„Oceloví váleční koně“ po 2. světové válce téměř vymizely, v některých armádách však mají dodnes nezastupitelné role

Roku 1898 představil britský inženýr a vynálezce Frederick Richard Simms veřejnosti vůbec první ozbrojené vozidlo poháněné zážehovým motorem. Dostalo jméno Motor Scout a šlo o skutečně unikátní stroj. Rám motocyklu se sedačkou a čtyřmi koly byl poháněn automatickým benzinovým motorem o výkonu 1,5 koňské síly (0,74 kW). Nad přední nápravu byl umístěn kulomet Maxim s železným štítem pro ochranu řidiče/střelce. Ačkoliv nešlo o nijak efektivní válečný stroj, položil základy dlouhé a napínavé cesty motocyklů v ozbrojených službách.

1. světová válka ukázala potenciál motocyklů

První skutečně použitelné motocykly vznikly už na počátku dvacátého století a k jejich militarizaci došlo jen krátce poté, tedy na počátku první světové války. A právě masivní konflikt byl pro motocykly skutečným „debutem“. Sloužily primárně k převozu rozkazů a zpráv z a na bojiště – byly rychlé, svižné, efektivní – a na rozdíl od lidí, mul a koní je bylo možné během krátké doby opravit. Právě v bahně Velké války získaly svou slávu ikony jako americký Harley-Davidson, britský Douglas a Triumph, stejně jako německé protějšky TWN a NSU.

Po první světové válce však zájem o vojenské motorky značně utichl. To se ale změnilo koncem třicátých let minulého století. V Německu totiž už to dobou cítili majitelé továren BMW a Zundapp válku, a bylo zřejmé, že poptávka po nových motocyklech opět stoupne. A skutečně. V roce 1938 přišla oficiální žádost, aby BMW vytvořilo motocykl pro německou armádu. Výsledkem byl vznik asi nejznámějšího motocyklu druhé světové války, a sice BMW-R75. Ten se ukázal jako vysoce ovladatelný a spolehlivý za jakýchkoliv podmínek.

iZdroj fotografie: Valerie Everett / Creative Commons / CC BY

Úspěch BMW-R75 byl tak ohromný, že Američané, Britové i Rusové dokonce zadali svým podnikům příkaz vytvořit obdobná vozidla. Na rozdíl od první světové války přitom byly v této době motorky nasazovány více ofenzivně. Tedy nejen jako průzkumná a poštovní vozidla, ale rovněž jako hlídková a pronásledovací, případně sloužila pro ofenzivní operace omezeného rozsahu. Od písečných dun Afriky až po zmrzlé pláně sovětské tajgy a tundry plnily motocykly v různých úpravách své válečné úkoly.

Dnes jde o výsadu speciálních jednotek

Konec druhé světové války znamenal pro vojenské motocykly velkou změnu, už krátce po korejské válce byly stále více nahrazovány vozidly s pohonem 4×4. Důvod byl zřejmý – auto bylo oproti motorce více multifunkční, poskytuje větší ochranu a přepraví více osob i materiálu, a jeho ovládání je mnohem jednodušší. Motocykly tak zůstaly vyhraněny pro úzký okruh vojenského personálu, konkrétněji jde o kurýry a speciální jednotky, které měly často s motorkami bohaté zkušenosti.

V tomto ohledu dnes zřejmě vede americká armáda, která je ve větším počtu nasadila na Blízkém a Středním východě. Motorky hojně využívají specialisté z letectva (US Airforce), námořní pěchota (US Marines), Navy SEALs, ale i Jednotky rychlé reakce (QRF). Podobně je na tom britská SAS a SBS a jejich ekvivalenty v zemích Commonwealthu. Asi největší pozornost si však v poslední době získaly jízdní oddíly ukrajinské armády, které využívají elektrických motorek domácí výroby pro boj s ruskou armádou. Zatím tedy motocyklům „neodzvonilo“.