Supertěžké tanky, které by doslova drtily své nepřátele, byly dlouho Hitlerovým snem. Němcům se nakonec podařilo postavit i jeden bojeschopný tank Maus.
Kolos vznikl za druhé světové války ve strojírnách nacistického Německa, které stvořilo mj. i řadu dalších „monster“. I přes velké ambice nakonec spatřily světlo světa pouze dva exempláře, z čehož byl vyzbrojen pouze jeden. A co hůř (alespoň pro Třetí říši), oba nakonec skončily v rukách Sovětů. Ti stroj s označením Panzerkampfwagen VIII Maus důkladně prostudovali a nakonec se rozhodli, že nic podobného konstruovat nebudou.
Tank Maus byl vyzbrojen dvěma děly
Maus byl vysněný tank Adolfa Hitlera. Mělo se jednat o pancéřované monstrum, které by odolalo všem známým protitankovým zbraním a zároveň dokázalo zničit jakékoliv nepřátele. S jeho vývojem začal známý německý konstruktér tanků Ferdinand Porsche v roce 1942 a o dva roky později byly hotové dva prototypy, které čekaly zkoušky. Jeden dostal jen maketu věže o skutečné hmotnosti, ale druhý byl osazen věží vyzbrojenou dvojicí děl. Jedno mělo ráži 128 milimetrů a druhé 75 milimetrů. A navíc měl ve výbavě koaxiální kulomet.
Jednalo se o opravdové kolosy, jaké neměly ve světě obdoby. Například dnešní největší tanky nedosahují ani poloviny hmotnosti Mause, která činila plných 188 tun. Stroj byl přitom pouze 10,2 metru dlouhý, 3,71 metru široký a 3,63 metru vysoký. Jeho posádku tvořilo šest vojáků a pancéřování bylo impozantní. Přední část trupu měla sílu 200 milimetrů, věž dokonce 220 milimetrů, ale silné bylo i pancéřování stran a zadní části, nejslabší dosahovalo tloušťky 150 milimetrů. Šířka pásů potom vycházela 1,1 metru.
Unikátní byl i pohon. První prototyp byl osazen benzínovým agregátem, druhý pak dieselovým. Samotný tank ale poháněl elektromotor, pro nějž předchozí agregáty pouze vyráběly energii. Nejvyšší rychlost stroje je udávána 20 kilometrů v hodině, podle provedených zkoušek byla však nižší. V roce 1944 i kvůli nedostatku zdrojů dostal Porsche nařízeno s tanky přestat. Ten ale ukončení projektu odmítal, pročež mu je nakonec museli „zabavit“. Tanky byly umístěny na cvičišti v Kummersdorfu a vyzbrojený typ se měl podílet na obraně Berlína.
Do boje se těžký tank Maus nakonec nedostal
Ačkoliv měl být nasazen, těstě před bojem se mu porouchal motor. Posádka ho tak musela opustit, ale vyhodila jej do povětří, což ho velmi poškodilo. Rudá armáda nakonec našla jeden poškozený a druhý částečně rozebraný na cvičišti. Po nějaké době si velitelé uvědomili, co se jim dostalo do rukou a nařídili stroje prozkoumat. Následně byly oba převezeny do Leningradu, kde sovětští inženýři stavěli vlastní těžké tanky. Zajímala je především výzbroj, pancéřování a unikátní pohon.
Nakonec padlo rozhodnutí, že na nepoškozený podvozek prvního prototypu bude namontována bojová věž druhého z toho druhého. Ta však nemohla střílet, neboť byly zbraně poškozeny, a samotný přesun 50tunového dílu byl velmi komplikovaný. Nakonec se to však podařilo. Vznikl tak hybrid dvou prototypů, na nichž byla testována i odolnost. Po ukončení testů však tank Maus (Panzerkampfwagen VIII Maus) neskončil na šrotišti, ale je dodnes vystaven v tankovém muzeu v Kubince (město v Rusku).
Z německých velikánů stojí za zmínku například také Grosse Bertha (Velká Berta), která měla konkurenci ve Francii v podobě monstrózního děla ráže 520 mm. O něco více se potom proslavil Schwerer Gustav (Těžký Gustav), který sice vystřelil jenom párkrát, ale napáchal vždy značné škody. Jeho velikostí a silou byli Sověti fascinováni stejně jako v případě tanku Maus, a stvořili proto největší sovětské dělo, které však navždy zůstalo ve stínu Třetí říše.