně rostla. Britové, jakmile zjistili možnosti nové německé zbraně, začali raději plánovat trasy svých konvojů tak, aby byly na hranici doletu letounů Do-217. Ty pak měly na útok na nalezený konvoj jen cca pět minut, pak jim již nestačilo palivo na zpáteční cestu.

To byl mimochodem hlavní důvod ztrát KG 100, nikoli zásahy stíhačů a lodní PVO. Nasazení nové německé protilodní zbraně znamenalo svým způsobem revoluci. Z letadel – nosičů byla klouzavá puma odhozena z výšky 4 000 – 6 000 m a její dolet pak po urychlení raketovým motorem činil 12–17 km. Do té doby letouny Do-217 letěly zhruba 5 metrů nad hladinou moře, aby byly skryty před radary instalovanými na lodích, a do výšky určené k odhozu pumy nastoupaly bezprostředně před útokem.

Operátoři navádění a řízení pum byly velmi důkladně školeni, takže se nakonec pravděpodobnost zásahu touto pumou pohybovala okolo 45–50 %! Třeba 25. srpna roku 1943 Hs 293 poprvé v Biskajském zálivu potopila spojeneckou loď, a to britskou korvetu HMS Egret. Dne 26. listopadu jedna střela stejného typu potopila transportní loď HMT Rohna. Zahynulo přes 1 000 lidí na palubě. Zvláště nepříjemně účinnost nových německých naváděných pum pocítili Italové, když jejich loďstvo po kapitulaci v září 1943 odplouvalo se vzdát do spojeneckých přístavů.

iZdroj fotografie: Public Domain

Proti nim ale byly nasazeny především střely Fritz X. Do konce roku 1944 přitom proběhlo celkem asi 100 nasazení klouzavých pum obojího typu, Hs 293 i Fritz X. I když byla střela navržena proti lodím, po vylodění v Normandii byla začátkem srpna roku 1944 použita proti mostům na řekách See a Selume. Při ztrátě šesti letadel byl ale poškozen jen jeden most. Celkem bylo vyrobeno asi 1 900 kusů Hs 293A1, což byla jediná její bojově nasazená verze. Další verze B, C, D, E, F, G a J byly experimentálně vyráběny v jednotkách či desítkách kusů a nasazeny bojově nebyly.

I v osvobozeném Československu byla tato zbraň zkoušena

V Československu po válce bylo nalezeno několik těchto pum v kompletním stavu, včetně jednoho bombardéru He-111H, který bylo možné upravit jako jejich mateřský bombardovací letoun. Jen s ovládacím systémem byly problémy, nebyl totiž údajně kompletní a nakonec byl podle svědků doslova „zbastlen“ na koleně několika specialisty. To se zřejmě projevilo při zkouškách na střelnici, kdy se „česká“ vypuštěná puma Hs 293A za letu neřízeně obrátila.

Zřítila se a vybuchla pár desítek metrů od krytu, odkud pozorovali natěšení vojenští velitelé „novou a nadějnou“ zbraň budoucího čs. vojenského letectva. Po tomto extempore byl návrh zařadit tuto pumu do výzbroje v Československu smeten ze stolu. Jeden exemplář této revoluční zbraně se ale u nás zachoval a je vystaven v letecké expozici vojenského muzea v Praze–Kbelích.