Válka na Ukrajině změnila chápání: v čem udělalo Rusko zásadní chyby a jak „proškolila“ všechny přímo i nepřímo zúčastněné

Válka na Ukrajině je po mnoha letech nejenom velkým konfliktem, ale také do ní byly zapojeny mnohé – dříve nevyužívané – technologie. Ty přitom nutí v některých ohledech válečné teoretiky přehodnotit úvahy, a nejspíše také povedou v ozbrojených složkách k řadě koncepčních změn. Poučení přináší hned několik zásadních poznatků.

Praporní uskupení není efektivní

Ruská armáda před zhruba 10 lety přešla na strukturu praporních uskupení, což je vlastně prapor posílený o protiletadlovou obranu, dělostřelectvo a průzkumný oddíl. Dle předpokladů se mělo jednat o flexibilní a hodně autonomní jednotky, ale praxe ukazuje, že je tomu spíše naopak. Na vedení mnoha operací jsou totiž příliš malé, a konkrétně rozčlenění dělostřelectva do menších skupin znamenalo, že nemohla být opravdu silná dělostřelecká palba soustředěna na jediné místo. V důsledku tedy dělostřelectvo jako celek ztratilo část potenciálu.

Důležitá je připravenost zbraně

Mnohé armády se rády chlubí moderními zbraněmi, ale praxe ukazuje, že mnohem více než jejich vyspělost je důležité, jestli jsou připraveny k použití, a případně také v dostatečných počtech. Demonstraci představuje případ starých ruských bombardérů Tupolev Tu-95, které zvládají odpalování střel na území Ukrajiny lépe než modernější Tupolev Tu-160. A rovněž mnohé starší tanky T-64, ale i T-62, se díky připravenosti ukázaly být lepšími než jiné modernější typy, u nichž navíc docházelo k technickým problémům.

iZdroj fotografie: Dmitriy Pichugin / Creative Commons / CC BY-SA

Tank má na bojišti stále hodnotu

Ačkoli existují vyspělé protitankové zbraně a mnozí odborníci dokonce předpovídají těmto obrněncům konec, ukazuje se, že jsou stále velmi účinnou zbraní. Samozřejmě za předpokladu jejich správného nasazení a spolupráce s jinými jednotkami, jinak mohou mít ztráty i nadále vysoké. A také západní armády, v jejichž řadách počet tanků v minulých desetiletích citelně klesal, asi budou muset svoji strategii přehodnotit a počty tanků o něco navýšit. Na vývoj války ostatně už reagují výrobci; třeba německý Rheinmetall představil hlavní bojový tank KF51 Panther a rovnou připravuje jeho modernizaci.

Dělostřelectvo je rozhodující

O dělostřelectvu se mnoho teoretiků domnívalo, že bude postupně spíše „podřadné“. Nyní se ale ukazuje, že právě jeho síla může být v mnoha bitvách rozhodující. Zvláště za situace, kdy mají moderní dělostřelecké systémy mnohem delší dosah než dříve, a díky naváděné munici i neuvěřitelnou přesnost. Reakční doba dělostřelectva teď navíc vychází na pouhé desítky sekund. A třeba systémy jako je FH77BW Archer umožňují vypálení několika ran a téměř okamžité opuštění pozice, což je chrání před odvetnou palbou.

Válka vyžaduje značné množství munice

Hlavně s dělostřelectvem souvisí problém nedostatečného množství munice, neboť i v tomto směru se teoretikové pletli. Ve válce je její spotřeba enormní a může jít klidně o desítky tisíc granátů denně, což vede k velmi rychlému vyčerpání zásob. Bude tedy nutné, aby armády přehodnotily stavy své skladované munice pro děla, raketomety, případně i další druhy zbraní. A stejně tak by měly mít připravené kapacity na výrobu spotřebované munice během nějakého intenzivního konfliktu.