Hlavní město SSSR zachránila tuhá zima a divize ze Sibiře. Obrana Moskvy byla prvním vážnou porážkou nacistů a znamenala obrat ve druhé světové válce.
Když 22. června 1941 zaútočilo fašistické Německo na Sovětský svaz, směřoval jeden ze tří hlavních směrů útoku na Moskvu. Němcům bylo jasné, že obsazení hlavního města nebude znamenat jen oslabení průmyslu Sovětů, ale především významný psychologický mezník. Toho si byl vědom i sovětský vůdce Stalin a byl ochoten hlavní město bránit. Neopustil ho ani v době největšího ohrožení.
Od vítězství k vítězství
Za více než čtvrt roků bojů dosáhli Němci neuvěřitelných úspěchů. Ačkoli měl Sovětský svaz papírově nejsilnější ozbrojené síly světa, jeho divize se hroutily jedna za druhou. Zdálo se, že Němce nemůže nic zastavit. Získali rozsáhlá území, stáli u Leningradu a vyhráli u Kyjeva. Zajali statisíce sovětských vojáků. Měli poslední úkol roku 1941. Při operaci nazvané Tajfun dobít Moskvu.
Německý plán byl jednoduchý. Útočit ze severu a z jihu a sevřít Moskvu do kleští. Věřili, že se jim obrannými liniemi podaří proniknout tak jako mnohokrát po zahájení operace Barbarossa. Ale po několika měsících bojů měl i wehrmacht problémy. Aby měl dostatek sil, musel stáhnout tankové divize od Leningradu. Řada jednotek v bojích utrpěla ztráty a potřebovala je doplnit. Také se velmi protáhly zásobovací linie.
Sovětská obrana se po řadě katastrofálních porážek začala zlepšovat. Do čela některých jednotek se dostávali schopnější velitelé, celé obraně Mostky pak velel legendární maršál Georgij Žukov. Na budování obranných linií před Moskvou úřady povolaly tisíce civilistů. Na útočící jednotky čekaly tisíce kilometrů zákopů a protitankových příkopů. Obyvatelé Moskvy také rukovali do nově formovaných oddílů.
Zasáhlo ruské počasí
Německý útok odstartoval na začátku října na linii Vjazma a Brjansk. Byl úspěšný, ale krátce po jeho zahájení poprvé překvapilo Němce počasí. Začala takzvaná rasputica a cesty pokrylo moře bláta. Útok vázl a Sověti se tak mohli přeskupit. Mnoho sovětských jednotek se podařilo obklíčit. Jejich likvidace dala Rudé armádě další čas na přípravy. V té době už Stalin věděl, že Japonci nezaútočí a začal k hlavnímu městu stahovat divize ze Sibiře.
Na začátku listopadu zem mrazem ztuhla a Němci mohli začít s útokem na Možajskou linii před Moskvou. Boje byly neuvěřitelně tvrdé a obě strany utrpěly velké ztráty. Některým jednotkám se podařilo probít až k předměstím Moskvy, ale dále se nedostaly. Stalin na povzbuzení morálky nechal dokonce 7. listopadu na Rudém náměstí uspořádat vojenskou přehlídku. Postup Němců zkomplikovala i zima. Nebyli na ni vybaveni, při nízkých teplotách jim zamrzaly zbraně a pohonné hmoty.
Šok přišel 5. prosince. Sovětské velení mělo připravené dostatečné síly, hlavně čerstvé a plně vybavení sibiřské divize, a spustilo protiofenzívu. Tuhá zima vojákům nevadila, byli na ni zvyklí a jejich technika ji zvládala. Němečtí velitelé i přes Hitlerův zákaz nařídili ústup. Posléze se jim podařilo útočící Rudou armádu zastavit. Ovšem 100 až 250 kilometrů od hlavního města. Moskva stále byla teoreticky ohrožená, porazit nacisty na této frontě se podařilo až v roce 1943.
Zdroj: HistoryLearningSite, ThoughtCo
Události
|
PŘEČTENÍ: 115642
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 111703
