Sovětský tank KV byl kolosem, s nímž si Wehrmacht nevěděl rady: jeden jediný přitom kdysi zastavil postup Němců na 1 den

Na konci 30. let 20. století začali konstruktéři v Sovětském svazu pracovat na několika typech těžkých tanků, s nimiž by si neporadily žádné tehdy existující protějšky, ale ani protitankové dělostřelectvo. Po mnoha zkouškách vícevěžových tanků, jejichž koncept se ukázal jako chybný, nakonec přišli se sérií těžkých strojů známých jako Kliment Vorošilov, které jsou mnohem známější pod zkratkou KV. Vznikly přitom hned dvě základní verze, s nimiž měli zpočátku vojáci nacistického Německa obrovské problémy.

Prototyp tanku KV se osvědčil v zimní válce

Sověti se pokoušeli o produkci těžkých obrněnců již delší dobu, ale dřívější konstrukce T-35 se ukázala jako neuspokojivá. Proto konstruktéři navrhli 3 prototypy označené jako T-100, SMK a KV. Všechny byly na přelomu let 1939 a 1940 poslány do zimní války proti Finsku, v níž se ukázalo, že pancíř je KV mimořádně odolný vůči protitankovým zbraním. Nakonec tedy padlo rozhodnutí objednat tanky KV, a to hned ve dvou variantách.

Sověti definitivně upustili od myšlenky více věží a soustředili se na konstrukci tanků s jednou. Prvním počinem byl KV-1 vyzbrojený dělem ráže 76 milimetrů; jednalo se o stejnou zbraň, jakou byla osazovány starší T-34, a na začátku války si dokázala poradit se všemi německými tanky. A protože se v zimní válce ukázalo, že mají vojáci velký problém s dobýváním bunkrů, měla druhá varianta, označená jako KV-2, ve své mohutné věži houfnici ráže 152 milimetrů. S tou se pak měla přiblížit k bunkru a jedinou ranou ho zničit.

iZdroj fotografie: Uživatel Gandvik / Creative Commons / CC BY-SA

Pancéřování tanku bylo na svou dobu přímo neuvěřitelné, v čelní části dosahovalo síly až 90 milimetrů a po stranách až 75 milimetrů. To ale také znamenalo, že se jednalo o opravdu těžký kolos – zatímco KV-1 vážil 45 tun, KV-2 byl ještě o 7 tun těžší. A jelikož měl tank velmi slabý motor, znamenalo to pomalou jízdu; zvláště v případě KV-2. Vlivem extrémní hmotnosti také tanky trpěly řadou mechanických poruch, a i když byly během doby vylepšovány, velmi dlouho si na ně vojáci stěžovali.

Jediný tank KV na den zastavil německý útok

Když v červnu 1941 Němci zaútočili na Sovětský svaz, byly pro ně tanky KV nepříjemným překvapením, a téměř je nedokázali zničit. Jedinou zbraní s dostatečnou průbojností bylo protiletadlové dělo ráže 88 milimetrů. V bitvě u Raseiniai (Litva) tak dokázal jediný tank KV (není známo, o jaký typ šlo) zastavit německý postup na téměř celý den. Němcům se dlouho dařilo ničit „kávéčka“ jen velmi výjimečně, mnohem častěji je tak jejich osádky opouštěly kvůli poruchám, nebo když jim došlo palivo.

Konstruktéři se snažili s řadou stížností vypořádat, až nakonec vznikl i odlehčený typ KV-1S s vyšší pohyblivostí a řadou vylepšební. Ukázalo se ovšem, že tanky T-34 jsou na výrobu mnohem jednodušší a levnější, přičemž zbraň měly oba stroje stejnou. Němci navíc mezi tím zavedli vlastní těžké tanky Panzerkampfwagen VI Tiger se silnými zbraněmi, jimiž je dokázali zničit. Proto byla jejich výroba v roce 1943 ukončena a jako náhradu začal SSSR používat těžké tanky řady IS.