Ve stínu Třetí říše: sovětská superděla na kolejích byla oproti německým směšná. A než je ukradli, měla úspěchy

Ve snaze vyrovnat se nacistickému Německu stvořil Sovětský svaz obří superděla na kolejích; i přes úctyhodnou velikost a sílu ale zaostávala.

i Zdroj fotografie: Alan Wilson / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Během druhé světové války jednotlivé mocnosti opakovaně nasazovaly těžká železniční děla. Nejproslulejší je německý Schwerer Gustav, který měl ráži 800 milimetrů, ale například i menší německá železniční děla drtící vojáky při vylodění u Anzia. Za zmínku pak stojí rovněž Grosse Bertha. Méně známa jsou pak těžká děla ostatních států. Jedním z nich byl počin Sovětského svazu, který se takto rozhodl využít třeba zbraně původně určené pro válečné lodě. Ovšem mnohem menší ráže, než jakou měli Němci.

Upravená pobřežní děla nevelké ráže

I Sovětský svaz si uvědomoval, že těžké dělostřelectvo tažené po kolejích může mít své výhody. Navíc patřila železnice k hlavním dopravním prostředkům v zemi. Proto započala ve 30. letech instalace děl na vagony. Nejčastěji šlo o menší ráže 180 milimetrů, a stačilo pouze upravit děla určená k ochraně pobřeží. V roce 1934 tak světlo světa spatřil systém TM-1-180. Vyroben byl ve 20 kusech a jeho nasazení je známo hlavně v bojích u Leningradu.

Ovšem děla ráže 180 milimetrů nejsou nijak výjimečná, existují i mnohem větší, a rovněž tažená. Prvním opravdu velkým tak bylo až dělo označované jako TM-1-14. Jeho základem se stala námořní děla původně určená pro bitevní křižníky třídy Borodino, které měli Sověti ve skladech. Kvůli velkému zpětnému rázu bylo ovšem nutné speciálně upravit konstrukci vagonů. První třídělovou baterii se podařilo dokončit v roce 1933 a další o dva roky později.

První „veledělo“ bylo přesunuto na pobřeží Tichého oceánu, kde mělo fungovat jako odstrašení Japonsku, přičemž až do druhé světové války nezasáhlo. U dalších třech děl došlo k přemístění k Baltskému moři, kde se podílela na bojích o Leningrad. Dokázala dostřelit až do vzdálenosti 65 kilometrů, tedy při použití mimořádně zesílené hnací nálože, přičemž měl granát hmotnost 473 kilogramů. Zbraně však byly v roce 1952 z výzbroje vyřazeny.

iZdroj fotografie: Uživatel Harveyqs / Creative Commons / CC BY-SA
TM-1-180

Zbytky ze staré bitevní lodě

Druhým těžkým železničním dělem ze sovětské dílny byla zbraň označovaná jako TM-3-12, a také u ní došlo k použití výzbroje z těžkých lodí, konkrétně se jednalo o uskladněná děla ze staré bitevní lodě Carevna Marie ráže 305 milimetrů. Vystřelovány z ní byly granáty o hmotnosti 444 kilogramů a dosah činil 31 kilometrů. Nakonec se podařilo postavit tři systémy, které byly umístěny u hranic s Finskem.

Během Zimní války SSSR tato děla použil k odstřelování finských pozic. Poté, co začal útok Německa na Sovětský svaz, k němuž se Finsko připojilo, musely posádky děla opustit a zničit je. Finům se je ale podařilo v následujících letech opravit a zprovoznit. Poté, co se v roce 1944 od Německa země odvrátila, vrátila děla zpět Sovětům. Dva z exemplářů jsou dnes v muzeích v Moskvě a Petrohradě.

Proč Sověti nepostavili opravdu těžká železniční superděla?

Zdroj: Techinsider
Diskuze Vstoupit do diskuze
81 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Lidem teprv teď začne téct do bot. Operátoři se rozhodli, že jim zdraží volání
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Vědci zjišťovali, která psí rasa je nejchytřejší. Jako vzorek posloužilo 1 002 psů 13 plemen
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Co je potřeba vědět o Crohnově chorobě: Zdraví může poškodit víc než srdeční infarkt, kouření zhoršuje příznaky
adbz.cz
adbz.cz
Chemikálie jsou zbytečné. Ucpaný záchod se dá uvolnit pomocí obyčejného pytle na odpadky