Velkou otázkou války na Ukrajině je, jak si při vzájemných střetech povede obrněná technika, hlavně tedy západní tanky a bojová vozidla pěchoty proti ruským protějškům. Ukrajina dostala od spojenců v obou případech několik typů – a i když starších, tak stále velmi silných; nejlepším příkladem k porovnání mohou být americké tanky M1A1 Abrams, ačkoliv ty mají dorazit na Ukrajinu nejdříve v létě 2023, a BVP Bradley, protože už za sebou podobné bitvy mají.

Irácké tanky byly americkými deklasovány

Tanky Abrams a BVP Bradley nasadila americká armáda do bitev v obou válkách proti Iráku, a rovněž je vyslala do největšího tankového střetu v konfliktu zvaném „bitva o 73 Easting“. Do hlavního střetu poslaly americké síly 9 tanků M1 Abrams a 12 BVP Bradledy, proti nimž stály v připravených pozicích stroje jako T-72, T-62 a T-55, případně jejich čínské kopie. Výsledkem bylo naprosté selhání iráckých sil – ztratily 47 tanků a 34 bojových vozidel pěchoty a obrněnců během necelé půlhodiny, a samy nezničily jediný americký stroj.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Někomu by se mohlo zdát, že budou mít ukrajinské jednotky se západní technikou nad ruskými tanky absolutní převahu, ale není to tak docela pravda. Ruská armáda má sice ve výzbroji i staré tanky T-72 a ze skladů vytáhla dokonce T-62 a T-55 (podobně stará jsou i její BVP), ale v mnoha případech se bude jednat o zcela jiné stroje, než jaké měl Irák. Navíc se může opřít o rychlé tanky T-80, a hlavně pak o T-90, které jsou ve verzi T-90M mnohem modernější a schopnější než předchozí stroje, i když nejspíše ne lepší než ty ze Západu.

Ve výsledku tak bude záležet především na místě jejich nasazení, potažmo jaké stroje se mezi sebou střetnou. Jelikož má Ukrajina od amerických spojenců velmi dobré informace o rozmístění ruské techniky (kterou může sledovat prakticky „živě“), může nasadit tanky Západu tam, kde se s jistotou utkají se slabšími protivníky. Například britský Challenger 2 je pro svůj extrémně odolný pancíř více než 70letými tanky T-55 (některé mají modernizaci, jiné ne) de facto nezranitelný. Poradit by si tak mohl i s desítkou takových strojů.

Čím Rusko nahrazuje ztracené tanky? Šrotem: už nemá kde brát, tak vytahuje „uzemněné“ tanky z dob Chruščova. Mají šanci?

Rusko by se mohlo k takové taktice uchýlit, pokud by se ocitlo v zoufalé situaci – tedy například v takové, kdy by skutečně nemělo k obraně nic lepšího, případně by chtělo získat čas na přesun svých modernějších strojů. Už teď ostatně vysílá tanky T-55 na smrt, aby stihlo vyrobit více modernizovaných T-90M Proryv. Stejný scénář by nejspíše nastal i proti M1 Abrams, Leclerc nebo Leopard 2, ale pravděpodobně už jenom těžko proti T-72B3M, a už vůbec proti T-90M. Kdyby ale došlo ke střetu 1:1, mají Západní větší šance.

Rusko tanky T-72 značně vylepšilo

V případě střetu na Ukrajině a v Iráku také nelze považovat ruské a irácké tanky T-72 za shodné; naopak je mezi nimi mnoho rozdílů. Již nemodernizované sovětské stroje bývaly lepší než tanky, které Sovětský svaz vyvážel – exportované stroje měly například horší pancíř, jednodušší zaměřování, a údajně pak nedostaly k dispozici nejnovější typy munice. To dnešní ruské T-72, hlavně T-72B3M, jsou modernizované, s lepším systémem řízení palby, dělem, termovizí nebo reaktivním pancéřováním Relikt, což výrazně zvyšuje jejich bojeschopnost.

Když Rusko změní přístup, může vyrábět až 1 000 nových tanků T-90M Proryv za rok. Mohlo by to znamenat zásadní změnu v rozložení sil

V některých parametrech se ale změnily i americké tanky, nemají například přídavný pancíř z ochuzeného uranu, ale zase mohou mít lepší elektronické vybavení. Záležet bude i na výcviku osádek, protože ty americké byly ve válce v Iráku na špičkové úrovni, kdežto irácké pravděpodobně nikoliv. Střet desítek obrněnců na Ukrajině každopádně experti za pravděpodobnou nepovažují, protože se taktika nasazování techniky změnila, takže už nejsou obrněné kolony vysílány do útoku jenom tak.